Myceliální mysl a houboví kazatelé
„Houby jsou všude, přesto je přehlédnete. Jsou ve vás i okolí. Vyživují vás i všechno to, díky čemu jste naživu. Zatímco čtete tato slova, houby čile dávají životu směr, jako to dělají už více než miliardu let. Požírají kámen, vytvářejí půdu, vstřebávají jedy, živí a usmrcují rostliny, přežívají ve vesmíru, vyvolávají halucinace, podílejí se na výrobě jídla a léků, ovládají chování živočichů a ovlivňují složení zemské atmosféry. Houby představují klíč k porozumění planetě, na níž žijeme, i tomu, jak myslíme, co cítíme a jak se chováme… čím více se toho o nich dovídáme, tím méně toho bez nich dává smysl.“
Schválně, uhodli byste, kdo napsal tato slova?
Pokud máte za to, že to byl některý z moderních kazatelů náboženství (psilocybinových) hub jako třeba Terence McKenna nebo Paul Stamets, mýlíte se. Uvedenými slovy začíná odborná kniha Propletený život: jak houby utvářejí svět, mění naši mysl a ovlivňují budoucnost od britského mykologa Merlina Sheldraka. Přesto ale, pokud jste si tipli spíše na McKennu nebo Stametse, nebyli jste zas tak daleko od pravdy. Sheldrakeovi rodiče a svérázný spisovatel, etnobotanik, příležitostný pašerák hašiše a propagátor psychedelie McKenna totiž byli přátelé. Jejich syn tak již ve svých 7 letech pobýval s rodiči o prázdninách v McKennově havajském útočišti s jeho úchvatnou zahradou psychoaktivních a léčivých rostlin z celého světa. S Paulem Stametsem se zase přátelil samotný Merlin Sheldrake.
Jedna z kapitol jeho knihy nese název „Myceliální mysl“ a my už asi tušíme proč. A pokud by nám to přesto ještě nebylo jasné, naše pochyby jistě rychle rozptýlí úvodní citace k této kapitole od proslulé mexické curandery Marii Sabiny: „Za hranicemi našeho světa leží další svět… Ten svět k nám promlouvá. Mluví vlastním jazykem. Hlásám, co říká. Posvátné houby mě berou za ruku a odvádějí do míst, kde dlejí všechny odpovědi… Ptám se jich a ony mi odpovídají.“ Právě u této mazatécké šamanky a léčitelky započalo vítězné tažení náboženství kouzelných (psilocybinových) hub světem. Tažení, na němž se podílelo mnoho průkopníků a osobností moderní západní psychedelie, od Richarda Evanse Schultese, manželů Wassonových, Alberta Hofmanna až právě po Terence McKennu jeho bratra Davida McKennu i současného nejprogresivnějšího hlasatele „houbového evangelia“ Paula Stametse, který se díky svým inovativním a skutečně funkčním mykologickým vynálezům, pomocí nichž mohou houby zachránit svět, dokonce objevil v podobě postavy geniálního astromykologa poručíka Stametse v nové řadě kultovního seriálu Star Trek: Discovery. Zde jeho úloha nespočívá samozřejmě v ničem menším, než v napíchnutí se do mezigalaktické myceliální sítě „nekonečného počtu cest vedoucích kamkoli“, jimiž je možné cestovat ještě rychleji, než to dokáže světlo.
I toto je jeden ze způsobů, kterými se snaží americký mykolog nadchnout veřejnost pro lásku k nejrůznějším houbám, obyčejným, léčivým, psychedelickým i jiným. Bratři McKennovi, kteří se specializovali právě na houby kouzelné, to kupříkladu v roce 1976 udělali vydáním knihy Psilocybin: Příručka pěstitele magických hub, která měla velký úspěch a nastartovala boom domácího pěstování lysohlávek. Stamets jejich postupy v roce 1983 ještě zdokonalil v knize Pěstitel hub a tak od devadesátých let začala po světě růst internetová fóra vyznavačů „myceliální mysli“ doslova jako houby po dešti. A rostou dodnes. I v Česku, které ale rozhodně netrpí ani nedostatkem lysohlávek z volné přírody, a vedle domácích pěstitelů jsou tak zde i tisíce sběračů. Mnozí vyznavači posvátného psilocybinu dělají – pro jistotu – obojí.
Houbové chrámy, Aztékové a McKennova „sjetá opice“
Lidé užívají psychedelické houby podle všeho nejméně několik tisíc let. Historické záznamy o tom máme především ze Střední a Jižní Ameriky, kde se nacházejí pozůstatky chrámů houbových bohů a rituálních artefaktů houbovitého tvaru až z druhého tisíciletí před naším letopočtem. V Alžírské části Sahary byla také objevena pravěká malba údajného „houbového šamana“, resp. lidské postavy, z níž trčí trsy houbiček. Přímé historické záznamy počínají patnáctým stoletím a zachycují užívání psilocybinových hub Aztéky, kteří je nazývali „tělo-maso bohů“ (teonanácatl).
Aztécké houbové rituály vylíčil například františkánský mnich Bernardino de Sahagún: „Jedli malé houby s medem, a když začali pociťovat jejich účinky, pustili se do tance, někteří zpívali, jiní plakali… Někteří nechtěli zpívat, ale usedli do svých příbytků a zůstali tam v jakémsi usebraném pohroužení. Byli tací, kteří se viděli umírat a žehrali nad svým osudem, další sledovali, jak je požírají divoké šelmy… Když opilost z hub pominula, navzájem si vyprávěli vidiny, které spatřili.“
Terence McKenna ve své slavné hypotéze o „sjeté opici“ (stoned ape) dokonce vyslovil názor, že užívání psilocybinových hub je ještě daleko starší a sahá až k samotným počátkům evoluce druhu homo sapiens před 50–70 tisíci lety, kdy došlo k dosud nepříliš objasněnému strmému rozvoji složitější lidské společnosti, kultury, náboženství, obchodu a raného umění. Podle McKenny tento vývoj mělo na svědomí právě užívání psilocybinových hub a jejich tvůrčí účinky na lidskou mysl. Nicméně z té doby neexistují žádné přesvědčivé důkazy ani pro, ani proti podobným teoriím, a tak se tu otevírá prostor pro ničím nespoutané spekulace. A jak tvrdí Sheldrake: „McKenna nadopovaný psilocybinem v nich byl mistrem.“
Houby, Bůh a lidské já
Mlhami dohadů jsou opředená také starořecká eleusinská mysteria. Objevitel LSD Albert Hofmann vyslovil názor, že nápoj kykeón, který byl podáván účastníkům těchto antických náboženských slavností, měl psychedelickou povahu. Hofmann měl za to, že to bylo způsobeno přítomností látky podobné LSD získávané z obilného námelu. Jednou ze složek kykeónu totiž dle zpráv antických historiků bylo právě obilí, které hrálo v mysteriích významnou roli. Terence McKenna a jiní ale upřednostňovali vysvětlení, že se jednalo spíše o psilocybinové houby, které v Eleusině vyvolávaly u zasvěcenců extázi a vize nesmrtelných bohů, tolik podobných nám lidem. Jak to bylo skutečně se již asi nikdy nedozvíme. Podle klasické studie Věda o mytologii, která je společným dílem maďarského filologa a religionisty Karla Kerényiho a švýcarského psychologa Carla Gustava Junga, je snad ale téměř jisté, že v samém středu eleusinských slavností stál mýtus o věčném rození jako nadosobní jednotě matky a dcery. V Eleusinských slavnostech byl základní ženský pár představován bohyní obilného klasu a zemědělství Déméter a její dcerou Persefóné, které se říkalo také Koré, „Dívka“. Koré byla dle řeckých mýtů znásilněna a unesena do podsvětí svým budoucím manželem Hádem, ale každé jaro se mohla dočasně znovu vracet na zem – spolu s jarní vegetací probouzející se ze zimního spánku.
Albert Hofmann se vedle LSD a jiných psychedelik zabýval rovněž psilocybinem. Mexickému náboženstvím kouzelných hub věnoval dokonce několik stran své nejznámější knihy LSD – mé nezvedené dítě. Zmiňuje zde především novější svědectví o tajném vykonávání houbových rituálů Indiány v době poroby evropskými kolonizátory a nuceného přijímání katolického křesťanství. Indiánský houbový obřad podle názoru Hofmanna neměl pouze poradní či léčitelskou funkci, ale blížil se svým významem křesťanskému svatému přijímání, při kterém věřící rituálně pojídají „Boží-Kristovo tělo“ v podobě chleba a pijí „Kristovu krev“ ve formě vína. Hofmann dále říká: „Z mnoha mýtů domorodců se dá vyvozovat, že Bůh dal Indiánům posvátné houby, protože jsou chudí a nemají na doktora a léky; a také proto, že neumí číst, především Bibli, a tak k nim může Bůh mluvit přímo přes houby. Misionářka Eunice V. Pikeová se zmiňovala o potížích, které vyplývají z předávání křesťanského poselství, psaného slova, pro lidi, kteří věří svým mýtům a zvykům – posvátným houbám samozřejmě –, umožňujícím jim získat Boží vůli v přímém jasném rituálu; ano, houby jim dovolují nahlédnout do ráje a promlouvat se samotným Bohem.“
Houby se mezi Mazatéky podávají během nočního rituálu, za tmy nebo při svíčce. Za doprovodu proseb, písní a modliteb curandero (kněz a léčitel v jednom) promlouvá ve vizionářském stavu k účastníkům. Ti jsou také pod vlivem hub (i většího množství, než užívá curandero) anebo mohou být pouhými aktivními účastníky obřadu, aniž by sami houby užili. Curandero nebo curandera (může to být muž i žena) sděluje přítomným odpovědi posvátných hub na otázky týkající se závažných věcí jejich života, léčby onemocnění, původce zločinu atd. Samotný Hofmann se se svou ženou a manželi Wassonovými mohl zúčastnit soudobé podoby rituálu u již zmiňované Marii Sabiny.
V posledku je možná úplně jedno, jestli dáme působení psilocybinových hub tradiční náboženskou nálepku, nebo ji z nich v duchu moderního sekularismu sejmeme. Nic moc to totiž nemění na jádru vnitřního prožitku, který nám mohou tyto podivuhodné formy života či, chcete-li, bytosti, které nepatří ani ke zvířatům ani k rostlinám, poskytnout. Sheldrake tento prožitek – v kontextu lidských znalostí o houbách jako takových, nejen těch psychedelických – vztahuje k hlavní myšlence své knihy (o propletenosti všeho života) následovně: „Jedním z nejrobustnějších mentálních konstruktů je naše já. A právě toto vědomí sebe sama psilocybin a ostatní psychedelika narušují. Někteří to nazývají rozpuštěním ega. Jiní jednoduše říkají, že ztratili ponětí, kde sami končí a začíná jejich okolí. Tolik hájené „já“, na němž lidé úporně lpějí, může zcela zmizet, případně se alespoň scvrknout a prolnout s okolním prostředím. K čemu to vede? K pocitům splynutí s něčím větším a k novému náhledu na vlastní vztah ke světu. Houby různými způsoby – od lišejníků po fascinující chování mycelia – zpochybňují naše zažité koncepty identity a individuality. Psilocybinové houby i LSD dělají totéž, ale v tom nejintimnějším možném prostředí. Přímo v naší mysli.“
Svým způsobem se o to samé u svých posluchačů snažili i eleusinské kněžky, Kristus, Buddha a jiní mystici. Rakousko-švýcarský zenový učitel a dřívější „LSD hippík“ Vanja Palmers účastníkům svých meditačních soustředění, konaných ve spolupráci s výzkumníky z Curyšské univerzity, servíroval „pro jistotu“ jak učení o osvícení mysli a náležitou meditační techniku, tak kouzelné houby. Pro úplnost snad už jen dodám, že Merlin Sheldrake ve své knize hovoří také o vlastní účasti v klinickém výzkumu účinků LSD. Tedy látky, která nastartovala moderní západní psychedelickou kulturu a vyrábí se z kyseliny lysergové, která vděčí za svou existenci rovněž – jak jinak – houbám.
HOUBWGH.
Jan Blahůšek
Česká psychedelická společnost
Literatura
ELIADE, Mircea a CULIANU, I. P., Slovník náboženství, Praha: Český spisovatel, 1993.
HOFMANN, Albert, LSD – mé nezvedené dítě, Praha: PROFESS, 1997.
KERÉNYI, Karl a JUNG, Carl Gustav, Věda o mytologii. Brno: T. Janeček, 2004.
SHELDRAKE, Merlin, Propletený život, Brno: KAZDA, 2020.