Psilocybin je psychedelikum obsažené v řadě druhů hub, nejznámějším a nejčastějším rodem je Psilocybe neboli lysohlávky. Dnes již máme silné důkazy, že pomáhá u řady duševních poruch jako např. deprese, úzkosti, závislosti apod. MDMA je pak syntetický empatogen, který se v experimentální medicíně používá na léčbu PTSD neboli posttraumatické stresové poruchy.
Štítek: psychedeliky-asistovaná psychoterapie
Poruchy příjmu potravy je souhrnný název pro duševní onemocnění, z nichž nejrozšířenější a nejznámější jsou mentální bulimie, mentální anorexie a záchvatovité přejídání. Z hlediska počtu úmrtí se jedná o jednu z nejrizikovějších skupin diagnóz. Léčba je navíc poměrně komplikovaná. Zdá se ale, že spolu s úsvitem psychedelických látek v medicíně začíná svítat i nová naděje pro jejich léčbu. Pojďme se společně podívat, jakým způsobem mohou tyto látky pomoci.
MDMA představuje fenomén, který změnil, mění a bude měnit životy milionů lidí jak v dobrém, tak ve zlém smyslu. Od dob květinového hnutí hippies z 60. let, které bylo stimulováno zejména LSD a konopím, nezpůsobila žádná látka takový sociální a kulturní poprask. Extáze (tableta často obsahující MDMA) navždy změnila kluby, hudbu, módu, design a tedy i společnost celkově.
„Bylo to pro mě něco opravdu neznámého, potýkat se s pocitem úzkosti. Není to pro mě přirozený stav. Někteří lidé bojují s úzkostí každodenně po dobu mnoha let, ale já jsem se s ničím takovým prostě dříve nesetkal. I proto jsem neměl po ruce žádné nástroje, jak s tím pracovat. Užití psilocybinu mi dalo šanci prožít vědomí ve formě, která je jiná od způsobu, jakým ho prožívám normálně, každý den.“
Jedním z netradičních přístupů k léčbě obtíží s alkoholem je využití psychedelik. Spojení témat závislostí a psychedelik je poslední dobou opět dost diskutované. Již ustupuje názor, že příčiny závislosti jsou jen biologické, odborníci se stále více přiklánějí k tzv. bio-psycho-socio-spirituálnímu modelu (přičina závislostí může být psychologického, sociálního i spirituálního původu nebo kombinací jednotlivých aspektů). Závislost lze považovat za možný důsledek již dříve vzniklých duševních potíží.
Psychedelické látky jsou známé pro svůj potenciál léčit deprese, úzkosti či např. závislosti. Jak je to ale s léčbou poruch osobnosti? A co je to vlastně osobnost?
Rubriky
MDMA v párovej terapii?
Zdá sa, že popredný výskum psychedelických látok sa zatiaľ sústredí na ich využitie pri liečbe pacientov s diagnózami ako je depresia, posttraumatická stresová porucha (PTSD), závislosť na návykových látkach, obsesívne-kompulzívna porucha (OCD) a alebo v prípade terapie pacientov s život ohrozujúcim ochorením. Nedávno priniesla veľmi sľubné výsledky správa s tretej fázy klinickej štúdie využitia MDMA (3,4-metylendioxy-N-metylamfetamín) v liečbe PTSD, ktorá uvádza, že viac než polovica pacientov, ktorí prešli touto liečbou, už následne nespĺňali diagnostické kritéria pre toto psychické ochorenie (1).
Rubriky
Psychedelika a teorie traumatu
Trauma je velmi široký pojem. V medicíně může jít o jakýkoli zásah do organismu a traumatem se tak stává cokoli od říznutí se do prstu až po těžké úrazy. V psychologii však máme na mysli trauma psychické, jehož zdrojem bývá velmi silný, děsivý, nebezpečný a život ohrožující zážitek, který přesahuje naši osobnost a závažně narušuje integritu našeho těla i duše. Jedinec se může cítit zcela bezmocný, neukotvený, ztracený a bez naděje. V tomto článku si přiblížíme, jaké jsou druhy psychického traumatu a jak nám může pomoci tzv. psychedeliky asistovaná psychoterapie.
Od počátku byla psychedelika spojována s psychoterapií a psychologové na ně nahlíželi různými způsoby. V 50. letech, kdy existovala pouze psychoanalýza, bylo na tyto látky nahlíženo výhradně skrze psychoanalytickou terminologii. Postupem času se začala více začleňovat a nově vzniklé psychologické směry začaly jejich fenomenologii popisovat. V tuto chvíli se o jejich užití uvažuje v rámci tzv. psychedeliky asistované psychoterapie.
Posttraumatická stresová porucha (PTSD) je psychické onemocnění, které podle mezinárodní klasifikace nemocí patří mezi reakce na těžký stres a poruchy přizpůsobení.
Pro diagnózu tohoto onemocnění existují přesně daná kritéria. Tím hlavním z nich je určitý stresor (většinou trauma nebo katastrofická událost), kterou postižený jedinec zažije, ať už je přímou obětí traumatu, jeho svědkem nebo třeba člověkem, který je s událostí profesně spjat (např. tzv. first responder – záchranář, lékař).