Ano, říká jasně britská organizace Transform Drug Policy Foundation, jež usiluje o racionální protidrogovou politiku, a z ní vycházející legislativu, podloženou vědeckými důkazy, s cílem minimalizace rizik spojených s užíváním návykových látek a ochrany veřejného zdraví; v rámci těchto snah aktivně prosazuje myšlenku regulovaného přístupu k psychoaktivním látkám, místo jejich kriminalizace.
V nedávno vydaném dokumentu How to regulate psychedelics zevrubně a fundovaně zodpovídá otázku, jak na regulaci psychedelik. Přichází s konkrétními návrhy čtyřstupňového regulačního rámce, který postihuje jak rozmanitost způsobů získávání psychedelik (přírodních i syntetických), tak rozmanitost jejich užívání. How to regulate psychedelics je odborným dokumentem vycházejícím z paradigmatu racionální a evidence-based drogové politiky, jenž v konkrétně popsaných krocích nabízí více modelů regulace psychedelik mimo klinický kontext.
“Regulace totiž nabízí příležitost být inovativní a ambiciózní, dělat věci jinak a lépe, a to nejen k vytvoření spravedlivějšího a rovnějšího veřejněpolitického a tržního prostředí, ale také k nápravě škod způsobených selháním minulých veřejných politik”, konstatuje dokument. Upozorňuje, že předpokladem regulace psychoaktivních látek je jejich dekriminalizace, tj. odstranění trestních sankcí za určitá jednání spojená s jejich užíváním. Obvykle se jedná o dekriminalizaci držení malého množství látky pro vlastní potřebu, někdy se však vztahuje i na méně společensky škodlivá protiprávní jednání spojená s nabídkou či pěstováním. Proces dekriminalizace užívání/držení/pěstování látek a legalizace a regulace jejich výroby a nabídky, je otázkou politického rozhodnutí.
Dokument How to regulate psychedelics svým zaměřením reaguje na čím dál aktuálnější společenskou debatu o terapeutickém potenciálu psychedelických látek a jejich využití v léčbě duševních obtíží. Navrhované regulační modely se však týkají užití psychedelik mimo klinickou oblast, neboť i v tomto kontextu je na místě zaujmout zodpovědnou a efektivní regulaci a definitivně opustit nefunkční prohibiční přístup.
Autoři uznávají, že lékařský a terapeutický výzkum psychedelik nepochybně podnítil veřejnou diskusi a reformy veřejných politik. Zároveň však hrozí, že za legitimní bude považováno výhradně lékařské či terapeutické užívání psychedelik. Takový narativ pak může potenciálně delegitimizovat a/nebo stigmatizovat jiné motivace uživatelů, jako je rekreační, spirituální/ceremoniální užívání či užívání za účelem zlepšení duševního stavu, a tím přispět k udržování jejich kriminalizace.
Dokument vychází z myšlenky, že klíčovou otázkou přístupu nejen k psychedelikům, ale i k psychoaktivním látkám obecně, není, zda je zakázat či nikoli, ale jak je zodpovědně a efektivně regulovat. S tím jsou spojeny i otázky proč tyto látky regulovat, jak o regulaci přemýšlet a jak k ní přistoupit se zohledněním jejich specifik. V případě psychedelik se jedná především o minimalizaci rizik spojených s užíváním a o etické otázky, od zajištění rovného přístupu a předcházení psychedelickému byznysu a korporátnímu ovládnutí, přes respektování a ochranu užívání psychedelických látek v náboženském a domorodém kontextu.
V souvislosti s psychedeliky dokument upozorňuje na jistá rizika spojená s tzv. psychedelickým excepcionalismem, tj. přílišným upřednostňováním psychedelik před jinými psychoaktivními látkami. Argumenty pro dekriminalizaci a regulaci platí všeobecně pro všechny psychoaktivní látky a psychedelika by neměla být považována za vhodnější skupinu psychoaktivních látek pro dekriminalizaci a regulaci jen proto, že jsou vnímána jako méně riziková a terapeuticky či spirituálně významnější než látky jiné. Ostatně psychoaktivní látky je potřeba regulovat právě kvůli individuálním a společenským rizikům, která přináší. A zatímco kriminalizace a prohibice tato rizika zvyšuje, odpovědná regulace je může snižovat. “Cílem regulace psychoaktivních látek tak není zvýšit jejich užívání nebo zisky prodejců, ale vytvořit trh snižující rizika”, zní jedna ze základních tezí dokumentu.
Autoři nepopírají, že psychedelika mají vysoký potenciál zlepšit duševní zdraví a pohodu. Naopak je to další argument podporující požadavek na regulovaný legální přístup pro co nejširší okruh lidí. Moderní drogová politika chrání veřejné zdraví, reflektuje vědecké poznání, je etická a respektuje lidská práva. S tím souvisí i požadavek, aby regulační snahy od počátku zabraňovaly vzniku monopolů a ovládnutí nově vznikajícího regulovaného trhu soukromými korporacemi. Rovněž musí dbát náboženských svobod a respektovat práva původních obyvatel s tím, aby nebyla zneužita komerčními zájmy či jinými subjekty ve snaze vyhnout se regulačnímu dohledu. To se totiž už děje – apropriace tradiční domorodé kultury a začleňování ceremoniálních aspektů do psychedelických „zážitků“ je poměrně běžným rysem mnoha subjektů, jež je nabízejí za značně vysoké ceny. S rozvojem psychedelického komerčního trhu tak hrozí domorodým komunitám tradičně užívajícím přírodní psychedelika marginalizace, vykořisťování a poškozování, a to jak z ekonomického tak environmentálního hlediska. Proto je tak důležité začlenit do veřejné politiky týkající se psychoaktivních látek kulturní citlivost a v případě psychedelik již zmíněný respekt k domorodým komunitám v souvislosti s využíváním tradičních psychedelických praktik.
A jak tedy na regulaci psychedelik?
Zvažované modely regulace psychedelik spočívají v (i) soukromém užívání, domácím pěstování, sběru v přírodě a nekomerčním sdílení, v (ii) neziskových sdruženích pro látky přírodního původu založených na členství, v (iii) licencované výrobě a maloobchodním prodeji přizpůsobitelných různým produktům a místním podmínkám, a v (iv) regulovaném komerčním užití s průvodcem.
První model staví na komplexní dekriminalizaci sbírání a pěstování psychedelik přírodního původu v malém množství pro vlastní potřebu, jakož i v jejich nekomerčním sdílení v rámci komunity (model grow, gather, gift).
Druhý regulační návrh vychází z myšlenky adaptace konopných společenských klubů na psychedelika přírodního původu. Takové společenské kluby by se zaměřily v prvé řadě na psilocybinové houby, ať už v čerstvé, sušené nebo mírně zpracované podobě. Lze si samozřejmě přestavit i pěstování jiných psychedelik přírodního původu, jako je kaktus San Pedro, peyotl obsahující meskalin nebo rostliny obsahující DMT (i když ty budou pravděpodobně spíše výjimkou). Jednalo by se o licencovaná sdružení neziskového charakteru založená na členství. Vypěstované produkty by sloužily pouze členům klubu, a komerční prodej by tedy nebyl povolen. Psychedelické společenské kluby by pak mohly svým členům nabízet i možnost podstoupit psychedelickou zkušenost s průvodcem, zahrnující kromě sezení s látkou i přípravu a integraci, a to v bezpečném prostředí. V takovém případě by neziskové organizace musely splňovat stejné podmínky jako ostatní komerční poskytovatelé služeb (viz dále).
Třetí z navrhovaných modelů regulace psychedelik spočívá v licencovaném maloobchodním prodeji, na který dohlíží specializovaný regulační orgán (Agentura pro psychedelické látky). Licencovaná výroba zásobuje licencované prodejny zaměřené výlučně na psychedelika (jak kamenné, tak e-shopy), které pak prodávají přípravky obsahující psilocybin, LSD, DMT či meskalin pouze dospělým osobám. Produkty s obsahem psychedelických látek na přírodní bázi jsou za této situace pěstovány, syntetické vyráběny, a dále zpracovávány, baleny a dodávány v souladu s jejich licenčními podmínkami od výrobních norem, přes kontrolu kvality, dávkování, balení a požadavky na označování, přičemž by rozhodně neměly být atraktivní pro děti či připomínat cukrovinky. Regulované, jasně označené výrobky, jsou prodávány přes pult licencovanými a vyškolenými prodejci schopnými poskytnout zákazníkovi základní informace o přínosech a rizicích těchto látek, jakož i další poradenství dle potřeb zákazníka. Se specifiky online prodeje se lze poměrně dobře vypořádat po vzoru online fungujících lékáren (např. online screening před nákupem, ověření totožnosti a věku kupujícího apod.). Samozřejmostí je dále zákaz reklamy a nastavení cenové politiky podporující užívání – typicky jde o nepřípustnost množstevních slev či nabídek typu 1 + 1 zdarma.
Poslední model počítá s asistencí při užití psychedelik jako službou poskytovanou za účelem zisku. Aby tato služba byla co nejbezpečnější, je třeba splnit několik podmínek. Předně jde o kompetenci výběru zájemců se zohledněním individuálních rizik, zjištění případných kontraindikací apod. Poskytovatel služby rovněž musí být schopen poskytnout adekvátní pomoc a péči v případě nežádoucí reakce, zajistit bezpečné prostředí pro užití látky, vyvarovat se poskytování jakýchkoliv nepravdivých nebo zavádějících medicínských tvrzení a dodržovat etický kodex, aby tak v maximální možné míře garantoval klientům ochranu před jakoukoli formou zneužití. V rámci tohoto modelu se nabízí možnost poskytování “psychedelické” služby licencovanými průvodci, jež mají absolvován akreditovaný psychedelický výcvik, jakož i vlastní psychedelikcou zkušenost, a které navíc zastřešuje samosprávná organizace – „Komora psychedelických průvodců“, jež by mohla vytvářet metodiky, garantovat odbornost průvodců apod. Tento model navíc poskytuje i prostor pro začlenění tradičních domorodých postupů do západního systému tak, že začleňuje tradiční průvodce/šamany do tvorby doporučení dobré praxe a školících programů s tím, že tito pak mohou vykonávat činnost s licencovaným psychedelickým průvodcem či takovou licenci sami získat.
Pro úplnost je třeba zmínit, že uvažované způsoby regulace jsou možné i z hlediska mezinárodního práva. Psychedelické látky jsou sice z pohledu mezinárodního práva látkami zakázanými (LSD, meskalin, DMT a psilocybin/psilocin jsou zařazeny na seznam I Úmluvy OSN o psychotropních látkách z roku 1971), rostliny obsahující meskalin, DMT a psilocybin/psilocin však kontrolovány nejsou (na rozdíl od listů koky, opiového máku a konopí). Legální trh s psychedelickými látkami přírodního původu (houby rodu Psilocybe, kaktusy obsahující meskalin a rostliny obsahující DMT), včetně mezinárodního obchodu, tedy nepředstavuje porušení závazků plynoucích z Úmluv OSN. Mohl by však vyvolat kritiku ze strany Mezinárodního úřadu pro kontrolu omamných látek (INCB) z důvodu rozporu s prohibičním smyslem úmluv. Malé trhy s psychedelickými látkami přírodního původu však již někde na světě existují a dosud odsouzení ze strany INCB nedošly. Nadto se objevují i čím dál víc sílící hlasy snažící se o reklasifikaci psychedelik na seznamech Úmluv OSN. Jen pro doplnění – jedná se o možnou cestu pro regulaci založenou za výkladu mezinárodních závazků; v současné době taková regulace neexistuje, a proto je jak držení (od určitého množství) pro vlastní potřebu, tak dovoz, prodej či jiné nakládání s nelegálními látkami, byť přírodního původu, trestnou činností.
Shrnutý dokument How to regulate psychedelics je volně ke stažení zde.
V rámci Pracovní skupiny pro legislativu a veřejnou politiku České psychedelické společnosti jej považujeme za natolik zásadní a přínosný, že připravujeme jeho český překlad, aby se informace v něm obsažené pohodlně dostaly bez jazykových bariér ke všem čtenářům. Dle našeho názoru může daný dokument sloužit i jako odborný podklad pro rozhodnutí při tvorbě politik a legislativy v oblasti regulace psychoaktivních látek v České republice.
Tereza Dleštíková
Česká psychedelická společnost
Pokud chcete podpořit aktivity CZEPS, můžete tak učinit na této stránce. Děkujeme!