Ve své diplomové práci (Koubková, 2021) jsem se zabývala srovnáním transpersonálních teorií vývoje vědomí, tedy různých pohledů na to, jakým způsobem se vyvíjí vědomí u jednotlivce v průběhu jeho života a s nabývanými zkušenostmi. V tomto kontextu bývá také často skloňována psychedelická zkušenost jakožto katalyzátor vývoje vědomí, podnět, který vědomí rozšiřuje či jinak mění. Přijde mi zajímavé tyto vědomosti a teorie nabídnout širšímu okruhu čtenářů, pokusím se je tedy postupně představit na tomto blogu.
Vědomí bývá v psychologii a příbuzných oborech pojímáno jako integrující zastřešující funkce člověka a dle některých autorů se vyskytuje také u jiných než lidských organismů. Otázkami vědomí se v historii lidského bádání zabývala řada myslitelů a patří k živým tématům už od počátku rozvoje oboru psychologie: věnoval se jim například i „otec psychologie“ William James (1890, 1902). Dále vědomí a tzv. změněné či rozšířené stavy vědomí začala ve větší míře zkoumat transpersonální psychologie. Tento směr se postupně vyvinul z psychologie humanistické, která se zaměřovala na kvality specificky lidské, včetně vědomí sebe sama, a zaměřil se více na otázky přesahu, duchovní sféry a snažil se je zařadit mezi relevantní směry psychologického bádání (Winkler, Vančura, 2016). Snaží se tím pojmout člověka celostně v jeho vzájemně provázaných bio-psycho-socio-spirituálních aspektech. Pro transpersonální myslitele se tedy otázka vědomí a jeho vývoje stala jedním z ústředních témat. Taktéž se zaměřili na to, jak tedy fungují ony rozšířené a změněné stavy vědomí a jaké mají důsledky pro jeho vývoj u jednotlivce, případně (v pojetí některých autorů) pro vývoj celých společností a kultur. Změněné stavy vědomí se také staly jedním z nástrojů používaných k pochopení vědomí běžného.
O vytvoření teorie vývoje vědomí u jedince se pokusili někteří z předních zastupitelů transpersonálního myšlení. Zaměřím se především na tři z nich, jejichž pojetí se vzájemně liší: na Kena Wilbera, Stanislava Grofa a Michaela Washburna. Pokusím se jejich pojetí čtenářům zestručněně zprostředkovat a načrtnout, jakým způsobem může být podle nich uchopena psychedelická zkušenost v kontextu vývoje vědomí. Je možné, že takové shrnutí bude pro formát blogového článku příliš obsáhlé a rozdělím ho tedy na více částí dle jednotlivých přístupů a autorů.
Integrální teorie Kena Wilbera
Ken Wilber je americký psycholog a filozof, v USA poměrně známý, u nás o něco méně. Kniha Stručná historie všeho (A Brief History of Everything) vyšla v češtině v r. 2010 a shrnuje do čtivé podoby celou jeho teorii, kterou nazývá integrální. Wilber se snaží pojmout do jedné celostní (integrální) teorie vývoj vědomí jednotlivce i celých kultur, společností, vývoje dějin. Vpisuje vývoj lidstva do obsáhlé mapy, která je rozdělena do čtyř směrů, kvartálů, které se navzájem ovlivňují. Jeden směr/kvartál popisuje biologický individuální vývoj od atomů přes hřbetní strunu a limbický systém až k vyšším strukturám lidského mozku. Další kvartál popisuje vnitřní individuální psychologický vývoj: od prostého čití přes symbolizaci, stádium konkrétních operací a dále. Tímto „kvartálem“ se budu nejvíce zabývat, jakožto směrem vývojové psychologie a pojetí vývoje vědomí. Další dva kvartály popisují vývoj společenský: na jedné straně vnější aspekt kolektivního vývoje a jeho institucí, od malé rodinné skupiny, kmenových společenství, přes agrární až po dnešní globálně propojené informační společenství. A konečně čtvrtý kvartál zachycuje vnitřní kolektivní aspekt vývoje, především vývoj světonázoru, jakým způsobem fungují společenství zevnitř, na jakých symbolech a kulturně sdílených významech staví.
Wilber vývoj pojímá strukturálně, ve stupních, které lze přirovnat k žebříku s jednotlivými příčkami, po kterých stoupáme. Příčky jsou jednotlivé úrovně vědomí, po kterých daný člověk stoupá, má z nich různý výhled, který určuje jeho světonázor, jeho hodnoty a vnímání světa kolem něj i v něm samotném. Žebřík je zjednodušujícím přirovnáním, spíše se jedná o soustředné kruhy, které rozšiřují a zahrnují předešlá stádia či stupně vědomí. Wilber popisuje devět prozkoumaných stupňů vědomí a odděluje je od stavů vědomí. Popisuje, že se člověk může dostat, třeba požitím psychedelické látky, do jiného stavu vědomí, který odpovídá určitému stupni vědomí, klidně vyššímu, než v jakém se člověk běžně nachází. Když si vezmeme za příklad člověka, který se běžně nachází na třetím stupni vývoje, může zažít stav ze sedmého stupně, tedy zážitek vnitřního osvícení, inspirace, prozření. Neznamená to, že se po odeznění zážitku či psychedelické zkušenosti dostane ze třetího stupně vývoje vědomí na sedmý a že tam dokáže setrvat. Důkladnou integrací zkušenosti může však postoupit na další stupeň, u našeho příkladu tedy čtvrtý. Podle Wilbera stupně nejdou přeskakovat, ale podobná zkušenost může jedinci dát určité tušení, kam jeho vývoj směřuje, a dotyčný tak může být tímto náhledem (dočasnou zkušeností) inspirován a lákán stoupat dále.
Wilber popisuje vyšší stupně vědomí, kterých podle něj v naší historii dosáhl jen nepříliš velký počet mystiků a duchovních, kteří se mohli (a nemuseli) hlásit k některému náboženskému směru. Můžeme nicméně vidět, že východní směry buddhistické či jogínské mají nejpropracovanější popis takových stavů vědomí i technik jejich dosahování. Wilber je jedním ze západních myslitelů, který se snaží tyto stavy a úrovně vědomí zprostředkovat našemu chápání a psychologické konceptualizaci. Poznává, že někteří z nás se o takové stavy a stupně zajímají, pokouší či je zažívají, je tedy přínosné pro ně mít nějaké mapy a pojmy. Lidé se s vyššími stavy vědomí mohou setkat pomocí meditačních technik, dechových cvičení, užití psychoaktivních látek či přirozených fyziologických stavů jakým je například porod dítěte. Teoretické uchopení různých stavů vědomí a posloupnosti stupňů vědomí může lidem, kteří je zažívají, pomoci se v nich zorientovat, přijmout je, ocenit, nebát se jich a pracovat na jejich trvalém ukotvení. Může také pomoci terapeutům, kteří jsou ochotni být průvodci na cestě psychedelického nebo duchovního bádání svým klientům a pomáhat jim i sobě se v těchto sférách orientovat. Rozdělení stavů vědomí, které jsou dočasné, od stupňů vědomí, které jsou stabilnější, nám také může pomoci přikládat váhu integraci psychedelických zkušeností.
Wilberovo pojetí vývoje vědomí je strukturální – snaží se zahrnout různé aspekty jedince a společnosti v jejich komplexnosti. Komplexita pojetí, s nímž Wilber přichází, je lákavá: snaží se pojmout všechny aspekty vývoje člověka i celé společnosti. Nicméně každé takové zobecňování všeho poznání do jedné teorie s sebou nese hrozbu zkreslení jednotlivostí, podobně jako nepříliš podrobná mapa, která nedokáže postihnout všechny detaily krajiny. Vnímám tuto teorii jako moderní rozpracování teorie Jeana Piageta (Piaget, Inhelder, 2014). Toto rozpracování ukazuje, že vývoj vědomí nemusí končit v adolescenci či mladé dospělosti, ale může probíhat dále v průběhu celého života člověka, podobně jako popisoval Jung, jehož následovníky, moderními psychodynamickými mysliteli (např. již zmíněný Michael Washburn), se budu zabývat v dalším článku. Různá pojetí vývoje vědomí se mohou zajímavě prolínat, doplňovat nebo si i protiřečit. Čím více map máme k dispozici pro popis rozšířených stavů vědomí i vývoje vědomí, tím snáze se můžeme o některou takovou mapu opřít, když ji potřebujeme a cítíme se ztraceni. Mapa samotná neslouží jako přesný popis konkrétní krajiny naší duše, ale může nám pomoci se zorientovat. Víme, že existují geografické mapy s různou úrovní zobrazených podrobností a různými měřítky – stejně tak máme k dispozici různé teorie vývoje vědomí a mapy rozšířených stavů vědomí, kterými se můžeme zabývat a inspirovat.
Daniela Koubková
Česká psychedelická společnost
Použitá literatura:
James, W. (1890). The principles of psychology. Henry Holt.
James, W. (1930). Druhy náboženské zkušenosti (Vol. 4). Melantrich AS.
Jung, C. G. (1992). Analytická psychologie. Její teorie a praxe. Praha, Academia.
Jung, C. G. (1994). Duše moderního člověka. Atlantis.
Koubková, D. (2021). Srovnání transpersonálních teorií vědomí s ohledem na psychedelickou zkušenost.
Maslow, A. H. (1962). Lessons from the peak-experiences. Journal of humanistic psychology, 2(1), 9-18.
Piaget, J., Inhelder, B. (2014). Psychologie dítěte. Portál.
Washburn, M. (1988). The ego and the dynamic ground: A transpersonal theory of human development. Suny Press.
Wilber, K. (2001). Sex, ecology, spirituality: The spirit of evolution. Shambhala Publications.
Wilber, K. (2010). Stručná historie všeho. Triton.
Winkler, P., & VANČURA, M. (2016). Transpersonální myšlení v psychologii a psychoterapii. Triton.
Část rozhovoru s Kenem Wilberem o psychedelické zkušenosti „An integrally informedapproach to psychedelics“: www.youtube.com/watch?v=eQBdITrJIxU