Ayahuasca je tradiční jihoamerický psychotropně působící nápoj, který měl vždy široké spektrum využití od medicínského po náboženské. Je připravována nejčastěji ze dvou druhů rostlin – zpravidla jde o Psychotria viridis a Banisteriopsis caapi, ale používá se i řada dalších.
Psychotria viridis obsahuje alkaloid DMT (N,N-dimethyltryptamin), který je západní společností zpravidla považován za hlavní psychoaktivní substanci. Je tomu tak zejména proto, že v mozku mimo jiné působí na serotoninový receptor typu 2A, podobně jako všechny další látky s halucinogenním účinkem. Lidské tělo, zejména mozek, obsahuje látky psychedelikům chemicky příbuzné (např. serotonin se od psilocinu a DMT liší minimálně), a právě díky této podobnosti mohou psychedelika působit na systémy přirozených mozkových neurotransmiterů (nervových přenašečů). DMT je do jisté míry látka „tělu vlastní“ – mozek ji pravděpodobně v malé míře sám produkuje. Americký výzkumník Rick Strassman vyslovil hypotézu, že by mohla být produkována částí mozku zvanou epifýza neboli šišinka prostřednictvím enzymatické úpravy melatoninu (hormonu, který ovlivňuje cyklus spánku a bdění – tzv. cirkadiánní rytmy). Existence DMT v mozku potkana byla nedávno experimentálně ověřena. Strassman přišel s hypotézou, že by jeho produkce šišinkou mohla vysvětlit mimotělní zážitky. DMT by mělo být vytvářeno při extrémních situacích, jako je například proces umírání – naznačuje tedy jakési „rozšíření funkce melatoninu“ z řízení rytmu den/noc na řízení „rytmu“ zrození/smrt. Pro tyto hypotézy však v současnosti chybí experimentální důkaz.
Donedávna se zdálo paradoxní, že tradiční kultury považují za klíčovou právě druhou rostlinu, která DMT neobsahuje – liánu Banisteriopsis caapi, které se říká ayahuasca a podle níž se tedy označuje celý nápoj. Ta obsahuje mimo jiné beta-karbolinové alkaloidy harmin a harmalin, které tlumí aktivitu enzymu zvaného monoaminooxidáza typu A. Ten rozkládá tzv. monoaminy, mezi něž patří tělu vlastní neuromediátory serotonin, dopamin a noradrenalin a současně i DMT. Tyto alkaloidy tedy zabraňují tomu, aby bylo psychedelické DMT, které je obsaženo v druhé rostlině (např. Psychotria viridis), v trávicím traktu tímto enzymem okamžitě odbouráno, a umožňují mu tak proniknout až k mozkovým receptorům. Ayahuasca tedy v mozku účinkuje jak prostřednictvím přímé stimulace serotoninových receptorů pomocí DMT, tak prodloužením a zesílením účinku tělu vlastního DMT, serotoninu a dalších tzv. monoaminů v mozku. Funkce beta-karbolinových alkaloidů v Banisteriopsis caapi však byla dlouho považována za spíše pomocnou.
Nedávno proběhla zajímavá studie, která do výše popsaného paradoxu vnáší nové světlo. 22 zdravých dobrovolníků při ní v experimentálním prostředí užilo ayahuascu, kterou studii věnovala Brazilská synkretická církev Unaio de Vegetal. Jedinci, kteří se studie zúčastnili, měli s nápojem předchozí bohatou zkušenost – v průměru jej zakusili téměř stokrát.
Ve studii byly chromatograficky stanoveny jednotlivé substance, které nápoj obsahoval (použitá kombinace metod se nazývá LC/MS/MS, liquid chromatography / electrospray ionization / tandem mass spectrometry): šlo především o DMT (0,328 mg/ml), harmin (1,08 mg/ml), harmalin (0,18 mg/ml) a tetrahydroharmin (1,28 mg/ml).
Jedincům byla před užitím nápoje i po jeho užití (25, 50, 75, 100 a 125 minut) měřena mozková aktivita pomocí 64kanálového EEG přístroje. Po intoxikaci dobrovolníci vyplnili retrospektivní dotazník týkající se subjektivních účinků (škála Hallucinogen Rating Scale), který jasně prokázal změněný stav vědomí – všechny parametry tímto dotazníkem sledované (intenzita, vnímání těla, afekt, vnímání, kognice a vůle) byly zvýšené. Studie však nenašla jednoznačné spojitosti mezi mozkovou EEG aktivitou a subjektivními zážitky jedinců, nejspíše kvůli nízkému počtu zkoumaných osob.
Vliv ayahuascy na elektroencefalografickou aktivitu mozku se v průběhu intoxikace měnil. V 50. minutě, tedy v době nejvyšších hladin DMT a harminu, poklesl výkon v aktivitě alfa, což je základní oscilační klidová aktivita mozku. Mezi 75. a 125. minutou od užití, tedy v době, kdy byly nejvyšší krevní hladiny harmalinu a tetrahydroharminu, naopak stoupl výkon v oblasti rychlé oscilační aktivity gama (30–100Hz), která je pokládána za odraz integrace informace ve vyšších mozkových centrech (provázání prostorově rozložených neuronálních reprezentací do celkové subjektivní zkušenosti). Zajímavé je, že jak pokles aktivity alfa, zejména ve středočárových strukturách (součást sítě zvané default mode network neboli DMN), tak zvýšení integrační aktivity gama, byly podobně prokázány u dalších psychedelických látek i u změněných stavů vědomí, jako je meditace nebo lucidní snění.
Výsledky této studie jsou zajímavé zejména proto, že poprvé prokazují specifický efekt dvou účinných látek v ayahuasce (DMT a harmalinu) přímo na mozkovou aktivitu. Dle pozorovaných změn tyto látky působí na mozek celkově synergicky a doplňují se. Zároveň z nich lze vyvodit, že harmalin neslouží pouze jako „brzda“ v odbourávání DMT, ale že se sám významně podílí na psychedelickém stavu. Může tomu tak být hned z několika důvodů; jedním z nich je například jeho schopnost aktivovat výše zmíněný serotoninový 2A receptor.
Studie zároveň odhalila vztah mezi hladinou harmalinu a zvracením. Právě zvracení je v tradičních kulturách pokládáno za významnou část transformačního zážitku v průběhu intoxikace ayahuascou – mluví se o „čisticí“ funkci rostliny, která je dle mnohých účastníků emočně léčivá. Ze současného neurovědeckého hlediska lze i tento jev částečně vysvětlit. Uvědomění podnětů z vnitřních orgánů je propojeno s emočními a afektivními stavy v oblastech mozku jako je amygdala, frontální kůra a především insula, která je považována za „mapu“ vnitřního světa našeho těla a zároveň se podílí na vyšších mozkových funkcích.
Ayahuasca je různorodý koktejl chemických látek, které se doplňují ve svém účinku nejen na úrovni mozku, ale i na úrovni psychosomatické. Tento obtížně definovatelný mechanismus účinku na jednu stranu brání jejímu přímému využití současnou západní medicínou, na druhou stranu přináší fascinaci jejím intuitivním využíváním v tradičních jihoamerických kulturách, které již probíhá po tisíce let.
Filip Tylš
Česká psychedelická společnost
Zdroje:
Schenberg, E., Alexandre, J., Filev, R., Cravo, A., Sato, J., Muthukumaraswamy, S., Yonamine, M., Waguespack, M., Lomnicka, I., Barker, S. and da Silveira, D. 2015. Acute Biphasic Effects of Ayahuasca. PLOS ONE. 10, 9 (2015)
Strassman, Rick. DMT: The spirit molecule: A doctor’s revolutionary research into the biology of near-death and mystical experiences. Inner Traditions/Bear & Co, 2000.
Glennon, Richard A., Milt Titeler, and J. D. McKenney. Evidence for 5-HT 2 involvement in the mechanism of action of hallucinogenic agents. Life sciences 35.25 (1984): 2505–2511.
Araújo, A., Carvalho, F., de Bastos, M., de Pinho, P. and Carvalho, M. 2015. The hallucinogenic world of tryptamines: an updated review. Archives of Toxicology. 89, 8 (2015), 1151–73.
Brierley, D. and Davidson, C. 2012. Developments in harmine pharmacology — Implications for ayahuasca use and drug-dependence treatment. Progress in Neuro-Psychopharmacology and Biological Psychiatry. 39, 2 (2012), 263–272.
Barker, S., Borjigin, J., Lomnicka, I. and Strassman, R. 2013. LC/MS/MS analysis of the endogenous dimethyltryptamine hallucinogens, their precursors, and major metabolites in rat pineal gland microdialysate. Biomedical Chromatography. 27, 12 (2013), 1690–1700.