Pracovní skupina pro legislativu a veřejnou politiku České psychedelické společnosti připravila a před pár dny v elektronické podobě vydala českou edici publikace How to Regulate Psychedelics, která původně vznikla v angličtině pod hlavičkou britského think-tanku Transform Drug Policy Foundation. Dokument otevírá klíčová témata spojená s bezpečnou, etickou a efektivní regulací psychedelických látek a přináší praktická doporučení a inspiraci pro tvůrce politik, odborníky i širokou veřejnost. Níže nabízíme shrnutí z pera koordinátorky projektu Terezy Dleštíkové spolu s odkazem na PDF úplného znění českého vydání, které je k dispozici na stránkách CZEPS, v závěru článku.
Budoucnost psychotropních látek
Dnešní psychotropní látky mají tak trochu problém – vedlejší účinky. V některých případech jsou jen poměrně mírné (např. nevolnost během nástupu účinku u psilocybinu), v jiných mohou být i extrémně závažné (např. zástava dechu po podání příliš vysoké dávky morfinu). Takové problémy zasahují obrovské množství různých jinak vynikajících léčiv a obecně užitečných látek.
Ačkoli neexistují žádné přesvědčivé důkazy pro tvrzení, že psychedelika jsou návyková nebo že dlouhodobě poškozují duševní zdraví, nachází se již 50 let podle Úmluvy OSN o psychotropních látkách mezi nelegálními drogami ve všech členských zemích OSN. V USA se stejně dlouho psychedelika nachází na tzv. seznamu 1, který má obsahovat látky nejnebezpečnější, nejškodlivější a bez využití v medicíně. Pojďme se na tyto mylné informace ohledně škodlivosti psychedelik podívat blíže.
Když se nadnese téma historie výzkumu psychedelických látek, většinu lidí hned napadne řada mužských představitelů: Albert Hofmann, Alexander Shulgin, Aldous Huxley, z mladších ročníků například Rick Doblin a další. Znalejší si samozřejmě vzpomenou i na pár žen – přinejmenším na největší „legendy“, jako je Ann Shulgin, Friederike Meckel Fischer nebo Amanda Feilding. Troufám si však tvrdit, že mnoha lidem ani tato v rámci oboru hvězdná jména nic neřeknou. A děje se tak zcela neprávem!
Zatímco ve světě technologií je slovo inovace klíčovým pojmem, v sociální sféře se s ním tak často nesetkáme. Toto změnit si dalo za cíl Ministerstvo práce a sociálních věcí. Jím řízený Operační program Zaměstnanost plus (OPZ+), spolufinancovaný z fondů EU, podporuje mimo jiné také české inovátory v tom, aby přinášeli neotřelá řešení problémů obyvatel naší země, kteří trpí nějakou z forem sociálního znevýhodnění. Mezi ně patří také lidé s duševní nemocí, kteří u nás tvoří přibližně 10 % populace.
Uvědomění si dynamické povahy života a psychických dějů, otevřenost „neideálním“ aspektům „já“, například hloubce jeho sociokulturního podmínění, je součástí náhledu, jenž je společný pro oba způsoby sebeexplorace, tedy pro psychoterapeutickou i psychedelickou praxi.
Ano, říká jasně britská organizace Transform Drug Policy Foundation, jež usiluje o racionální protidrogovou politiku, a z ní vycházející legislativu, podloženou vědeckými důkazy, s cílem minimalizace rizik spojených s užíváním návykových látek a ochrany veřejného zdraví; v rámci těchto snah aktivně prosazuje myšlenku regulovaného přístupu k psychoaktivním látkám, místo jejich kriminalizace.
V USA si v rámci Války proti drogám v 60. letech zakázali LSD, a tak jsme jim ho ještě v 70. letech posílali např. formou knih, jejichž listy byly touto látkou napuštěny. CIA to záhy začala vnímat jako diverzantskou činnost, kdežto naši komunisté si prý chtěli jen vydělat. Toto pašování československého LSD na západ skončilo spolu se studenou válkou, nicméně otisk českých vědců a československého LSD jako takového už ve světovém psychedelickém povědomí zůstal, a nejen díky práci České psychedelické společnosti i nadále zůstává.
Obsedantně-kompulzivní porucha neboli OCD může být rezistentní vůči farmakologické léčbě i psychoterapii. Nadějí pro tyto případy mohou být psychedelika. Existují případy, kde pomohla už po prvním sezení. Jak? Přečtěte si shrnutí.
Spirituální bypass je stav, kdy se mystický prožitek nebo pocit sebepřesahu dostává mezi člověka a jeho vlastní prožívání. V takovém případě nevede takový zážitek k růstu, ale je spíše zdí oddělující self a nepříjemné zážitky.