Smutnou skutečností dnešní doby je, že různé nebezpečné látky se na černém trhu mohou objevit v lecčem. Možná včetně psychedelik. Na mysli máme především různé ultrapotentní syntetické opioidy typu rozličných analogů fentanylu či nitazenu, potenciálně tragických znečištění a záměn ale existuje více druhů.
Komplikované vztahy, strach z blízkosti, nebo naopak ulpívání na druhých – mnohé z toho má kořeny v dětství. Psychedelika mohou otevřít cestu k pochopení a uzdravení.
Klasická psychedelika obecně patří mezi jedny z nejbezpečnějších psychotropních látek. Těmi nejužívanějšími z nich (LSD, DMT, psilocin a psilocybin z lysohlávek, meskalin z kaktusů a 2C-B) se prakticky nelze smrtelně předávkovat a patrně na ně nevzniká fyzická ani psychická závislost.1 Výzkumy také jasně ukazují, že psychedelika mají velký potenciál v psychoterapii a pravděpodobně i v seberozvoji.2 To ale neznamená, že tyto substance nemají žádná rizika – jedním z nejvážnějších a velmi často opomíjeným rizikem jsou jejich interakce s řadou různých léčiv snižujících práh pro vznik epileptických záchvatů.
Pracovní skupina pro legislativu a veřejnou politiku České psychedelické společnosti připravila a před pár dny v elektronické podobě vydala českou edici publikace How to Regulate Psychedelics, která původně vznikla v angličtině pod hlavičkou britského think-tanku Transform Drug Policy Foundation. Dokument otevírá klíčová témata spojená s bezpečnou, etickou a efektivní regulací psychedelických látek a přináší praktická doporučení a inspiraci pro tvůrce politik, odborníky i širokou veřejnost. Níže nabízíme shrnutí z pera koordinátorky projektu Terezy Dleštíkové spolu s odkazem na PDF úplného znění českého vydání, které je k dispozici na stránkách CZEPS, v závěru článku.
Rubriky
Budoucnost psychotropních látek
Dnešní psychotropní látky mají tak trochu problém – vedlejší účinky. V některých případech jsou jen poměrně mírné (např. nevolnost během nástupu účinku u psilocybinu), v jiných mohou být i extrémně závažné (např. zástava dechu po podání příliš vysoké dávky morfinu). Takové problémy zasahují obrovské množství různých jinak vynikajících léčiv a obecně užitečných látek.
Ačkoli neexistují žádné přesvědčivé důkazy pro tvrzení, že psychedelika jsou návyková nebo že dlouhodobě poškozují duševní zdraví, nachází se již 50 let podle Úmluvy OSN o psychotropních látkách mezi nelegálními drogami ve všech členských zemích OSN. V USA se stejně dlouho psychedelika nachází na tzv. seznamu 1, který má obsahovat látky nejnebezpečnější, nejškodlivější a bez využití v medicíně. Pojďme se na tyto mylné informace ohledně škodlivosti psychedelik podívat blíže.
Když se nadnese téma historie výzkumu psychedelických látek, většinu lidí hned napadne řada mužských představitelů: Albert Hofmann, Alexander Shulgin, Aldous Huxley, z mladších ročníků například Rick Doblin a další. Znalejší si samozřejmě vzpomenou i na pár žen – přinejmenším na největší „legendy“, jako je Ann Shulgin, Friederike Meckel Fischer nebo Amanda Feilding. Troufám si však tvrdit, že mnoha lidem ani tato v rámci oboru hvězdná jména nic neřeknou. A děje se tak zcela neprávem!
Zatímco ve světě technologií je slovo inovace klíčovým pojmem, v sociální sféře se s ním tak často nesetkáme. Toto změnit si dalo za cíl Ministerstvo práce a sociálních věcí. Jím řízený Operační program Zaměstnanost plus (OPZ+), spolufinancovaný z fondů EU, podporuje mimo jiné také české inovátory v tom, aby přinášeli neotřelá řešení problémů obyvatel naší země, kteří trpí nějakou z forem sociálního znevýhodnění. Mezi ně patří také lidé s duševní nemocí, kteří u nás tvoří přibližně 10 % populace.
Uvědomění si dynamické povahy života a psychických dějů, otevřenost „neideálním“ aspektům „já“, například hloubce jeho sociokulturního podmínění, je součástí náhledu, jenž je společný pro oba způsoby sebeexplorace, tedy pro psychoterapeutickou i psychedelickou praxi.
Ano, říká jasně britská organizace Transform Drug Policy Foundation, jež usiluje o racionální protidrogovou politiku, a z ní vycházející legislativu, podloženou vědeckými důkazy, s cílem minimalizace rizik spojených s užíváním návykových látek a ochrany veřejného zdraví; v rámci těchto snah aktivně prosazuje myšlenku regulovaného přístupu k psychoaktivním látkám, místo jejich kriminalizace.