Ve spojitosti psychedelik a vězeňství se snad každému vybaví dnes již legendární Concord Prison Experiment, studie vedená na počátku šedesátých let Timothy Learym, jež poněkud zkresleně prezentovala psychedelickou léčbu jako „lék na zločin“ (Leary, 1969). I když trpěla řadou metodologických limitů a její závěry byly až příliš optimistické, zásadní otázka přetrvává: Mohou psychedelika pomoci lidem opustit kriminální dráhu?
Nevíme. Další srovnatelné studie prakticky neexistují. Práce s lidmi v konfliktu se zákonem tak zůstává jedním z bílých míst na mapě psychedelie.
Přitom právě zde by se mohl skrývat významný a dosud nevyužitý (!) potenciál. Z perspektivy kriminologie víme, že odklon od trestné činnosti (desistence) se málokdy odehrává pouze na úrovni vnější kontroly či pod hrozbou trestu. Část teorií desistence zdůrazňuje roli takzvaného vnitřního obratu – proměny identity, hodnot a způsobu, jakým člověk nahlíží sám sebe (Sampson & Laub, 2005; Paternoster & Bushway, 2009; Maruna, 2001; Giordano et al., 2008; King, 2013). Jde o proces, v němž staré vzorce myšlení a sebepojetí postupně povolují a otevírá se prostor pro nový příběh o tom, kým jsem, odkud přicházím a kam mohu směřovat.
Právě zde se kriminologie potkává s psychedelickou léčbou. Psychedelická zkušenost, absolvovaná v bezpečném, terapeuticky vedeném rámci (ve smyslu psychedeliky asistované terapie: Aday et al., 2024) může umožnit hlubokou sebereflexi a nabídnout jiný náhled na vlastní životní dráhu i minulost, včetně kriminogenních vzorců chování. Na tomto novém pohledu se pak může zrodit něco, co je pro změnu klíčové: přesvědčení, že jiný život je skutečně možný.
To zní docela slibně, jenže tento potenciál je vykoupen celou řadou zásadních „ale“.
Žádná vnitřní proměna se neodehrává ve vakuu. Možnost změnit životní směr je vždy podmíněna širšími sociálními a institucionálními okolnostmi – desistence není jen výsledkem osobního „prozření“, ale také důsledkem podmínek, které umožňují, aby se nově utvářená identita mohla udržet a zakořenit v každodenním životě. Strukturální příčiny kriminality – chudoba, nejisté bydlení, dluhy, stigma, rozpadlé vztahy – často nelze „překonat vůlí“. I kdyby se člověk chtěl změnit sebevíc, bez elementárních podmínek je to dost dobře nemožné. Na druhou stranu si myslím, že i v omezených podmínkách zůstává lidská schopnost volby pořád reálná.
Druhým limitem je samotné vězeňské prostředí. V kontextu psychedelické terapie se často hovoří o setu a settingu – tedy o psychickém nastavení, s nímž člověk do zkušenosti vstupuje, a o prostředí, v němž probíhá. Psycholožka Betty Eisner (1997) však už v 90. letech upozorňovala, že vedle setu a settingu existuje ještě třetí, neméně podstatný faktor: matrix. Tím označovala širší životní kontext, z něhož člověk do terapie přichází a do něhož se po ní vrací. Právě zde se mají zásadní uvědomění a hluboké vhledy postupně usazovat a přetvářet každodenní realitu. Eisner v této souvislosti zdůrazňovala význam podpůrné komunity jako klíčového předpokladu integrace psychedelické zkušenosti. Zvlášť důležité je období po samotném zážitku, kdy se člověk nachází v tzv. afterglow – stavu zvýšené citlivosti, otevřenosti, ale i psychické křehkosti.
A vězení? Z tohoto úhlu pohledu se jeví jako jedno z nejméně vhodných prostředí, jaké si lze představit. Přímá administrace psychedelik za mřížemi naráží na celou řadu praktických a etických překážek. Klíčovou otázkou je dobrovolnost a skutečně svobodný informovaný souhlas v situaci výrazné mocenské nerovnováhy mezi institucí a uvězněným člověkem. Psychedelická terapie zároveň klade značné nároky na psychické bezpečí, důvěru a soukromí – podmínky, které vězeňské prostředí strukturálně nenaplňuje. Naopak: dohled, hierarchie a omezená autonomie mohou zranitelnost klientů psychedelické terapie dále prohlubovat. V takovém kontextu by intenzivní psychedelická zkušenost mohla působit spíše destabilizačně než léčivě, neboť ani v kontrolovaných podmínkách nelze zcela vyloučit nepříznivé reakce. Výzkumy ukazují, že psychedelické zážitky mohou u některých účastníků vyvolat akutní úzkost, dezorientaci či výrazný psychický distres (Bremler et al., 2023). Právě proto je v běžné klinické praxi kladen takový důraz na důkladnou přípravu a následnou integraci zkušenosti v podpůrném terapeutickém „matrixu“, který pomáhá zážitek smysluplně zpracovat. Bez něj se i potenciálně transformační zkušenost může rozplynout, zůstat neuchopená – nebo dokonce zvýšit psychickou zátěž.
Z perspektivy desistence i etiky péče se tak vězení nejeví jako prostředí, v němž by psychedelická terapie mohla naplnit svůj transformační potenciál. Přesto by bylo příliš jednoduché uzavřít otázku kategorickým „ne“. Lze si představit například specializované terapeutické oddíly s důrazem na komunitní podporu, v nichž by bylo možné vytvořit podmínky pro bezpečné a eticky přijatelné využití psychedelik (a takové oddíly již v našich vězeních existují). Pokud by byla zajištěna dlouhodobá integrace zkušenosti a současně oslabena represivní dynamika prostředí, nemuselo by tedy ani vězení zcela nemyslitelným prostředím.
Při systémovém pohledu však tato úvaha nevyhnutelně přerůstá v otázku zásadnější: jakou podobu by vlastně měly mít věznice, pokud od nich očekáváme skutečnou nápravu – snad i transformaci – a nikoli pouze izolaci odsouzených od společnosti. Inspiraci v tomto směru nabízí například evropská iniciativa Rescaled, která prosazuje menší, do místní komunity začleněná zařízení založená na lidském přístupu, vztazích a osobní odpovědnosti jako předpokladech návratu do společnosti. Právě v takovém prostředí by se v budoucnu mohly otevírat příznivější podmínky pro promyšlené a eticky ukotvené využití psychedeliky asistované terapie.
Zpět ale k psychedelikům. V neposlední řadě je třeba mít na paměti, že nejde o zázračnou pilulku. Psychedeliky asistovaná terapie pracuje s hlubokými vnitřními obsahy a vyžaduje schopnost sebereflexe a vnitřní práce – výsledný přínos tak ve velké míře závisí na člověku samotném, na jeho ochotě a schopnosti s prožitky pracovat. Ne každý tuto kapacitu má, a někdy se onen trannsformační potenciál zkrátka nemusí naplnit, bez ohledu na kvalitu terapie nebo prostředí.
Dává tedy psychedeliky asistovaná terapie ve vězeňském kontextu vlastně smysl?
Ano – ale nikoli způsobem, který by se na první pohled nabízel.
U osob v konfliktu se zákonem může psychedeliky asistovaná terapie představovat inovativní a potenciálně transformační přístup zaměřený na vysoce specifickou a zároveň zranitelnou skupinu. Klíčová otázka však nezní zda, ale kdy, kde a za jakých podmínek. Teoreticky si lze představit i její využití přímo ve vězeňském prostředí, ovšem pouze za předpokladu výrazně terapeutického nastavení a především dlouhodobé následné podpory.
Za nejvhodnější a zároveň nejrealističtější kontext pro psychedeliky asistovanou terapii však spíše považuji období po propuštění, kde ji vidím jako cílenou a promyšlenou součást postpenitenciární péče, úzce propojenou se sociální prací a podporou návratu do běžného života. Ostatně už Timothy Leary upozorňoval, že bez návazné péče nemá žádná vnitřní změna šanci dlouhodobě obstát. Ve svých raných úvahách zdůrazňoval význam „domů na půl cesty“ a podpůrných komunit, které by lidem po intenzivní zkušenosti (a v případě vězněných osob i po propuštění) poskytly stabilní sociální ukotvení. Právě v tomto důrazu na kontext a komunitu spatřuji skutečné poselství jeho vězeňské studie.
Začlenění psychedeliky asistované terapie do systematické postpenitenciární práce se mi tak jeví nejen jako slibný, ale i pragmatický směr. Přechod na svobodu by se v takovém pojetí mohl stát skutečným přechodem k nové životní kapitole.
A ještě jedna věc, kterou nemůžeme přehlížet: existuje poměrně robustní vědecká evidence, že psychedelická terapie může být účinná při léčbě deprese, posttraumatické stresové poruchy a závislostí (Carhart-Harris et al., 2016; Davis et al., 2021; Goodwin et al., 2022; von Rotz et al., 2023; Mitchell et al., 2021; Johnson et al., 2017; Bogenschutz et al., 2015) – obtíží a problémů, které jsou pro vězeňskou populaci typické (Dleštíková & Mertl, 2025). Problémy s duševním zdravím a závislostmi velmi úzce souvisí s kriminalitou a často jsou její prvotní příčinou. Už samotná možnost nabídnout cílenou podporu v těchto oblastech dává práci s psychedeliky u lidí v konfliktu se zákonem smysl, a to bez ohledu na to, jaký bude její přímý vliv na desistenci.
Možná je tedy čas uvažovat o jakémsi Concord Prison Experiment 2.0. Česká republika má pro takový krok mimořádně příznivé podmínky. Probíhají zde klinické studie s psychedeliky (National Institute of Mental Health, n.d.a.), fungují již dvě ketaminové kliniky a od ledna 2026 je za přísně regulovaných zdravotnických podmínek legální také terapie asistovaná psilocybinem. Současně zde probíhá sociálně inovativní projekt zaměřený na destigmatizaci využití psychedelik v psychiatrii a na podporu sociálního začleňování lidí s duševními obtížemi i se závislostmi (Podporujeme inovace, n.d.) Troufám si tedy říct, že vědecké, klinické i společenské zázemí už existuje a do budoucna bude s vysokou pravděpodobností dále sílit, ať už prostřednictvím rozšiřujících se klinických indikací, institucionálního ukotvení, či postupné destigmatizace psychedelik nejen v oblasti duševního zdraví.
Cílený pilotní výzkum zaměřený na osoby v konfliktu se zákonem by tak mohl nejen zaplnit významnou mezeru v poznání, ale zároveň být prvním krokem pro rozvoj inkluzivnějších a sociálně citlivějších modelů péče v kontextu trestní justice. Zásadní však je, aby nezůstalo jen u výzkumu. Skutečný potenciál psychedeliky asistované terapie se totiž může naplno projevit teprve tehdy, bude-li prakticky propojena se sociální prací s lidmi s trestní minulostí, resp. v konfliktu se zákonem. Právě zde se otevírá dosud málo prozkoumané, avšak mimořádně potřebné pole na pomezí sociální práce a trestní justice: u lidí zatížených kumulací traumat, závislostí a sociálního vyloučení totiž nejde zas až tak o otázku inovace, jako o otázku nezbytnosti.
Pokud bude psychedeliky asistovaná terapie pevně ukotvena v medicínském rámci, vedena s důsledným etickým dohledem a zasazena do funkčního podpůrného systému, může sehrát významnou roli nejen při adresování psychických obtíží osob v konfliktu se zákonem, ale i při hlubší práci s jejich osobním příběhem – takové, která umožňuje vykročit ze začarovaného kruhu opakované kriminality.
Tereza Dleštíková
Česká psychedelická společnost
Tento článek vychází ze studie: Dlěštíková, T. (2025). Supporting desistance from crime: The promise of psychedelic-assisted therapy in correctional and reentry contexts. International Journal of Drug Policy, 146, 105067. https://doi.org/10.1016/j.drugpo.2025.105067.
Pokud se vám naše články líbí, můžete Českou psychedelickou společnost (CZEPS) i přímo podpořit. Děkujeme!
Zdroje:
Aday, J. S., Horton, D., Fernandes-Osterhold, G., O’Donovan, A., Bradley, E. R., Rosen, R. C., & Woolley, J. D. (2024). Psychedelic-assisted psychotherapy: Where is the psychotherapy research? Psychopharmacology, 241(8), 1517–1526. https://doi. org/10.1007/s00213-024-06620-x.
Bogenschutz, M. P., Forcehimes, A. A., Pommy, J. A., Wilcox, C. E., Barbosa, P. C., & Strassman, R. J. (2015). Psilocybin-assisted treatment for alcohol dependence: A proof-of-concept study. Journal of Psychopharmacology, 29(3), 289–299.
Bremler, R., Katati, N., Shergill, P., et al. (2023). Case analysis of long-term negative psychological responses to psychedelics. Scientific Reports, 13, Article 15998. https:// doi.org/10.1038/s41598-023-41145-x.
Carhart-Harris, R. L., Bolstridge, M., Rucker, J., Day, C. M. J., Erritzoe, D., Kaelen, M., Bloomfield, M., Rickard, J. A., Forbes, B., Feilding, A., Taylor, D., Pilling, S., Curran, V. H., & Nutt, D. J. (2016). Psilocybin with psychological support for treatment-resistant depression: An open-label feasibility study. The Lancet Psychiatry, 3(7), 619–627. https://doi.org/10.1016/S2215-0366(16)30065-7.
Davis, A. K., Barrett, F. S., May, D. G., Cosimano, M. P., Sepeda, N. D., Johnson, M. W., Finan, P. H., & Griffiths, R. R. (2021). Effects of psilocybin-assisted therapy on major depressive disorder. JAMA Psychiatry, 78(5), 481–489. https://doi.org/10.1001/ jamapsychiatry.2020.3285.
Dleštíková, T., & Mertl, J. (2025). Duševní zdraví a míra traumatizace vězeňské populace [Mental health and the level of traumatization of the prison population]. Sociologický časopis /Czech Sociological Review. https://doi.org/10.13060/csr.2025.021.
Eisner, B. (1997). Set, setting, and matrix. Journal of Psychoactive Drugs, 29(2), 213–216. https://doi.org/10.1080/02791072.1997.10400190.
Giordano, P. C., Longmore, M. A., Schroeder, R. D., & Seffrin, P. M. (2008). A life-course perspective on spirituality and desistance from crime. Criminology: An Interdisciplinary Journal, 46(1), 99–132. https://doi.org/10.1111/j.1745- 9125.2008.00104.x.
Goodwin, G. M., Aaronson, S. T., Alvarez, O., Arden, P. C., Baker, A., Bennett, J. C., Bird, C., Blom, R. E., Brennan, C., Brusch, D., Burke, L., Campbell-Coker, K., Carhart- Harris, R., Cattell, J., Daniel, A., Debattista, C., Dunlop, B. W., Eisen, K., Feifel, D., Forbes, M., & Malievskaia, E. (2022). Single-dose psilocybin for a treatment-resistant episode of major depression. The New England Journal of Medicine, 387(18), 1637–1648. https://doi.org/10.1056/NEJMoa2206443.
Johnson, M. W., Garcia-Romeu, A., & Griffiths, R. R. (2017). Long-term follow-up of psilocybin-facilitated smoking cessation. American Journal of Drug and Alcohol Abuse, 43(1), 55–60.
King, S. (2013). Early desistance narratives: A qualitative analysis of probationers’ transitions towards desistance. Punishment & Society, 15(2), 147–165. https://doi. org/10.1177/1462474513477790.
Leary, T. (1969). The effects of consciousness-expanding drugs on prisoner rehabilitation. Psychedelic Review, 10, 20–44.
Maruna, S. (2001). Making good: How ex-convicts reform and rebuild their lives. American Psychological Association.
Mitchell, J. M., Bogenschutz, M., Lilienstein, A., Harrison, C., Kleiman, S., Parker- Guilbert, K., & Doblin, R. (2021). MDMA-assisted therapy for severe PTSD: A randomized, double-blind, placebo-controlled phase 3 study. Nature Medicine, 27(6), 1025–1033. https://doi.org/10.1038/s41591-021-01336-3.
National Institute of Mental Health. (n.d.a.). Grants and projects. Psychedelic Research Center. https://www.nudz.cz/en/research/psychedelic-research-center/grants-and -projects.
Paternoster, R., & Bushway, S. (2009). Desistance and the “feared self”: Toward an identity theory of criminal desistance. The Journal of Criminal Law and Criminology (1973), 99(4), 1103–1156. http://www.jstor.org/stable/20685067.
Podporujeme inovace. (n.d.). Psychedeliky asistovan´a terapie na zdravotně-socialním pomezí jako ˇřešení krize duševního zdraví, závislosti a sociálního znevýhodnění [Psychedelic- assisted therapy at the health-social interface as a solution to the crisis of mental health, addiction, and social disadvantage]. https://www.podporujemeinovace. cz/psychedeliky-asistovana-terapie-na-zdravotne-socialnim-pomezi-jako-reseni-k rize-dusevniho-zdravi-zavislosti-a-socialniho-znevyhodneni/.
Rescaled. (n.d.). Rescaled. Retrieved from: https://www.rescaled.org.
Sampson, R. J., & Laub, J. H. (2005). A life-course view of the development of crime. The ANNALS of the American Academy of Political and Social Science, 602(1), 12–45. https://doi.org/10.1177/0002716205280075.
Von Rotz, R., Schindowski, E. M., Jungwirth, J., Schuldt, A., Rieser, N. M., Zahoranszky, K., Seifritz, E., Nowak, A., Nowak, P., Jancke, L., Preller, K. H., & Vollenweider, F. X. (2023). Single-dose psilocybin-assisted therapy in major depressive disorder: A placebo-controlled, double-blind, randomised clinical trial. EClinicalMedicine, 56, Article 101809.