Rubriky
Blog

Psilocybin jako pomocník ve zvládání strachu ze smrti?

O psychoterapeutickém využití psilocybinu (účinné látky některých psychoaktivních hub) toho dnes již víme hodně. Lze ho využít u rezistentních forem deprese, úzkostí, závislostí a dalších psychických obtíží. V posledních letech se také znovu objevuje mnoho studií zaměřených na pacienty v pokročilém stadiu rakoviny, jejichž život se chýlí ke konci.

Na umírající se již v 60. letech zaměřovalo mnoho výzkumníků využívajících psychedelické látky. Připomeňme výzkum Waltera Pahnkeho (1970) s LSD, který u třetiny participantů zaznamenal dramatický pokles strachu ze smrti, nebo výzkumy Erica Kasta, který zkoumal LSD a zejména jeho vlastnosti tlumící bolest. Rozsáhlá data získal Stanislav Grof (2009), když začátkem 60. let pracoval s LSD a psilocybinem ve Výzkumném ústavu psychiatrickém v Praze.

Rubriky
Blog

Psilocybin v mozku a srdce na dlani

Psychedelický tryptamin psilocybin, obsažený v magických houbičkách, lze bezpečně podat lidem a pomáhá zejména pacientům trpícím depresí. Vědecký zájem o psilocybin v posledních letech exponenciálně narůstá (viz obrázek), s ním zároveň i pozornost veřejnosti a mediální poprask.

Média zajímá v první řadě fakt, že stigmatizovaný obor psychiatrie chce využívat k léčbě látky, které jsou současnou společností řazeny mezi tzv. drogy. Své přívržence si „zakázané ovoce“ najde i mezi zástupci antipsychiatrického hnutí a různých ezoterických přístupů, protože v něm vidí vymezení proti současné psychiatrii. Už méně lidí si uvědomuje, že přestože jde léčba psilocybinem proti trendům současné psychiatrie, kombinuje v sobě oba klasické prvky péče o duševní onemocnění – tedy farmakologickou léčbu a psychoterapii.

Rubriky
Blog

Proč vyrábět psilocybin enzymaticky?

Užívání psychoaktivních látek je již tisíce let neodmyslitelně spjato s lidskou historií a kulturou. Prvním zdrojem těchto látek byly bez pochyby rostliny a živočichové, s nimiž se naši domorodí předkové dostali ve svém okolí do kontaktu.

Vzhledem ke svým účinkům na tělo, ale především mysl, našly využití zejména v lidovém léčitelství a šamanských či duchovních rituálech. První dochované informace z hloubi pralesů byly však získány až prostřednictvím řady cestovatelů, kteří se s těmito praktikami setkali na svých cestách za dobrodružstvím. Jednou z těchto pozoruhodných látek je psilocybin, indolový alkaloid obsažený v houbách rodu Psilocybe (lysohlávka), Panaeolus (kropenatec), Stropharia (límcovka) nebo Gymnopilus (šupinovka). Lidé užívali psilocybin dávno před tím, než pro něj západní společnost našla pojmenování. Před tisíci let používali houby mexičtí šamani k rituálům, které měly člověku sloužit k duševní očistě. Se zvědavostí a zájmem prozkoumat účinky těchto pozoruhodných hub cestovali badatelé do Mexika.

Rubriky
Blog

Tělo jako laboratoř: skrytá pouť psilocybinu

Hlavní pozornost v souvislosti s psilocybinem jako psychedelickou látkou obsaženou v houbách rodu Psilocybe a jiných byla vždy orientována na její potenciál pozměnit vnímání po požití. Jakým způsobem působí na mozek, a to až na molekulární úrovni, a jaké vlastnosti má jím vyvolaný změněný stav vědomí. Co se však děje se samotnou látkou v organismu?

Rubriky
Blog

Psilocybin – nová naděje v léčbě depresí nereagujících na standardní léčbu

Komentář k publikaci: Carhart-Harris, R. L. et al. 2016. „Psilocybin with psychological support for treatment-resistant depression: an open-label feasibility study“ Lancet Psychiatry 2016. Publikováno online 17. května 2016: http://dx.doi.org/10.1016/S2215-0366(16)30065-7

Psilocybin je přírodní alkaloid nacházející se v houbách rodu Psilocybe, známých jako lysohlávky. Tyto psychoaktivní houby byly po tisíce let využívány v spirituálním a léčebném kontextu v mnoha starobylých kulturách: šamanské využití psychoaktivních hub znázorňují již jeskynní malby z Tassili n’Ajjer v Severní Africe z období mezolitu [1]. Známé je především užívání psilocybinových hub kulturami Střední Ameriky z dob před objevením kontinentu Kryštofem Kolumbem. Bernardino de Sahagún v 16. století popsal rituální používání psilocybinových hub Aztéky, kteří je nazývali teonanácatl („maso bohů“) [2]. Pro moderní západní společnost a vědu byly psilocybinové houby takřka neznámé až do roku 1955, kdy se bankéř a amatérský mykolog R. Gordon Wasson jako první „bílý muž“ aktivně zúčastnil houbové ceremonie vedené mazatéckou šamankou Marií Sabinou. o svůj mimořádný zážitek se podělil v časopise Life v roce 1957 [3]. Albert Hoffmann, objevitel LSD, z těchto hub následně jako první izoloval psilocin a psilocybin, látky zodpovědné za psychoaktivní účinek [4].