V poslední době vyšlo několik studií1-3 od stejného švýcarského výzkumného týmu, které poměrně překvapivě nenašly významné rozdíly mezi subjektivními prožitky vyvolávanými různými psychedeliky (LSD, psilocybinem a meskalinem) a dokonce ani mezi samotným LSD a kombinací MDMA a LSD. Tyto výsledky pozvedly obočí v komunitě uživatelů psychedelik, neboť mezi nimi vesměs panuje přesvědčení, že jednotlivé látky se od sebe vzájemně významně liší.
Zmíněné studie ale ve skutečnosti nestejnosti nevyvrací. Jak to? Abychom tuto otázku zodpověděli, budeme se muset podívat na principy fungování současného farmakofenomenologického výzkumu, tedy výzkumu obsahů lidského vědomí ve vztahu k psychoaktivním látkám a chemické úrovni fungování mozku obecně.
Ten je zárodečným polem bez dobře vypracovaných sofistikovaných metod a bez dostatečné míry akademického uznání a zájmu k tomu, aby se mohl snadno rozrůst do něčeho většího. Pro naše účely se budeme zaměřovat na bádání v oblasti změněných stavů vědomí.
Výzkum psychedelik v dnešní době probíhá primárně se zájmem najít způsoby, jak je využít v medicíně. To je velmi přínosné, neboť psychedelika mají velký potenciál4 pomoci s různými závažnými duševními onemocněními. Na druhou stranu ale takové studie mají typicky jen poměrně malou farmakofenomenologickou hodnotu, neboť popis změněných stavů vědomí není jejich primární účel.
Méně často se provádějí i přímo výzkumy subjektivních účinků psychedelik, například ony studie zmíněné výše. Problém ale leží ve skutečnosti, že podobně jako každá jiná věda, i farmakofenomenologie potřebuje pro svoji práci dobré nástroje – a ty v současné době neexistují.
Výzkum vědomí s sebou nese obtíž odlišující ho od jiných sfér výzkumu – je nemožné provádět ho objektivně, zvnějšku. Abychom se něco dozvěděli o obsahu vědomí, musí nám ono vědomí (tedy člověk) o daném obsahu podat zprávu. Taková zpráva ale přirozeně podléhá zkreslení z důvodů obtíží popsat změněné stavy vědomí srozumitelným způsobem.
Lidé proto píší tzv. trip reporty, tedy zprávy o svých zkušenostech, typicky v podobě krátkých líčení – jejich velkou sbírku můžeme najít například na stránkách erowid.org. Trip reporty mají obrovskou hodnotu a hrají zásadní roli ve farmakofenomenologickém výzkumu, ale je obtížné (nicméně ne nemožné) je statisticky analyzovat, protože se od sebe vzájemně hodně liší formátem.
Proto se v dnešní době z většinu využívá alternativní metody zaznamenání subjektivních prožitků – hodnotících škál. Tento přístup je v podstatě jednoduchý: člověk si projde zkušeností a po ní (nebo v některých případech ještě během ní) zodpoví baterii standardizovaných otázek.
V současné době asi nejpoužívanějším dotazníkem pro tyto účely je 5D-ASC (‘The Five Dimensional Altered States of Consciousness Rating Scale’, česky ‘Pětidimenzionální hodnotící škála změněných stavů vědomí’) a různé její varianty, kterou využívaly i v úvodu zmíněné studie, jež došly k závěrům, že různá psychedelika se od sebe prakticky neliší z hlediska subjektivních efektů. 5D-ASC sama je odvozena od starší verze téže škály, zvané APZ.
Pokud se snažíme interpretovat výsledky jakékoliv hodnotící škály, musíme se dobře zamyslet nad dvěma vzájemně závislými faktory – nad tím, co ona škála měří, a naopak nad tím, co neměří. Změněné stavy vědomí jsou vysoce komplexní a není představitelný způsob, jak je popsat dokonale. V zájmu zachování únosné délky hodnotícího nástroje (berme v potaz, že pokud bude příliš náročné jej vyplnit, omezí to naši schopnost získat od lidí smysluplné odpovědi) se vždy musíme smířit s určitou větší či menší hrubostí měření. Jednotlivé škály pak od sebe odděluje míra takové hrubosti a konkrétní umístění jejich slepých míst.
5D-ASC ve své základní podobě obsahuje 94 otázek, na něž člověk odpovídá umístěním bodu na čáru. Na jednom konci čáry je „ne, ne více než obvykle“, na druhém „ano, daleko více než obvykle.“ Pozice bodu od konců určuje, jak moc se objevoval subjektivní efekt, na nějž se otázka ptá. Mezi otázky v 5D-ASC patří například „Moje myšlenky a činy byly zpomaleny“ či „Cítil jsem se ohrožen.“
Ačkoliv by se mohlo zdát, že 94 otázek je hodně, ve skutečnosti to zas tolik není. Vědomí má mnoho aspektů a všech z nich se mohou dotýkat různé změněné stavy. Není proto divu, že omezený rozsah 5D-ASC vede k poměrně velké míře hrubosti měření.
Mezi velmi podstatná slepá místa 5D-ASC patří například skutečnost, že se prakticky nevěnuje kvalitativním aspektům vizuálních efektů – nezkoumá, jaké mají tvary, jaké v nich převažují barvy, jak rychle se mění, jak plynulý je jejich pohyb a podobně. Právě rozdíly v nich jsou přitom uživateli často zmiňované jako jeden z bodů odlišnosti mezi LSD a lysohlávkami.
Ještě důležitější je, že 5D-ASC nezahrnuje otázky směřující k prožitkům, jež typicky vyvolávají entaktogeny (také zvané empatogeny, skupina látek, do které spadá MDMA) a jež jsou pro tuto třídu jádrem jejich působení. Žádná z 94 otázek se přímo nedotýká pocitů blízkosti s jinými lidmi, prožitků sebelásky, ztráty zábran, pocitů otevřenosti a podobně. To je paradoxní – pokud chceme měřit rozdíly mezi efekty LSD podaného samostatně a LSD podaného v kombinaci s MDMA, jako to činila jedna z problematických studií zmíněných výše, nejspíš bychom měli ve své škále brát v potaz klíčové efekty MDMA.
5D-ASC a podobné dimenzionální škály se navíc vyhodnocují tak, že odpovědi na více otázek se „slijí“ dohromady do pěti (v případě některých pokročilejších verzí této škály do více) takzvaných dimenzí, které reprezentují významné aspekty prožitku. I pokud se ale látky od sebe neliší v rámci celkového skóre pro dimenze či pro komponenty dimenzí, pořád mohou mezi sebou mít odlišnosti na úrovni jednotlivých otázek. Takové rozdíly v relativních, ale přesto významných drobnostech ale mohou zanikat, pokud jsou látky hodnoceny pouze podle skóre dimenzí.
Problematický design
Možnou námitkou proti zde diskutované kritice je, že účastníci studií neměli zvlášť dobrou schopnost od sebe jednotlivé látky vzájemně poznat – ve všech třech zmíněných studiích docházelo k poměrně velkému množství případů, kdy byl účastník přesvědčený, že dostal nějakou látku, ve skutečnosti ale dostal jinou.
K tomu je ale velmi důležité si uvědomit, že k tomuto výsledku přímo vede design daných studií – z účasti byli cíleně vyloučeni lidé s většími zkušenostmi s danými látkami. Účastníci tedy měli vesměs jen jednotky zkušeností se substancemi, co jim byly podány, pokud vůbec nějaké. Problém je nasnadě – jak můžeme od někoho bez zkušeností očekávat, že od sebe rozpozná jednotlivé látky? Na základě čeho by je rozpoznával?
Z problémů popsaných výše by mělo být patrné, že zde diskutované studie trpí tak významnými metodologickými problémy, že je lépe jim nepřikládat přílišnou váhu. 5D-ASC a další v nich použité metody samozřejmě nejsou zcela bezcenné, ale pro výzkum tohoto druhu se prostě nehodí.
Farmakofenomenologický výzkum si s sebou navíc nese řadu dalších obtíží. Je dobře známé, že efekty psychedelik jsou do velké míry závislé na setu (nastavení mysli při užití) a settingu (prostředí užití). Je možné, že některé efekty mají u některých látek větší tendenci projevovat se ve specifických kombinacích setu a settingu než u jiných látek. Je také alespoň teoreticky možné, že podobné rozdíly v četnosti výskytu efektů se budou vyskytovat v důsledku různých genových odlišností (včetně pohlaví a etnika).
Aby ale podobné kombinace faktorů byly dostatečně prozkoumány, bylo by potřeba provádět daleko rozsáhlejší experimenty s pravděpodobně desítkami či stovkami tisíc lidí, což samozřejmě v dnešní době není možné a v nejspíš se to jen tak nezmění.
Říkat tedy, že mezi jednotlivými psychedeliky nejsou významné subjektivní rozdíly, je tedy velmi předčasné. Na druhou stranu by ale nebylo zvlášť překvapivé, kdyby se po provedení skutečně důkladného výzkumu zjistilo, že rozdíly jsou výrazně menší, než si lidé typicky myslí (ale ne nulové). O psychedelikách se ví, že umocňují vše, s čím člověk do prožitku vstupuje, včetně očekávání ohledně látky samotné.
Výzkum tohoto druhu musí ještě ujít dlouhou cestu, než začne přinášet skutečné ovoce. Věřím ale, že postupem času se tam dostaneme.
Martin Duřt
Česká psychedelická společnost
Autor článku je výzkumník neuropsychofarmakofenomenologie psychoaktivních látek.
Literatura:
1 Straumann, I., Ley, L., Holze, F. et al. Acute effects of MDMA and LSD co-administration in a double-blind placebo-controlled study in healthy participants. Neuropsychopharmacol. (2023). https://doi.org/10.1038/s41386-023-01609-0
2 Holze, F., Ley, L., Müller, F. et al. Direct comparison of the acute effects of lysergic acid diethylamide and psilocybin in a double-blind placebo-controlled study in healthy subjects. Neuropsychopharmacol. 47, 1180–1187 (2022). https://doi.org/10.1038/s41386-022-01297-2
3 Ley, L., Holze, F., Arikci, D. et al. Comparative acute effects of mescaline, lysergic acid diethylamide, and psilocybin in a randomized, double-blind, placebo-controlled cross-over study in healthy participants. Neuropsychopharmacol. (2023). https://doi.org/10.1038/s41386-023-01607-2
4 Nichols DE. Psychedelics. Pharmacol Rev. (2016) Apr;68(2):264-355. https://doi.org/10.1124%2Fpr.115.011478. Erratum in: Pharmacol Rev. (2016) Apr;68(2):356.