Blottery jsou malé, obvykle čtverečkové papírky, napuštěné nějakou aktivní látkou a posléze vysušené. Typicky se užívají držením pod jazykem, takže ona látka projde skrz sliznici do krve. V mysli většiny veřejnosti jsou pevně spojené s LSD, nejznámějším z psychedelik, avšak ve skutečnosti se na nich může vyskytovat celá řada substancí, z nichž některé mohou být i vyloženě nebezpečné.
Vzhledem k současnému rozvoji trhu s research chemicals (RC, novými syntetickými substancemi, často přímo vznikajícími za účelem obcházet protidrogové zákony) je poměrně pravděpodobné, že alespoň určitá část blotterů prodávaných v Evropě a USA jako LSD ve skutečnosti neobsahuje LSD, ale některý z jeho nejbližších analogů, který se na něj metabolicky rozpadne v těle (například ALD-52, 1cP-LSD či 1V-LSD). Obdobně se také může stát, že v blotteru je AL-LAD či LSZ, o trochu vzdálenější LSD analogy, u kterých ovšem není dobře prozkoumaný jejich bezpečnostní profil. Velká část prodejců RC ale naštěstí svoje blottery vybavuje potiskem označujícím látku v něm, což snižuje riziko takové záměny.
Větší problém nastává, pokud blotter není dobře identifikovatelný (typicky proto, že je prostě bílý bez potisku). Před několika lety se stávalo, že v pouličních blotterech byly namísto LSD různé látky z rodiny 25x-NBOMe (někdy se jim také říká prostě NBOMe či N-bomby), ačkoliv rozsah tohoto fenoménu je špatně popsaný.
NBOMe, na rozdíl od analogů LSD popisovaných výše, spadají do jiné skupiny psychedelik (fenylethylaminů, zatímco LSD a jeho příbuzní jsou lysergamidy). O LSD se ví, že je fyzicky v zásadě bezpečné a u jeho blízkých analogů lze na základě reportů shromážděných na internetu předpokládat, že ve většině případů nepředstavují vážné riziko alespoň v rozumných množstvích (ačkoliv existují omezené výskyty srdečních potíží po užití AL-LADu (1). NBOMe jsou naopak vesměs vysoce toxické a k velmi vážným komplikacím či i smrti stačí nízké násobky běžné dávky. Dávkování většiny NBOMe je o něco vyšší než u LSD, ale stále se pohybuje ve stovkách mikrogramů, což je ostatně důvod, proč se pro ně používají blottery – dávkovat takové množství z prášku by bylo jednak vysoce obtížné, druhak extrémně nebezpečné.
Příčiny nestejné toxicity LSD a NBOMe patrně leží v drobných, ale velmi podstatných rozdílech v jejich farmakologických vlastnostech. Ty mohou být pro laika obtížně srozumitelné, pojďme si je tedy společně objasnit.
Všechna psychedelika jsou svou chemickou strukturou více či méně podobná serotoninu, jednomu z nejdůležitějších přirozených neurotransmiterů. To jim dává možnost vázat se na serotoninový receptor podtypu 5-HT2A (a ve většině případů i další podtypy, dynamika působení psychedelik je velmi složitá a doposud ne zcela pochopená).
Ačkoliv schopnost vázat se (tzv. affinity) na 5-HT2A je u řady klasických psychedelik velmi dobrá, to samo o sobě nestačí. Další důležitou veličinou je schopnost receptor aktivovat (tzv. efficacy), jež se obvykle měří jako procento míry aktivace, kterou vyvolá neurotransmiter přirozený pro daný receptor.
Široce užívaná psychedelika jsou jen tzv. částeční agonisté (2), což znamená, že aktivují receptor výrazně slaběji než pro něj přirozená látka, v tomto případě serotonin.
Řada z 25x-NBOMe jsou ovšem plní agonisté, a tedy aktivují receptor ve stejné či skoro stejné míře jako serotonin (3). Výzkum v této oblasti je prozatím na počátku, ale zdá se, že to nejspíše má něco společného s jejich toxicitou – je možné, že pro její vznik je třeba právě plný agonismus na 5-HT2A, a tedy že agonismus částečný, jaký má třeba LSD, nestačí.
Někteří autoři navrhují (4), že jedovatost NBOMe by mohla být spjata s fenoménem serotoninového syndromu, který se objevuje například při užití příliš vysokých dávek MDMA (a ještě častěji při jeho kombinacích s různými jinými stimulanty či s antidepresivy třídy IMAO). Při tomto syndromu dochází k vyplavení příliš velkého množství serotoninu, což vede i k život ohrožujícím stavům zahrnujícím velmi vysokou teplotu, třes, svalové záškuby a záchvaty, poruchy srážlivosti krve a selhání orgánů.
Odborníci se domnívají, že právě receptor 5-HT2A hraje v serotoninovém syndromu důležitou roli (5). To je zajímavé, protože potenciálně smrtelná (6) toxicita 25x-NBOMe ve svých nejsilnějších projevech zahrnuje (6-8) nebezpečně silné zužování cév, jež může vést ke špatnému prokrvení končetin, vysokému krevnímu tlaku, vysoké teplotě, arytmiím, záchvatům, metabolické acidóze a selhání ledvin a plic. Jak můžeme vidět, tyto symptomy do velké míry (ale ne zcela dokonale) připomínají právě serotoninový syndrom. Kromě toho ale do hry nejspíš vstupují i jiné mechanismy, podle testů na zvířatech se zdá, že alespoň některé 25x-NBOMe vykazují i přímou neurotoxicitu (9,10). NBOMe navíc patrně kromě serotoninových receptorů působí i na některé jiné systémy (9).
I NBOMe je ovšem možné užít bezpečně, pokud je člověk dostatečně zodpovědný – problém s nimi nastává především proto, že jsou někdy prodávány jako LSD. Člověk by si měl testovat své blottery pomocí reakčních činidel (tzv. drug testing kits), jež lze volně a levně zakoupit na internetu, čímž se šance záměny NBOMe za LSD výrazně sníží.
Co se týče samotných subjektivních efektů, NBOMe jsou řadou psychonautů považovány za nepříliš duševně náročné látky (nevedou k tak silným introspekcím jako třeba LSD či psilocybin a nemají takovou tendenci způsobovat myšlenkové cykly a panické ataky), avšak kvůli vazokonstrikci (zužování cév) mohou mít velmi nepříjemné tělesné účinky (které v příliš vysokých dávkách přecházejí v toxicitu rozebíranou výše). Jejich vizuální efekty jsou často pozoruhodně komplexní a barvité, což je typické pro velkou část fenylethylaminů. Obvykle působí poměrně silně stimulačně, což motivuje člověka se hýbat a vykonávat různé aktivity.
Jejich vůbec nejtypičtějším efektem je ovšem jejich chuť – odporně hořká až metalická. Právě od ní pochází rčení “if it’s bitter, it’s a spitter” – “je-li to hořké, vyplivni to”, které poukazuje na možnost rozeznat NBOMe od LSD pomocí chuti. Tato metoda ovšem není zcela spolehlivá (hořké mohou být i blottery se skutečným LSD kvůli barvivu či rozpouštědlu, ale typicky ne tolik jako ty s NBOMe látkami) a nemůže nahradit test pomocí reakční sady.
Kromě 25x-NBOMe se na trhu objevují také látky z rodiny 25x-NBOH. Ty se velmi podobají NBOMe (jediný rozdíl je záměna jedné maličké chemické skupiny), ale podle omezeného počtu dostupných zpráv mají o něco lepší bezpečnostní profil a vyšší běžnou dávku (občas až v jednotkách miligramů). O některých z nich, hlavně 25E-NBOH, se tvrdí, že jde o jedny z vůbec nejvizuálnějších psychedelik.
Právě 25E-NBOH se navíc někdy prodává i jako prášek, což může být velmi nebezpečné, protože ačkoliv je bezpečnější než různé NBOMe, patrně stále nejde o nevinnou látku a manipulace s takto potentním práškem je bez patřičného vybavení (rukavice, respirátor, velmi kvalitní miligramová váha pro přesné dávkování) vysoce riziková.
Příliš dlouhý trip
NBOMe ovšem nejsou jediné substance, které se mohou vyskytovat v blotterech. Další rodinou psychedelik, jejíž zástupci jsou dostatečně potentní, aby mohli být na papírku, jsou DOx látky. To jsou psychedelické amfetaminy, v podstatě upravené varianty známějších 2C-x (vždy existují v páru – 2C-B odpovídá DOB, 2C-C odpovídá DOC a tak dále).
Proměna 2C-x v DOx vede k výraznému snížení potřebné dávky (většina DOx má běžnou dávku v jednotkách miligramů, zatímco u 2C-x to jsou nízké desítky miligramů) a zásadnímu prodloužení délky účinku – často až na 24 hodin, což může být pro méně zkušené psychonauty velmi nepříjemné. Podobně jako NBOMe a NBOH látky, DOx jsou vysoce stimulační, což se vzhledem k jejich blízké příbuznosti s amfetaminem, archetypálním stimulantem, dá čekat.
Ani u DOx není bezpečnostní profil dobře prozkoumán (což je ostatně u nových substancí typické), ale podle reportů na internetu se zdá, že jsou bezpečnější než 25x-NBOMe v tom smyslu, že u nich při nízkých násobcích běžné dávky nehrozí smrt, ale jen příliš intenzivní, a proto potenciálně nepříjemný prožitek. To ale neznamená, že se s nimi předávkovat nedá – jen je to nejspíš o trochu těžší.
Opak tripu
Na blotterech se ovšem neobjevují jen psychedelika. V dnešní době se v této podobě poměrně často prodávají také různé RC benzodiazepiny, například deschloretizolam či fluklotizolam. To jsou deriváty látek často lékařsky užívaných pro potlačování úzkostí a boj s nespavostí či epileptickými záchvaty.
Ve vysokých dávkách (tedy takových typicky užívaných rekreačně) vedou ke ztrátám paměti a zábran, někdy euforickým pocitům, a méně často také k tzv. blackoutům, kdy člověk úplně ztratí ponětí o sobě a probudí se “někde jinde a někdy jindy” poté, co účinky látky odezní. Pro řadu lidí (obzvláště těch, kteří trpí duševními problémy spojenými s úzkostmi) jsou navíc prudce návykové.
Jde tedy o látky s do velké míry opačným efektem, než mají psychedelika (a jak jsme již psali, někdy se používají na tlumení tripů). Jelikož si člověk pod vlivem benzodiazepinů může poměrně snadno ublížit, je důležité na něj dávat dobrý pozor.
Ještě daleko nebezpečnější je ovšem možnost nechtěného užití blotterů obsahujících fentanyl či některé jeho analogy (například karfentanyl, acetylfentanyl a jiné). To jsou extrémně silné opioidy, jimiž je pro běžného člověka bez tolerance velmi jednoduché se smrtelně předávkovat, protože jsou často mnohosetnásobně potentnější než morfium.
Komunity uživatelů psychedelik a benzodiazepinů/opioidů se ovšem tolik neprotínají, a tak šance, že by vám byl prodán blotter obsahující nějaký benzodiazepin či opioidů namísto LSD, je velmi nízká – přesto je však dobré na tuto možnost pamatovat a látky si testovat: reakční činidla jsou levná, nové zdraví si ovšem koupit nelze.
Žádný nepořádek
Na závěr ještě můžeme zmínit klasický mýtus, že v blotterech LSD se objevuje strychnin. To není podle laboratorních testů obsahu pravda, strychnin nebyl v LSD blotterech nikdy nalezen – a navíc i kdyby tam byl, nemohlo by ho v papírku být dostatečné množství, aby dokázal člověku ublížit (11) – ve skutečnosti jen málo jedů je dostatečně silných, aby mohly způsobit vážné poranění či smrt již ve stovkách mikrogramů či jednotkách miligramů.
Martin Duřt
Česká psychedelická společnost
Literatura:
1 Blumberg & Hendrickson (2019). A letter reporting a case of fatal ventricular dysrhythmia associated with the LSD analog AL-LAD, Clinical Toxicology, 58(2), s. 143-149.
2 Rickli et al. (2016). Receptor interaction profiles of novel psychoactive tryptamines compared with classical hallucinogens, European Neuropsychopharmacology, 26(8), s. 1327-1337.
3 Ettrup et al. (2011). Radiosynthesis and in vivo evaluation of a series of substituted 11C-phenethylamines as 5-HT (2A) agonist PET tracers, European Journal of Nuclear Medicine and Molecular Imaging, 34(4), s. 681-693.
4 Suzuki et al. (2015). Toxicities associated with NBOMe ingestion, a novel class of potent hallucinogens: A review of the literature, Psychosomatics, 56(2), s. 129-139.
5 Boyer & Shannon (2005). The serotonin syndrome, The New England Journal of Medicine, 352(11), s. 1112-1120. Erratum in: N Engl J Med (2007), 356(23), s. 2437. Erratum in: N Engl J Med (2009), 361(17), s. 1714. DOI: 10.1056/NEJMra041867.
6 Bersani et al. (2014). 25C-NBOMe: Preliminary Data on Pharmacology, Psychoactive Effects, and Toxicity of a New Potent and Dangerous Hallucinogenic Drug, BioMed Research International, 734749. DOI: 10.1155/2014/734749
7 Kamińska, Świt & Malek (2021). 2-(4-Iodo-2,5-dimethoxyphenyl)-N-[(2-methoxyphenyl)methyl]ethanamine (25I-NBOME): A Harmful Hallucinogen Review, Journal of Analytical Toxicology, 44(9), s. 947-956. DOI: 10.1093/jat/bkaa022.
8 Nikolaou et al. (2015). 2C-I-NBOMe, an „N-bomb“ that kills with „Smiles“. Toxicological and legislative aspects, Drug and Chemical Toxicology, 38(1), s. 113-119. DOI: 10.3109/01480545.2014.911882.
9 Zawilska, Kacela & Adamowicz (2020). NBOMes–Highly Potent and Toxic Alternatives of LSD, Frontiers in Neuroscience, 14:78. DOI: 10.3389/fnins.2020.00078.
10 Herian et al. (2022). Neurotoxicological profile of the hallucinogenic compound 25I-NBOMe, Scientific Reports, 12(1). DOI: 10.1038/s41598-022-07069-8.
11 Center for Disease Control (1994). Strychnine: Immediately Dangerous to Life or Health Concentrations (IDLH). [Online, dostupné z: https://www.cdc.gov/niosh/idlh/57249.html].