Ačkoli neexistují žádné přesvědčivé důkazy pro tvrzení, že psychedelika jsou návyková nebo že dlouhodobě poškozují duševní zdraví, nachází se již 50 let podle Úmluvy OSN o psychotropních látkách mezi nelegálními drogami ve všech členských zemích OSN. V USA se stejně dlouho psychedelika nachází na tzv. seznamu 1, který má obsahovat látky nejnebezpečnější, nejškodlivější a bez využití v medicíně. Pojďme se na tyto mylné informace ohledně škodlivosti psychedelik podívat blíže.
Selhání války proti drogám
Podle všeho byla americká válka proti drogám (soubor zákonů a politik, které se snaží zabránit užívání určitých drog zejména prostřednictvím represivních opatření) katastrofickým selháním. Federální a státní politika, která je navržena tak, aby byla „tvrdá“ vůči lidem, kteří užívají a prodávají nelegální drogy, pomohla přeplnit věznice ve Spojených státech, trvale označila miliony občanů, kteří jinak dodržují zákony, za „zločince“, zhoršila problémy spojené s drogovou závislostí a prohloubila rasové rozdíly.
Válka proti drogám byla mimo jiné vedena z politických důvodů – aby se zabránilo šíření myšlenek hnutí hippies a po potlačení tohoto hnutí se pro následující dekády tato válka stala užitečnou formou útlaku proti menšinám, protože Mexičané, hispánci a původní obyvatelé kontinentu byli těmi, kteří užívali zakázané drogy (jejich tradiční rituální byliny) nejvíce.
Kriminalizace držení drog je hlavní hnací silou vězeňského systému v USA. Každý rok americké bezpečnostní složky zatknou více než 1,5 milionu osob za držení omamných a psychotropních látek (dále jen OPL), což je více zatčení než u všech násilných trestných činů dohromady. Drtivá většina, více než 80 %, je odsouzeno pouze za držení OPL, tj. nejedná se o žádný násilný trestný čin.
Je-li našim zájmem svoboda a prospěch společnosti, a nikoli perzekuce „nežádoucích“ skupin, pak je dekriminalizace drog asi nejlepší možností. Dle moderních výzkumů a příkladů z praxe (např. Portugalsko) je optimální cestou dosažení racionální protidrogové politiky takové, která upřednostňuje vědu a veřejné zdraví před zákazy a perzekucí. Důkazy získané v posledních desetiletích jasně prokazují, že dekriminalizace je rozumnou cestou vpřed. Její implementace by měla za následek obrovské lidské a finanční přínosy a vedla by k lepší ochraně rodiny i společnosti jako celku.. Mezi další potenciální přínosy patří následující:
- Povede k dramatickému snížení počtu osob zatčených, uvězněných nebo jinak zapletených do justičního systému, což umožní lidem vyhnout se zbytečným škodám plynoucím ze zatčení kvůli držení drog a celoživotnímu stigmatu v podobě záznamu v rejstříku trestů.
- Umožní přesměrování potřebných zdrojů tak, aby se zabránilo závažné a násilné trestné činnosti.
- Pomůže vytvořit prostředí, ve kterém mají lidé, kteří se chtějí léčit, větší motivaci léčbu vyhledat a zlepší výsledky této léčby.
- Povede ke zmírnění rasových a příjmových rozdílů v systému trestního soudnictví.
Mnohé z obav často vznesených proti dekriminalizaci drog nejsou podloženy důkazy. Dostupné údaje z USA a celého světa naznačují, že eliminace trestních sankcí za držení některých nebo všech drog by nijak významně nezvýšila míru užívání drog. Na druhou stranu to však ani nevypadá, že by míra kriminality spojené s psychotropními látkami odpovídala závažnosti trestních sankcí. Tedy že nezáleží až tak moc na tom, jak jsou přísné postihy, protože určité procento lidí bude k přírodním (alternativním) látkám tíhnout stále.
Politický boj proti psychedelikům a nerespektování vědeckých faktů v 60. letech včetně bagatelizace pozitivních účinků psychedelik později podlomil opatrný, nezaujatý vědecký přístup ke zkoumání těchto sloučenin, který mimo jiné potvrdil, že rizika nejsou zdaleka tak katastrofická, jak se tvrdilo a věřilo v 60. letech.
Klasická psychedelika ve skutečnosti nesplňují ani jednu z podmínek jejich zařazení do seznamu 1, resp. skupiny 4: nejsou návyková, jejich užití pod lékařským dohledem nebo v tradičním nábožensko-rituálním kontextu je bezpečné a je známé jejich rozsáhlé medicínské využití.
Mezi rizika se řadí potenciální psychologická či emoční náročnost psychedelického prožitku – tehdy se hovoří např. o „náročné zkušenosti“ (anglicky challenging experience, difficult experience aj.), kdy dotyčný může pociťovat úzkost, strach, paniku nebo paranoiu. Od staršího a výrazně známějšího označení bad trip („špatný trip“), které asociuje a implikuje výhradně negativní stránky takové zkušenosti, se v rámci destigmatizace psychedelik doporučuje upouštět, protože zmíněným nepříjemným projevům lze předejít dodržováním doporučené praxe, ať už při užívání se zdravotnickým dohledem, nebo potenciálně i při užívání rekreačním. Náročná psychedelická zkušenost může být navíc při správné psychologické integraci dokonce výrazným pozitivním průlomem v psychoterapii či osobním rozvoji.
U predisponovaných jedinců pak hrozí riziko rozvinutí psychózy, třebaže výskyt podobných případů je vzácný a je nižší než např. u konopí.
Svítá psychedelikům?
Vzhledem k rostoucímu zájmu o zlepšení lidského zdraví, kondice a životních podmínek, zejména v Asii, tato zjištění dávají naději, že by psychedelika mohla být v budoucnu doplňkem pro zlepšení vlastní vnitřní pohody. Nebo by mohla přinejmenším v některých případech nahradit klasická antidepresiva, jejichž nástup účinku může trvat několik týdnů, zatímco psychedelika působí během několika hodin.
Co se výsledků pokusů a výzkumů týče, většina dotazovaných řadí psychedelickou zkušenost mezi své nejvýznamnější osobní zážitky vůbec. Zaznamenány byly pozitivní změny v pohledu na svět, subjektivních hodnotách, vnímání osobních problémů, vztahu k vlastnímu tělu, ostatním lidem a přírodě, estetickém vnímání a postoji ke změněným stavům vědomí.
V léčbě psychických poruch můžeme psychedelika využít díky jejich účinkům na psychiku, jako je umožnění získání nového smyslu života nebo prohloubení již známého významu, změna pevně zakořeněných vzorců u drogově závislých lidí a uvědomění si významu svobody (od návykových látek), osvobození od nekompromisního, stresujícího životního stylu sobecké společnosti a také prohloubení mezilidských vztahů.
Časté jsou během psychedelických zkušeností a po nich nové náhledy na minulé události, přenesení do pocitů a situací z velmi mladého věku, možné znovuprožití narození (viz např. Grofovy teorie reparace a znovuprožití porodu, tj. vracení se do nezvládnutých fází vývoje a možná reparace a posunutí se do další vývojové fáze). Zvědoměním a zpracováním původně nevědomé příčiny se pak problém samotný rozpustí.
V čem to tedy ještě vázne?
- Zatím žádné psychedelikum v Evropě ani nikde ve světě nebylo registrováno a uvedeno na trh jako standardní léčivá látka s výjimkou Austrálie, kde může psilocybin již předepsat psychiatr. V několika dalších oblastech je psilocybin zatím povoleno používat v omezené míře: např. v americkém státě Oregon nová legislativa umožňuje regulovanou psychedelickou terapii se sitterem, v Kanadě je možné psilocybin předepsat pacientům se zvláště závažnými onemocněnímii v rámci speciálního programu (SAP, special access program) a se zvláštním povolením je u některých chorob preskripce psilocybinu možná i ve Švýcarsku.
- Aby mohly být tyto látky snadněji zkoumány v rámci standardního procesu testování nových léčiv a následně klinicky používány v humánní medicíně, je potřeba je právně překlasifikovat, tj. v souladu s aktuálními vědeckými poznatky je přesunout ze skupiny vysoce rizikových a návykových látek, které nemají potenciál v medicíně, do příslušné třídy, která reflektuje jejich lékařské využití, nenávykovost a nízkou rizikovost.
- V ČR zatím chybí výrobce s certifikátem správné výrobní praxe psychedelik (třebaže jednání již probíhají) a ze zahraničí je vysoká cena dovozu.
- Vzhledem ke kontroverzi výzkumu psychedelických látek je velmi náročné získat státní grant i při dodržení všech přísných podmínek výzkumu. Existuje jen málo výzkumníků, kteří jsou ochotni podstoupit dlouhý, komplikovaný a náročný proces získání povolení potřebných pro zahájení klinického hodnocení psychedelik a hledání sponzorů.
- Pracovní skupina pro léčebné využití psychoaktivních látek a rostlin při příslušné radě vlády (RVKPP) se neschází a její vytyčené cíle tak leží ladem.
Navzdory nelibosti úřadů by vědci mohli čerpat odvahu z Listiny základních práv a svobod, která zaručuje svobodu vědeckého bádání anebo z Etického kodexu České lékařské komory, podle kterého by lékaři v rámci své odborné způsobilosti a kompetence měli svobodně volit a provádět ty preventivní, diagnostické a léčebné úkony, které odpovídají současnému stavu lékařské vědy a které pro nemocného považují za nejvhodnější.
Příklad lze brát z měnícího se pohledu na konopí. Marihuana byla a stále je součástí seznamu 1 jak v tuzemském, tak mezinárodním právu, a přesto je v ČR považována za legální pro medicínské účely; stejně tak rychle roste počet zemí, které její dekriminalizaci již implementovaly nebo o ní jednají. Nebo taková ayahuasca – ta je uznaným národním kulturním dědictvím v Peru, Kolumbii a v Brazílii, a proto je tam legální. (Méně známá je skutečnost, že tento nápoj je legální např. i v Itálii, Rumunsku a v omezené míře je možné jej konzumovat i ve Španělsku.) V rámci brazilských církví UDV a Santo Daime je její konzumace v rituálním kontextu také povolena.
Problém dekriminalizace se však netýká jen vědy nebo léčení, ale i náboženské svobody a možnosti bez restrikcí praktikovat svou víru a rituály, jak to jinde ve světě dělají členové náboženských komunit, které používají psychedelika jako tradiční svátosti (peyotlová Domorodá americká církev, ayahuaskové brazilské církve, africké náboženství Bwiti a další).
David Hmíra
Česká psychedelická společnost
26. 8. 2024
Zdroje:
PIERCE, Shanley. Psychedelics are back, man. Texas Medical Center [online]. 2019 [cit. 2021-01-06]. Dostupné z: https://www.tmc.edu/news/2019/10/psychedelics-are-back-man/
Postránecká, Z., Vejmola, Č., & Tylš, F. (2019). Psychedelic therapy in the Czech Republic: A theoretical concept or a realistic goal?. Journal of Psychedelic Studies, 3(1), 19-31.
It’s Time for the U.S. to Decriminalize Drug Use and Possession [online]. Drug Policy Aliance, 2017 [cit. 2021-01-06]. Dostupné z: https://drugpolicy.org/resource/its-time-us-decriminalize-drug-use-and-possession