K zájmu o meditaci přivedly mnoho západních buddhistů jejich zkušenosti s psychedelickými látkami. Méně z nich dnes přímo propojuje psychedelickou zkušenost s meditační praxí. Patří mezi ně americká učitelka vipassany Spring Washam, švýcarský zenový učitel Vanja Palmers, členové organizace Psychedelic Sangha v New Yorku a další. V jakém ideovém rámci se pohybuje takováto inovace buddhismu v kontextu jeho klasických, zejména mahajánových učení?
„Řekl komusi Sókratés: „Co se divíš, že ti nic neprospívá cestování, když s sebou nosíš sama sebe? Tíží tě totéž, co tě na cesty vyhnalo. Ducha musíš zbavit břemene, dokud tak neučiníš, nebude se ti líbit nikde.“ — Seneca, Výbor z listů Luciliovi
Do psychoterapeutické praxe přichází Viktor. Je mu 22 let a studuje VŠE. Rád by zkusil lysohlávky. Domnívá se, že by mu mohla psychedelická zkušenost pomoci zvládnout aktuální krizi. Cítí se depresivní, studium mu nedává moc smysl. Není si jistý, jak naložit se svou budoucností.
Rubriky
Genocida indiánů a peyotl
Západní Evropané v minulosti brutálně kolonizovali a zotročovali mnohé země všech kontinentů. Ve jménu boha definovaného církví z naprosté většiny planety vymýtili tradiční pojetí boha (veškerenstva, jednoty) a neinvazivní životní styl, neboli harmonický, v souladu s přírodou. Civilizace zalila nezměrné plochy Země betonem a přírodu a zbytky původního obyvatelstva umístila do rezervací. V době končícího antropocentrismu by to i mohlo vypadat, že se karta obrací k lepšímu, avšak většinou je to jen opět nové pozlátko, které pod bohulibými hesly o ekologičnosti spěje ve výsledku k dalšímu zalévání Země betonem.
Psilocybin je psychedelikum obsažené v řadě druhů hub, nejznámějším a nejčastějším rodem je Psilocybe neboli lysohlávky. Dnes již máme silné důkazy, že pomáhá u řady duševních poruch jako např. deprese, úzkosti, závislosti apod. MDMA je pak syntetický empatogen, který se v experimentální medicíně používá na léčbu PTSD neboli posttraumatické stresové poruchy.
Poruchy příjmu potravy je souhrnný název pro duševní onemocnění, z nichž nejrozšířenější a nejznámější jsou mentální bulimie, mentální anorexie a záchvatovité přejídání. Z hlediska počtu úmrtí se jedná o jednu z nejrizikovějších skupin diagnóz. Léčba je navíc poměrně komplikovaná. Zdá se ale, že spolu s úsvitem psychedelických látek v medicíně začíná svítat i nová naděje pro jejich léčbu. Pojďme se společně podívat, jakým způsobem mohou tyto látky pomoci.
Když jsem kolegům z religionistického časopisu Dingir navrhl, jestli by nechtěli napsat recenzi k deseti kapitolám o psychedelické religiozitě v knize Psychedelika a psychonautika, a oni na to přikývli, velice jsem se těšil na věcné a kritické postřehy. Bohužel musím konstatovat, že mé očekávání nebylo naplněno.
MDMA představuje fenomén, který změnil, mění a bude měnit životy milionů lidí jak v dobrém, tak ve zlém smyslu. Od dob květinového hnutí hippies z 60. let, které bylo stimulováno zejména LSD a konopím, nezpůsobila žádná látka takový sociální a kulturní poprask. Extáze (tableta často obsahující MDMA) navždy změnila kluby, hudbu, módu, design a tedy i společnost celkově.
Mohly by být autentické popisy osobních psychedelických zkušeností, populárně označované jako „tripreporty“, považovány za specifický literární žánr? Ať už si o tom myslíme, co chceme, jedno je jisté: vydáním Bran vnímání v roce 1954 z pera britského spisovatele Aldouse Huxleyho se tripreporty mezi světovou literaturu už zařadily. Proto se musíme ptát jinak: jsou Brány vnímání spíše ojedinělým „přírodním úkazem“, nebo toto dílo skutečně definovalo novou literární formu?
Obsah tohoto článku pramení z velké částí z autobiografické zkušenosti autora, který od roku 1999 navštěvuje amazonské kmeny na území Peru, Ekvádoru, Bolívie, Brazílie a Kolumbie s cílem hlubšího seznámení se s entheogenním šamanismem, založeným na užívání psychoaktivních rostlin. Dalším zdrojem informací, jež byly použity v textu, jsou starší i novější vědecké studie zabývající se psychedeliky a etnobotanikou, kulturní antropologií a fenoménem vědomí z multidisciplinárních pohledů.