V USA si v rámci Války proti drogám v 60. letech zakázali LSD, a tak jsme jim ho ještě v 70. letech posílali např. formou knih, jejichž listy byly touto látkou napuštěny. CIA to záhy začala vnímat jako diverzantskou činnost, kdežto naši komunisté si prý chtěli jen vydělat. Toto pašování československého LSD na západ skončilo spolu se studenou válkou, nicméně otisk českých vědců a československého LSD jako takového už ve světovém psychedelickém povědomí zůstal, a nejen díky práci České psychedelické společnosti i nadále zůstává.
Štítek: LSD
Obsedantně-kompulzivní porucha neboli OCD může být rezistentní vůči farmakologické léčbě i psychoterapii. Nadějí pro tyto případy mohou být psychedelika. Existují případy, kde pomohla už po prvním sezení. Jak? Přečtěte si shrnutí.
„Můžeme získat kontrolu nad jednotlivcem do té míry, že bude plnit naše příkazy proti své vůli a dokonce proti základním přírodním zákonům, jako je pud sebezáchovy?”
V poslední době vyšlo několik studií1-3 od stejného švýcarského výzkumného týmu, které poměrně překvapivě nenašly významné rozdíly mezi subjektivními prožitky vyvolávanými různými psychedeliky (LSD, psilocybinem a meskalinem) a dokonce ani mezi samotným LSD a kombinací MDMA a LSD. Tyto výsledky pozvedly obočí v komunitě uživatelů psychedelik, neboť mezi nimi vesměs panuje přesvědčení, že jednotlivé látky se od sebe vzájemně významně liší.
Mohly by být autentické popisy osobních psychedelických zkušeností, populárně označované jako „tripreporty“, považovány za specifický literární žánr? Ať už si o tom myslíme, co chceme, jedno je jisté: vydáním Bran vnímání v roce 1954 z pera britského spisovatele Aldouse Huxleyho se tripreporty mezi světovou literaturu už zařadily. Proto se musíme ptát jinak: jsou Brány vnímání spíše ojedinělým „přírodním úkazem“, nebo toto dílo skutečně definovalo novou literární formu?
Rubriky
LSD v ČSSR
Prostředek k pochopení a léčení psychických nemocí, prostředek k ovládání mysli nepřítele, zázračné sérum pravdy, duchovní zážitek otevírající brány do jiných dimenzí… toto mělo být LSD. Vše z toho bylo vyvráceno a stále vlastně nevíme, co to LSD ve skutečnosti je. Podívejme se hlouběji do studií LSD v Československu. Článek se bude nejprve věnovat světovým ideologiím minulého století, kde nastíní stav společnosti a vládnoucí propagandy za dob studené války, a na základě toho se pokusí dále rozvinout objektivnější pohled na přístupy zkoumání a perzekuování LSD a drog jako takových.
Blottery jsou malé, obvykle čtverečkové papírky, napuštěné nějakou aktivní látkou a posléze vysušené. Typicky se užívají držením pod jazykem, takže ona látka projde skrz sliznici do krve. V mysli většiny veřejnosti jsou pevně spojené s LSD, nejznámějším z psychedelik, avšak ve skutečnosti se na nich může vyskytovat celá řada substancí, z nichž některé mohou být i vyloženě nebezpečné.
Rubriky
Albert Hofmann
Albert Hofmann je především znám jako objevitel psychedelických účinků LSD, syntézou různých lysergamidů a izolací a následnou syntézou psilocybinu. Jeho význam byl ale mnohem větší.
Stal se autorem více než sta odborných článků a několika knih. V roce 2007 sestavil deník The Daily Telegraph žebříček sta největších žijících géniů. Albert Hofmann v něm sdílel první místo s Timem Berners-Leem.
Objevení psychických účinků LSD švýcarským chemikem Albertem Hofmannem v roce 1943 nese mnoho rysů zakladatelského mýtu. Je to příběh o sjednocení vědy a spirituality, člověka a přírody skrze nečekanou extaticko-iniciační zkušenost. Hofmann se stává vzorem nového typu člověka, vědce-mystika-psychonauta a jeho proslulý LSD cyklovýlet je jednou z nejsoučasnějších aktualizací mýtu o věčném návratu člověka do posvátného prostoru a času v hlubinách lidské duše.
„Meditace je příprava k témuž cíli, po kterém se toužilo a který byl dosažen v eleusinských mystériích. Podle toho se zdá v budoucnosti proveditelné, že za pomoci LSD bude mystická vize, vrchol meditace, přístupná zvyšujícímu se počtu lidí. Vidím pravý význam LSD v možnosti získání materiální pomoci pro meditaci, mířící k mystické zkušenosti, hlubší obsáhlejší realitě.“ —Albert Hofmann