Jedním z nejoriginálnějších tvůrců nových západních náboženství 20. století – nebo alespoň jejich ideové a materiální základny – byl švýcarský chemik a „otec LSD“ Albert Hofmann. Dlouholetému výzkumníkovi big pharma společnosti Sandoz (dnes Novartis) se LSD podařilo vyrobit v roce 1938 z houby paličkovnice nachové, která napříč Evropou po staletí parazitovala na obilném klasu jako takzvaný námel. Během druhé světové války, v roce 1943, pak Hofmann sám na sobě náhodně zjistil mimořádně silné psychedelické efekty této látky, která se během padesátých a šedesátých let stala jak jedním ze symbolů západní avantgardní subkultury hippies, tak i celosvětově vůbec nejoblíbenějším psychedelikem a vlajkovou lodí globálního psychedelického hnutí 20. století.
Pro Hofmanna ale LSD nebylo jen nevšedním vědeckým objevem a novým polosyntetickým „halucinogenem“, který vyvolává barvité vizuální obrazy a často až dramaticky, v závislosti na výši dávky, mění způsob vnímání a prožívání skutečnosti. Hofmann v LSD viděl přímo posvátný a náboženský nástroj.Nástroj, který dle něj měl sloužit k tomu, aby lidé došli mystických zkušeností, hlubšího poznání vesmíru a Boha. Nástroj, jehož účel slovy samotného otce LSD spočívá v „přeměnění nás v to, co bychom měli být.“ Nástroj, o němž Hofmann věřil, že byl v poněkud jiné podobě používán téměř po dva tisíce let v jedné z kolébek evropské civilizace, v antickém Řecku. Společně s dalšími badateli jako byli Američané Robert G. Wasson a Carl A. P. Ruck se totiž Hofmann domníval, že látka podobná LSD byla v rámci náboženského rituálu užívána v nápoji kykeon zasvěcenci starořeckých mystérií slavených nedaleko od Athén, v chrámovém komplexu Eleusina, na počest bohyně obilí a zemědělství Déméter, její dcery Persefoné a věčné cyklické obnovy vegetace.
Hofmann se ale během svého 102 let dlouhého života nezabýval jen LSD. Věnoval se i dalším klasickým psychedelikům, například psilocybinu. Jako prvnímu vědci na světě se mu podařilo psilocybin extrahovat a izolovat z psilocybinových hub (a následně i provést jeho úplnou syntézu, která potvrdila jeho chemickou strukturu), které před konkvistou hrály po dlouhá staletí významnou roli v náboženském životě Aztéků, kde byly známy pod jménem teonanácatl, „maso bohů“. Po krvavém dobytí Mezoameriky Španěly byly houbové rituály postupně zatlačeny do téměř vymýcených okrajových lidových tradic a křesťansko-synkretistických rituálů domorodého léčitelství, jichž se Hofmann v Mexiku osobně zúčastnil u proslulé mazatécké šamanky Maríi Sabiny.
Hofman byl přesvědčen, že na lidské vědomí neobyčejně působící psychedelické látky jako je LSD, psilocybin a další mohou být přínosem nejen pro vědu a psychiatrii. Psychedeliky navozené prožitky splývání člověka s okolím Hofmann považoval za analogické zkušenostem mystické vše jednoty známým z různých náboženství. Sám Hofmann se hlásil k mysticky chápanému křesťanství a zdůrazňoval, že psychedeliky navozené prožitky subjektivně vnímané ztráty hranic mezi sebou samým a vnějším světem mohou zesílit až do „pocitu sounáležitosti vlastního bytí s vesmírem.“ Tento stav kosmického vnímání je dle Hofmanna „analogický ke spontánnímu náboženskému osvícení, k unio mystica“. V obou těchto případech „je zakušen záblesk transcendentální reality, ve které je „já“ a vesmír, vysílač a přijímač, v jednotě,“ tvrdil tento švýcarský vědec.
Hofmann měl za to, že díky specifickým vlastnostem psychedelik bude mystická zkušenost s pomocí LSD snadněji a plánovitě dostupná opět více lidem jako v antické Eleusině. „Mystická vize, hojivá vzpružující zkušenost, mohla být v Eleusině provedena na předepsaném místě v předepsaný čas, pro všechno to množství zasvěcovaných do posvátných mystérií,“ říkal Hofmann a vysvětloval tento fakt právě tím, že se v Eleusině mohla používat psychedelika.
Vliv eleusinských mystérií na evropskou kulturu může být podle Hofmanna „stěží přeceněn“. Jejich hlavní sdělení pro lidstvo viděl v „celkové mystické zkušenosti, která ho nechá věřit v nesmrtelnost, ve věčnou existenci.“ Toto staleté poslání Eleusiny proměnilo dle českého odborníka na antickou kulturu Radislava Hoška původně lokální náboženské slavnosti v celořeckou záležitost, která později přitahovala nejen obyčejný zbožný lid a řeckou intelektuální elitu, ale i mnohé slavné osobnosti římské říše, včetně např. spisovatele Cicera a císaře Marca Aurelia, kteří se mystérií rovněž zúčastnili. Podle Hoška mystéria v Eleusině postupně překonala snad i věhlas Delfské věštírny. Cicero je označil za vůbec nejvzácnější dar, který dali Athéňané antickému světu. Mystéria se konala v Eleusině až do roku 392 n. l., kdy císař Theodosios I. svatyni uzavřel a obřady zakázal, protože odporovala křesťanství jako novému státnímu náboženství Římské říše. Následně, během doby stěhování národů vojsko gótského krále Alaricha Eleusinu vyplenilo a vypálilo. Tehdy dle Hoška symbolicky započal křesťanský středověk a pohanská moudrost (nejen) Eleusiny byla na dlouho ztracena. Co ale bylo vlastním, nejvnitřnějším obsahem této moudrosti? Antický řecký historik Pindaros ji shrnul těmito slovy: „Každý, kdo viděl svaté věci v Eleusině a po smrti přijde zpátky do země, bude šťastný, protože zná konec života a zná nový božský začátek.“
Takovéto mystické poznání bylo podle Hofmanna přítomné i v raném křesťanství a nejjasněji v evangeliu podle Jana, kde Ježíš svým učedníkům slibuje po svém odchodu dar Ducha pravdy a věčný život. Hofmann v tomto Kristově slibu viděl jádro své vlastní křesťanské víry i přírodovědeckého poslání jako poznávání vesmíru „skrze ducha pravdy, a tím porozumění našeho bytí s nejhlubší, nejobsáhlejší realitou, Bohem.“ Nesprávně a příliš jednostranně pochopené křesťanství ale dle Hofmanna později povýšilo ducha nad hmotu a stvořitele nad stvoření. Post-křesťanská technická civilizace pak dle něj zavrhla i ducha, posvátnost Bohem stvořeného světa a přinesla egoismus a plenění, materiální blahobyt i katastrofální ničení odsvěcené přírody. Lidé moderní industriální společnosti jsou tak podle Hofmanna nemocní „jednostranným materialistickým pohledem na svět.“ Proto „Co je dnes potřeba, je zásadní znovuzažití jednoty všech živých věcí“, napsal ve své knize „LSD mé nezvedené dítě“ vydané v roce 1979 objevitel ikonického psychedelika. K takovýmto léčivým prožitkům jednoty všeho života dle Hofmanna může dopomoci například inspirace zen buddhistickou meditací a nebo učení se od starých a domorodých kultur, které ctí posvátná psychedelika.
Současně ale Hofmann uznával, že LSD může být při nevhodném způsobu pro lidi i psychologicky nebezpečné, jakkoliv sám nesouhlasil s globální prohibicí této látky a dalších psychedelik, která začala v sedmdesátých letech 20. století společně s „válkou proti drogám“ (war on drugs) iniciovanou prezidentem Nixonem v USA. Přesto Hofmann nikdy neztratil naději, že když se lidé naučí používat LSD „rozumněji, za vhodných podmínek v medicínské praxi a ve spojení s meditací, může se v budoucnosti stát z dítěte nezvedeného dítě zázračné.“ Bezpečně vedené využití psychedelik pro navozování mystických stavů spojené se zvykem každodenní meditace a dále se prohlubujícím vědeckým poznáním by podle Hofmanna mohlo vést ke vzniku nového náboženství, které bude založeno na posvátné úctě k přírodě a nedogmatickém a s vědou slučitelném „vnímání skrze ducha pravdy“.
Dle závěrů studie publikované v odborném časopise Drug and Alcohol Dependance se v USA v letech 2015–2018 zvýšila spotřeba LSD o více než polovinu, což autoři výzkumu vysvětlují snahou Američanů o únik před chmurami současné reality a hledání úlevy „od depresí, úzkostí a stresu ze stavu okolního světa.“ Jeden z předních britských odborníků na psychoaktivní látky neuropsychofarmakolog David Nutt si zase myslí, že „díky těmto látkám si mnozí dokáží lépe uvědomit, jakými schopnostmi disponuje jejich mysl, a nabýt tak většího vnitřního klidu.“
Přesto dle Andrewa Yockeye, jednoho z vedoucích zmíněné studie, nejsou USA na prahu drogové kulturní revoluce podobné té ze šedesátých let 20. století. Počet amerických uživatelů LSD totiž nyní představuje ani ne 1 % z celkové dospělé populace země. Nicméně, za nižší mírou užívání LSD stojí především nástup nových psychedelik, jako je 2C-B nebo rostoucí popularita psilocybinových hub, ayahuascy, DMT, 5-MeO-DMT a podobně. To však nic nemění na tom, že Hofmannovo LSD i nadále zůstává nejoblíbenějším psychedelikem všech dob, i když třeba v Česku tuto látku někdy v životě zkusilo 2,7 % dospělých, zatímco psilocybinové houby lysohlávky dokonce 6,5 % dospělé populace. Toto jsou čísla, která uvádí Národní výzkum užívání návykových látek 2023 v ČR.
Albert Hofmann zemřel v roce 2008 ve věku 102 let. Navzdory démonizaci a kriminalizaci psychedelik nikdy nepřestal věřit v léčebný i duchovní potenciál LSD. Domníval se, že podobně jako v eleusinských mystériích bude v budoucnu, po patřičných přípravách a s pomocí LSD „mystická vize, vrchol meditace, přístupná zvyšujícímu se počtu lidí.“ To dle Hofmanna spolu s pokračujícím vědeckým bádáním „nevyhnutelně povede k nevysvětlitelnému, prvotnímu smyslu vesmíru: zázraku, tajemství duchovna – v mikrokosmu atomu, v makrokosmu spirituální mlhoviny; v semenech rostlin, v těle a duši lidí.“
Znění příslušných Úmluv OSN o omamných a psychotropních látkách lidem na celém světě následování Hofmannovy eleusinské vize už přes půl století zakazuje. Trestná je výroba, distribuce i držení většího množství psychedelik, včetně Hofmannova LSD.
S nedávnou zahájenou psychedelickou renesancí ve vědě a současným pozvolným uvolňováním zákonů pro využití některých psychedelik ve výzkumu a léčbě a částečně také s již déle postupující legalizací tradičního, ne-medicínského užívání psychedelik v šamanských rituálech domorodých komunit a v obřadech některých křesťansko-synkretistických církví v Americe je ale možné, že se Hofmannova vize znovuoživení evropské eleusinské mystiky jednou v budoucnu přeci jen naplní – ať už se v Eleusině psychedelika skutečně užívala, nebo ne. Do té doby bude Hofmannova LSD-mystika zřejmě žít svým vlastním skrytým životem dál v undergroundu – podobna ústřední postavě eleusinského mýtu Persefoné, dcery bohyně Déméter a nejvyššího vládce bohů Dia, již bůh podsvětí Hádés nedobrovolně unesl do své říše stínů. Na druhé dějství eleusinských slavností, v němž se krásná Persefoné vrací s bující a kvetoucí jarní přírodou z podsvětí zpět na zem, si musí Hofmannovi příznivci a potomci „květinových dětí“ ještě počkat.
Mgr. Jan Blahůšek
Česká psychedelická společnost
Psychedelická klinika Psyon
Pozn.: Článek vychází z mé přednášky na religionistické konferenci „Alternativní spiritualita 2025“, která se konala ve dnech 16.–17. října 2025 na Husitské teologické fakultě Univerzity Karlovy v Praze.
Pokud se vám naše články líbí, můžete Českou psychedelickou společnost (CZEPS) i přímo podpořit. Děkujeme!
Zdroje
Albert Hofmann, LSD – mé nezvedené dítě, Praha: PROFESS, 1997.
R. Gordon Wasson, Albert Hofmann, Carl A. P. Ruck, The Road to Eleusis: Unveiling the Secret of the Mysteries, Berkeley: North Atlantic Books, 2008.
Radislav Hošek, Náboženství antického Řecka, Praha: Vyšehrad, 2004.
Rachel Nuwer, Americans Increase LSD Use—and a Bleak Outlook for the World May Be to Blame, https://www.scientificamerican.com/article/americans-increase-lsd-use-and-a-bleak-outlook-for-the-world-may-be-to-blame1/