Psychedelické látky jsou známé pro svůj potenciál léčit deprese, úzkosti či např. závislosti. Jak je to ale s léčbou poruch osobnosti? A co je to vlastně osobnost?
Osobnost můžeme zjednodušeně definovat jako člověka se všemi jeho psychickými, biologickými a sociálními znaky. Tradičně byla považována za stabilní konstrukt, proto se změny v jejích dimenzích během psychoterapeutické nebo farmakologické léčby obvykle neočekávaly, ani se o ně neusilovalo. Bylo však zjištěno, že osobnostní rysy mají tendenci se v průběhu života měnit, i když není jasné, zda jsou změny postupné či náhlé. Studie ukázaly, že některé rysy se v průběhu života mění v krátkých časových obdobích, po klinických i neklinických intervencích, ale také v souvislosti s výskytem nějaké emočně intenzivní události, jako je např. rozvoj duševního onemocnění (deprese, PTSD).
Výzkumy ukazují, že užívání psychedelických látek může mít trvalý vliv na osobnost člověka, který je pak otevřenější vůči svým pocitům a vnímání věcí. Například vědci z Johns Hopkins University School of Medicine přišli na to, že u lidí, u nichž během užívání psilocybinu došlo k mystickému zážitku, se následně projevily určité osobnostní změny, díky nimž byli otevřenější ohledně svých pocitů, více se zaměřovali na kreativitu, projevovali větší zvědavost a oceňovali umění.
Poruchu osobnosti můžeme chápat jako určitou povahovou odchylku od normy, která významně snižuje kvalitu života člověka anebo jeho okolí. Osobnost hraje důležitou roli ve vnímání osobní reality, včetně příznaků a nemocí, a některé dimenze (například neuroticismus, extraverze a svědomitost) korelují s vyšší tendencí k prožívání úzkosti nebo deprese a zdá se, že mají vliv na vznik a rozvoj těchto poruch. V souladu s tím bylo zjištěno, že intervence zaměřené na léčbu příznaků úzkosti a deprese vedou ke změnám osobnostních rysů. Stále více studií ukazuje, že podávání psychedelik v kontrolovaném prostředí, často v jedné nebo několika málo dávkách, je spojeno s pozitivními a emočně významnými zážitky. Pokud tedy psychedelika mohou mít pozitivní vliv na některé dimenze osobnostních rysů, otevírá se tím nová oblast terapeutických možností, kde by osobnost a s ní spojené změny na úrovni mozku mohly být základem jakékoli budoucí terapeutické změny.
Jednou z nejčastěji diagnostikovaných poruch osobnosti je tzv. hraniční porucha osobnosti (dále jen „HPO“), jež je podtypem emočně nestabilní poruchy osobnosti. V tomto článku bych se jí ráda věnovala detailněji.
Hraniční porucha osobnosti
Jedinec s HPO zažívá období nestabilní, napjaté nálady a chování, současně se sníženým sebehodnocením. Může docházet k impulzivitě a také k narušení vztahů s rodinou i přáteli. Lidé s HPO mají často pocit, že nezvládají nároky každodenního života, mají tendenci k sebepoškozování a nezřídka je tato porucha spojena se sebevražednými pokusy. Jsou velmi citliví na změny v okolí, na které mohou reagovat velmi prudce a neadekvátně. Mají například obavy, že je někdo blízký začne opomíjet. Často se u nich objevuje extrémní vidění světa, kdy jsou všichni a všechno (včetně dotyčné osoby) viděni pouze v dobrém nebo ve zlém. HPO se vyznačuje také často nejistým sebehodnocením, náhlými změnami životních cílů a názorů na svou kariéru, hodnoty a přátele. Objevuje se tendence jednat impulzivně, rovněž chronické pocity prázdnoty, deprese či úzkosti.
Psychoterapeutické intervence jsou v současné době považovány za první linii léčby HPO. Řada psychoterapeutických intervencí byla vyvinuta speciálně pro léčbu této poruchy, včetně dialektické behaviorální terapie, terapie zaměřené na přenos (transference-focused) a terapie založené na mentalizaci. Randomizované kontrolované studie ukázaly, že každá z těchto intervencí vede k významnému snížení symptomů HPO (např. sebevražedného chování a sebepoškozování).
V porovnání s psychoterapeutickými intervencemi byl vývoj účinných farmakologických intervencí u HPO méně úspěšný. Malý počet studií zkoumal přidání farmakologických intervencí k psychoterapeutickým, přičemž výsledky se ve srovnání se samotnou psychoterapií zlepšily jen omezeně. Vzhledem k potřebě nových farmakologických intervencí je na místě zvážení začlenění psychedelik, která jsou v širším pojetí farmakologicky aktivní látky způsobující změny afektu, kognice a vnímání a navozují neobvyklé stavy vědomí. Předběžný výzkum klinické využitelnosti psychedelik přinesl slibné výsledky v léčbě celé řady obtížně léčitelných psychických poruch, z nichž řada je vysoce komorbidní s HPO. Nicméně žádné výzkumy doposud neprozkoumaly potenciál začlenění psychedelik v rámci intervencí u této poruchy, proto se budu ve svém článku stručně zabývat jejich potenciálem v léčbě jejich jednotlivých příznaků.
Psychedelika a emoční dysregulace
Emoční dysregulace (neboli omezená schopnost kontroly emocí) je hlavním problémem, který pacienty s touto poruchou tíží. Objevují se u nich intenzivní, těžko zvladatelné emoce, impulzivita, jejich emoce bývají nestabilní a je obtížné je nějak regulovat.
Současný neurobiologický výzkum naznačuje, že emoční dysregulace pramení ze zvýšené aktivity v limbických oblastech mozku (např. amygdala, insula), které jsou spojeny s detekcí a tvorbou emocí, a snížené aktivity v prefrontálních oblastech (např. prefrontální kůra), jež jsou spojeny s regulací emocí. Pacienti s HPO mají nižší práh pro aktivaci amygdaly, která hyperaktivně reaguje na emoční podněty a návrat do klidového stavu bývá pomalejší. Prefrontální kůra současně vykazuje sníženou aktivitu při zpracovávání emocí.
Empirický a teoretický výzkum však naznačuje, že psychedelika emoční procesy i jejich regulaci ovlivňují.
V nedávné observační studii s komunitním vzorkem vedlo podání ayahuasky již po 24 hodinách k významnému snížení složek emoční dysregulace. U celoživotních uživatelů psychedelik byla dle observační studie z roku 2019 úroveň emoční dysregulace rovněž nižší než u kontrolní skupiny. Celoživotní uživatelé zároveň udávají snížené psychické strádání. Výzkum psychedeliky asistované psychoterapie ukázal snížení afektivních příznaků, stejně jako např. neuroticismu. Mezi jedinci s širokou škálou afektivních poruch, kteří v rámci výzkumu dostali LSD, došlo k většímu zlepšení afektivních příznaků než u těch, kteří podstoupili konvenční léčbu (např. léky používané v psychiatrii, elektrokonvulzivní terapii, individuální či skupinovou psychoterapii). Kromě toho u pěti jedinců s HPO a komorbidní diagnózou deprese rezistentní na léčbu došlo po podání ayahuasky k poklesu depresivních stavů (pokles o 30–84 % proti původnímu stavu). Rychlé snížení afektivních příznaků bylo rovněž pozorováno po podávání ketaminu.
Vliv psychedelik na emoční dysregulaci může být vysvětlen jejich agonistickým působením na receptory 5-HT2A v prefrontální kůře. Kromě toho bylo prokázáno, že psychedelika podporují strukturální a funkční plasticitu a s tím související změny v prefrontální kůře potkanů.
Psychedelika a mindfulness
Jednou z důležitých strategií regulace emocí u HPO je mindfulness (neboli všímavost) a s ní související schopnosti včetně decentrace (tj. schopnosti nestranně pozorovat své myšlenky, emoce a emocionální projevy) a přijetí (tj. tolerování svých prožitků a přibližování se k nim, namísto vyhýbání se jim). Jedinci s HPO vykazují proti srovnávacím skupinám nižší úroveň všímavosti a přijetí. Všímavost je údajně klíčovým cílem a mechanismem změny v intervencích pro HPO a byla navržena jako mechanismus změny u psychedeliky asistované psychoterapie. Kvalitativní výzkum vyzdvihnul všímavost a přijetí jako důležité procesy změny spojené s psilocybinem a MDMA asistovanou psychoterapií. Experimentální studie navíc ukazují, že podávání ayahuasky vede ke zvýšení schopností souvisejících s všímavostí, včetně přijetí a decentrace.
Psychedelika a sebeidentita
Jedinci s HPO bývají k sobě velmi kritičtí, mají negativní sebeobraz, nestabilní pocit sebe sama a své identity a často zažívají pocity prázdnoty. Udává se, že důležitým tématem v procesu zotavení je soucit se sebou samým. Různá cvičení, která jsou založená právě na tomto soucitu, mají tendenci zlepšovat výsledky intervencí.
Psychedelika by mohla mít akutní a potenciálně i dlouhodobý vliv na pocit identity jedince. Ukazuje se, že soucit se sebou samým a sebepřijetí jsou důležitými tématy, která se objevují v rozhovorech s těmi, kteří absolvovali psilocybinem, LSD či MDMA asistovanou psychoterapii. Tyto látky mohou vést ke zvýšení soucitu se sebou samým a pozitivnímu náhledu na sebe sama např. již po jednom užití ayahuasky. Rovněž se ukázalo, že ketaminem asistovaná psychoterapie vedla ke zlepšení osobnostních charakteristik spojených se sebekritičností. Tato zjištění naznačují, že podávání psychedelik může vést k dlouhodobým změnám v sebepojetí obecně a ke zvýšení soucitu se sebou samým zvláště.
Psychedelika a sociální fungování
Lidé s HPO mívají nestabilní a velice intenzivní mezilidské vztahy, horečně se snaží vyhnout opuštění a jsou citliví na odmítnutí. Kromě toho mohou mít problémy s důvěrou, rozpoznáváním emocí a s empatií. Sociální fungování patří mezi nejobtížnější cíle intervencí. Jeden ze způsobů, jak se mohou tyto potíže manifestovat, je „narušení“ terapeutického vztahu (tj. vztahu mezi terapeutem a klientem), ve kterém si klient má prožít své obvyklé vztahové vzorce v bezpečném a přijímajícím prostředí a který je také jedním z nejdůležitějších účinných faktorů v psychoterapii. Udržení takového vztahu může být u osob s HPO obzvlášť obtížné. Z toho důvodu je důležité pracovat na zlepšování sociálního fungování a posilování terapeutického vztahu.
Výzkumy naznačují, že psychedelika mohou mít na sociální fungování pozitivní vliv. U jedinců s HPO vedla ketaminem asistovaná psychoterapie ke zlepšení sociálního fungování a interpersonální citlivosti. Psilocybinem asistovaná psychoterapie s psychologickou podporou ve výzkumných studiích vedla k většímu propojení s druhými lidmi a zvýšení blízkosti k druhým. Bylo také dokázáno, že u zdravých účastníků může jediná dávka LSD zvýšit sociální propojenost. Carhart-Harris tvrdí, že právě kvalita sociálních vztahů může být klíčovou transdiagnostickou otázkou, na kterou by se psychedeliky asistovaná psychoterapie měla zaměřit. Rovněž se však může zaměřovat na strach z odmítnutí, důvěru a empatii. V minulosti již bylo provedeno několik experimentů, které ukázaly, že užívání psilocybinu či LSD snižuje pocity sociální bolesti, sociálního vyloučení a zvyšuje empatii, důvěru a blízkost k druhým lidem. Psychedelika mohou být rovněž využita k posílení terapeutického vztahu, což je důležitý cíl v léčbě HPO.
Psychedelika a dysregulace v chování
V neposlední řadě mívají jedinci s HPO potíže ve smyslu impulzivity, zneužívání návykových látek a nezřídka také v tendenci k sebepoškozování či sebevražednému chování.
Výzkumy naznačují, že psychedelika mohou vykazovat potenciál pro snížení této dysregulace v chování.
Dotazovaní pacienti uváděli po psilocybinem asistované psychoterapii zvýšenou kontrolu nad svým chováním. Podobně mezi zdravými jedinci vedla jednorázová dávka LSD k pozitivním změnám v chování, které sami uváděli o 1–12 měsíců později. Kromě toho další pozorovací studie zjistila významné snížení impulzivity po 3–9 měsících po dvoutýdenním rituálním užívání ayahuasky.
Psychedelika se také pojí se snížením agresivity jak u lidí, tak u zvířat. Celoživotní užívání psychedelik je například spojeno s nižší pravděpodobností spáchání trestného činu a násilí v partnerském vztahu. Psychedelika mají také tendenci snižovat zneužívání návykových látek a mohou zmenšovat riziko sebevražedného chování. Široká škála výzkumů mj. prokázala podporu rychlého antisuicidálního účinku ketaminu. Kromě toho psilocybinem asistovaná psychoterapie vedla u jedinců s rezistentní depresí ke snížení sebevražedných myšlenek 1–2 týdny po intervenci. Podobně bylo v klinických studiích zjištěno, že psilocybinem asistovaná psychoterapie a rovněž užití ayahuasky vedly ke snížení prediktorů sebevražedného chování, jako jsou deprese a beznaděj. A konečně celoživotní užívání psychedelik je spojeno se sníženým rizikem, že si člověk sáhne na život.
Celkově výzkumy naznačují, že podávání psychedelik vede ke snížení širokého spektra dysregulovaného chování spojeného s HPO.
Závěr
Psychedelika jsou jedinou skupinou látek, u které byl kdy prokázán potenciál ovlivňovat osobnost nebo léčit její poruchy. Ačkoliv jsou dosavadní výzkumy limitovány malým vzorkem pacientů, vykazují natolik slibné výsledky, aby vznikaly navazující výzkumy.
Skupina diagnóz poruch osobnosti by tak mohla rozšířit širokou paletu onemocnění a stavů léčených psychedeliky. Významné je to proto, že na tyto poruchy stále neexistuje efektivní léčba. Efekt aktuálně používané psychoterapie by mohl být posílen právě užitím psychedelik.
Eva Zientková
Česká psychedelická společnost
Zdroje:
1. AIXALA, M., DOS SANTOS, R.G., HALLAK J. E. C., BOUSU, J. C. Psychedelics and Personality. ASC Chemical Neuroscience. 2018, 9 (10), 2304-2306.
2. CARHART-HARRIS, R.L., ERRITZOE, D., HAIJKEN, E., KAELEN, M., WATTS, R. Psychedelics and connectedness. Psychopharmacology. 2018a, 235, 547-550.
3. DOMÍNGIEZ-CLAVÉ, E., SOLER, J., PASCUAL, J. C., ELICES, M., FRANQUESA, A., VALLE, M. et al. Ayahuasca improves emotion dysregulation in a community sample and in individuals with borderline-like traits. Psychopharmacology. 2019, 236, 573-580.
4. https://www.medicalnewstoday.com/articles/235232
5. MCCABE, O. L., SAVAGE, C., KURLAND, A., UNGER, S. Psychedelic (LSD) therapy of neurotic disorders: Short term effects. Journal of Psychedelic Drugs. 1972, 5, 18-28.
6. MKN-10
7. National Institute of Mental Health. Borderline personality disorder. NIH publication number QF 17-4928. Available from: https://www.nimh.nih.gov/health/publications/borderline-personality-disorder/index.shtml [accessed 30 September 2019].
8. ZEIFMAN, R.J., WAGNER, A.C. Exploring the case for research on incorporating psychedelics within interventions for borderline personality disorder. Journal of Contextual Behavioral Science. 2020, 15, 1-11.
Pokud chcete podpořit aktivity CZEPS, můžete tak učinit na této stránce.