Klasická psychedelika obecně patří mezi jedny z nejbezpečnějších psychotropních látek. Těmi nejužívanějšími z nich (LSD, DMT, psilocin a psilocybin z lysohlávek, meskalin z kaktusů a 2C-B) se prakticky nelze smrtelně předávkovat a patrně na ně nevzniká fyzická ani psychická závislost.1 Výzkumy také jasně ukazují, že psychedelika mají velký potenciál v psychoterapii a pravděpodobně i v seberozvoji.2 To ale neznamená, že tyto substance nemají žádná rizika – jedním z nejvážnějších a velmi často opomíjeným rizikem jsou jejich interakce s řadou různých léčiv snižujících práh pro vznik epileptických záchvatů.
Štítek: interakce
Klasická psychedelika (pro potřeby tohoto článku užívám nejpřijímanější a nejstriktnější definici psychedelik jakožto agonistů serotoninového 5-HT2A receptoru) vyvolávají mocné změny ve vědomí, s nimiž čtenáři tohoto blogu jsou nejspíše dobře seznámeni. Méně rozšířené je ovšem povědomí o efektech psychedelik, pokud se kombinují s různými jinými látkami.
Nejužívanější psychedelika (LSD, psilocybin, DMT a meskalin) nejsou fyzicky nebezpečná. Tento fakt je poměrně široce známý, méně rozšířené je ovšem povědomí o bezpečnosti či nebezpečnosti různých jejich kombinací s jinými látkami, ačkoliv k nim v komunitě jejich uživatelů dochází poměrně často.