Ve světě vědy a výzkumu je oblíbeným nešvarem přicházet s novými termíny pro přesnější popis něčeho, co již někým pojmenováno bylo, ale nevyhovuje někomu jinému. Můžeme až s údivem polemizovat o tom, jak se termínu „psychedelika“ daří držet si svou integritu a úspěšně penetrovat prostor vědeckého diskurzu, ale i prostor mediální, skrze nějž proniká až do slovní zásoby laické veřejnosti.
Štítek: DMT
Rubriky
Kladivo na Santo Daime
Santo Daime je synkretickým náboženským hnutím, jež založil Raimundo Irineu Serra ve 30. letech 20. století v brazilské Amazonii a jež v sobě spojuje prvky křesťanství a afrických a indiánských tradic (v Brazílii působí i podobná synkretická hnutí – Barquinha a União do Vegetal).Součástí náboženské tradice Santo Daime je ceremoniální užívání psychoaktivního nápoje zvaného ayahuasca. Daimisté vnímají v rámci své duchovní praxe ayahuascu jako svátost a jako prostředek pro navázání spojení s Bohem.
Co mají společného amazonský psychedelický šamanismus, hispánský katolicismus a africký spiritismus? Odpověď zní: ayahuaskové církve. Představíme si hlavní z nich, jejich kořeny i současné působení ve světě. A vzhledem k aktuální české „kauze ayahuaska“ s uvězněnými manžely Kordysovými se dotkneme i tématu náboženského útlaku a svobody.
Rubriky
Objev ketaminu v přírodě
Mnoho látek bylo vyrobeno v laboratořích pomocí syntézy. Některé z nich byly později objeveny v přírodě. Mezi příklady psychedelik, u kterých k tomu došlo, můžeme zmínit například tryptaminy DMT a DET.
Například DMT bylo poprvé syntetizováno v roce 1931 kanadským chemikem Richardem Maskem. V roce 1946 pak mikrobiolog Oswaldo Gonçalves de Lima objevil jeho výskyt v přírodě, konkrétně v domorodém přípravku nazývaném jurema (Mimosa tenuiflora).
V nedávné době se něco podobného stalo s ketaminem.
Pro některé jev magický, pro jiné zase záležitost „pouhé“ evoluce. V následujícím článku bych vás rád vzal na pouť za poznáním toho, proč našemu mozku některé rostliny a houby umožňují otevřít brány vnímání a pochopit podstatu vědomí, a s trochou nadsázky i fungování samotného vesmíru.
V průběhu zdokumentovaných dějin lidé projevovali tendenci modifikovat běžný stav vědomí pomocí konzumace určitých hub a rostlinných přípravků. Od paleolitického jeskynního umění až po současnou hudbu vedla nevyjádřitelnost změněných stavů vědomí vyvolaných psychoaktivními látkami k uměleckým projevům lidí, kteří se snažili zprostředkovat související subjektivní prožitky. Často se objevovaly analogie mezi prožitky vyvolanými určitými psychedelickými látkami a jinými neobyčejnými stavy vědomí jako např. sny, nočními můrami, mystickými zážitky apod.
Psychedelika jsou známá pro použití v experimentální léčbě mnoha psychiatrických onemocnění jako deprese, posttraumatická stresová porucha, úzkostné poruchy, závislosti a další. Během výzkumů se objevují další možnosti klinického využití. Jednou z nich by mohla být i imunologie.
Dříve byl nervový a imunitní systém chápán jako dva zcela oddělené systémy. Zlom nastal ve chvíli, kdy byly na povrchu buněk imunitního systému objeveny receptory pro mediátory, které se vyskytují v centrální nervové soustavě a plní roli neuromodulátorů. Potřeba studia těchto dějů vedla k založení nového oboru, který byl nazván neuroimunologie. S pokračujícím výzkumem příčin a mechanismů vzniku psychiatrických poruch byly objevovány i spojitosti mezi imunitními ději, jejich patologiemi (např. chronický zánět) a vznikem duševních poruch.
Komentář k publikaci: Szabo, Attila et al. „The Endogenous Hallucinogen and Trace Amine N,N-Dimethyltryptamine (DMT) Displays Potent Protective Effects against Hypoxia via Sigma-1 Receptor Activation in Human Primary iPSC-Derived Cortical Neurons and Microglia-Like Immune Cells.“ Frontiers in Neuroscience 10 (2016): 423. PMC. 12 Nov. 2016. DOI: 10.3389/fnins.2016.00423.
N,N-dimethyltryptamin neboli DMT je znám jako silné psychedelikum a jedna z hlavních účinných látek jihoamerického posvátného nápoje ayahuasky. Krystalická volná báze čistého DMT se mezi rekreačními uživateli psychedelik aplikuje kouřením a způsobuje relativně krátké, ale velice intenzivní a často náročné psychedelické prožitky provázené odloučením od běžného smyslového vnímání, prožíváním neobyčejných světů (někdy popisovaných jako „hyperprostor“) a komplexními pseudohalucinacemi (často např. komunikace s nehmotnými entitami).