Psychedelika jsou známá pro použití v experimentální léčbě mnoha psychiatrických onemocnění jako deprese, posttraumatická stresová porucha, úzkostné poruchy, závislosti a další. Během výzkumů se objevují další možnosti klinického využití. Jednou z nich by mohla být i imunologie.
Dříve byl nervový a imunitní systém chápán jako dva zcela oddělené systémy. Zlom nastal ve chvíli, kdy byly na povrchu buněk imunitního systému objeveny receptory pro mediátory, které se vyskytují v centrální nervové soustavě a plní roli neuromodulátorů. Potřeba studia těchto dějů vedla k založení nového oboru, který byl nazván neuroimunologie. S pokračujícím výzkumem příčin a mechanismů vzniku psychiatrických poruch byly objevovány i spojitosti mezi imunitními ději, jejich patologiemi (např. chronický zánět) a vznikem duševních poruch.
Psychologické aspekty imunity byly mnohokrát jasně prokázány a nemohou být přehlíženy. Při dlouhodobém stresu se například vyplavují hormony kortikoidní povahy, které snižují imunitní odpověď organismu. Výzkumy vztahu psychiky a imunitního systému byly provedeny například na vojácích. Ukázalo se, že vojáci vítězné armády se stejnými diagnózami a stejnou terapií vykazují lepší hojení a nižší náchylnost k infekcím než vojáci armády poražené. Další výzkum prokázal, že stejná rána se u studentů během prázdnin zahojí o tři dny dříve než u studentů ve zkouškovém období. V každodenním životě můžeme pozorovat, že když někdo „prochází nějakým náročným obdobím, snáze onemocní.“
Vztahem psychiky a imunity se zabýval také profesor Cyril Höschl a profesor Jiří Horáček, kteří publikovali článek „Duše jako imunomodulátor“, který vyšel v odborném časopise Vnitřní lékařství. Shrnují známá fakta o tom, jak akutní nebo chronický zánět ovlivňuje činnost mozku. Například zánětlivé cytokiny snižují biologickou dostupnost serotoninu v mozku a naopak zvyšují koncentraci glutamátu, který za určitých okolností působí na mozek toxicky.
Článek také shrnuje výsledky výzkumu prof. Horáčka a dr. Filipa Španiela, ve kterém zjistili, že pacienti trpící schizofrenií mají menší objem šedé hmoty v určitých částech mozku a menší i celkový objem mozku v porovnání s kontrolní skupinou. Dále provedli serologické vyšetření na průkaz infekce bakterií Toxoplasma gondii a zjistili, že popsané morfologické změny se vyskytují pouze u pacientů s pozitivním průkazem protilátek proti toxoplasmám.
Výsledky by mohly znamenat, že onemocnění vzniká následkem infekce (v tomto případě toxoplasmózy) a geneticky dané náchylnosti k onemocnění. Různé infekce působící na mozek narušují metabolismus tryptofanu, který se místo na serotonin přeměňuje na produkty potenciálně toxické pro neurony.
Činnost imunitního systému je řízena a regulována elektrickými signály jdoucími cestou nervů a chemickými signály, jejichž největší část tvoří systém malých bílkovin označovaných jako cytokiny. Cytokiny zprostředkovávají komunikaci mezi buňkami imunitního systému a také organismem jako celkem. Naříklad IL-1 a IL-6 spouští v mozku řetězec dějů, které vedou ke zvýšení tělesné teploty a vzniku horečky. Z hlediska regulace zánětlivé odpovědi se cytokiny dělí na prozánětlivé a protizánětlivé.
Cytokiny, které působí jako regulátory zánětu, mohou narušit systém zpětných vazeb řídící osu regulující stresovou odpověď (hypotalamus – hypofýza – nadledviny) a vedou k nadprodukci hormonu kortisolu. Kortisol na jednu stranu tlumí zánět s jeho negativními dopady, na druhou stranu ale snižuje obranyschopnost organismu díky imunosupresivnímu účinku.
Nejrůznější prozánětlivé cytokiny, zejména IL-1 a IL-6, dosahují zvýšených hodnot u různých psychiatrických onemocnění. Například u schizofrenie se zvažuje, že IL-6 bude využíván jako marker aktivity onemocnění, protože u aktuálně psychotických pacientů je zvýšený, zatímco u stabilizovaných pacientů nabývá fyziologických hodnot. Výzkumy naznačují, že některé léky užívané v psychiatrii působí kromě jiného na principu modulace zánětlivé odpovědi. Například po podání antipsychotika aripiprazolu došlo k poklesu hladin prozánětlivých cytokinů a naopak se zvýšila hladina protizánětlivých cytokinů. Na druhou stranu u mnoha antipsychotik i antidepresiv byla získána data naznačující prozánětlivý účinek. Výsledek pravděpodobně závisí na dávce a nastavení experimentu.
Chronický zánět a deprese mají mnoho společných příznaků. U deprese korelují hladiny zánětlivých markerů CRP a IL-6 s intenzitou příznaků. Hladiny zánětlivých cytokinů se po ústupu příznaků vracejí do fyziologických hodnot. Na experimentální léčbu farmakorezistentní deprese se používá celkové anestetikum ketamin, které vykazuje určité psychedelické vlastnosti. Jeden z jeho mechanismů účinku by mohl být i protizánětlivý účinek. Pacienti s vyššími hladinami IL-6 mívají lepší odpověď na terapii ketaminem, takže je možné na základě hladiny IL-6 predikovat úspěšnost této léčby.
Pro pochopení účinku psychedelik jako možných léků s imunomodulačním účinkem se musíme zaměřit na jejich mechanismus účinku, který je zprostředkován serotoninovými receptory a sigma-1 receptorem. Obě skupiny receptorů se vyskytují jak v CNS, tak na buňkách imunitního systému.
Klasická psychedelika působí jako agonisté na serotoninergních receptorech, především typu 1A, 2A, 2B a 2C. Tyto receptory zprostředkují buněčnou odpověď přes tzv. G-proteiny. Aktivací G-proteinů se rozbíhá celá řada signálních drah v buňce. Jedna z nich je zprostředkována NF-κB, což je transkripční faktor regulující produkci prozánětlivých mediátorů. Další dráha moduluje funkci PLC-IP3, která je zodpovědná za aktivaci makrofágů, což je typ buněk imunitního systému zodpovědný za fagocytózu cizorodých částic a buněk. Vysoká exprese genů pro serotoninové receptory byla prokázána ve veškeré lymfatické tkáni.
Sigma-1 receptor je rovněž zapojen do mnoha imunitních dějů. Jeho přirozeným ligandem je psychedelikum DMT, které se v malých koncentracích přirozeně vyskytuje v lidském těle. Po navázání DMT na sigma-1 receptor dochází ke snížení aktivity a proliferace lymfocytů, vede ke zvýšení produkce protizánětlivého cytokinu IL-10 a naopak snižuje produkci prozánětlivého INF-γ.
DMT je prakticky jediným tryptaminem, u kterého byl podrobněji zkoumán imunomodulační účinek. Přirozeně vzniká v lidském i zvířecím organismu a také je produkován některými rostlinami jako například Psychotria viridis nebo Diplopterys cabrenara. Tyto rostliny se uplatňují jako zdroje psychoaktivních sloučenin pro výrobu přípravků užívaných v domorodém léčitelství Jižní a Střední Ameriky, například ayahuascy.
Dlouhou dobu nebyl znám význam DMT a doposud nebyl jednoznačně prokázán. Například Rick Strassman se snažil produkcí DMT v organismu vysvětlit mystické zážitky a svoji vizi publikoval v knize DMT: The Spirit Molecule. Tento názor nebyl zatím nijak prokázán a nezdá se být pravděpodobný, protože endogenní DMT nemůže v organismu dosáhnout psychoaktivního množství. Nic v přírodě není bezdůvodné, a tak i endogenní tryptaminy musí mít nějaký význam. Současný pohled o nich uvažuje jako neuromodulátorech a o přirozených regulátorech zánětu a protinádorové imunity.
DMT bylo zkoumáno na buněčných kulturách lidských tkání a v laboratorních podmínkách byl prokázán jeho imunomodulační účinek. Dále byl v laboratorních podmínkách prokázán jeho protinádorový účinek, který byl testován na buněčné řadě odvozené od gliomu (nádor mozku a míchy).
Aplikace DMT a příbuzného tryptaminu 5-MeO-DMT, vedla ke snížení produkce prozánětlivých cytokinů a naopak došlo ke zvýšení produkce protizánětlivého IL-10. Tato data korespondují s prokázaným imunomodulačním účinkem ayahuascy, kdy bylo u lidí zkoumáno množství imunitních buněk v periferní krvi. Konkrétně byly zkoumány populace lymfocytů a NK-buněk (buňky odpovědné za imunitní reakci proti virům a nádorům). U obou populací buněk byl zjištěn významný nárůst. Stojí za zmínku, že ayahuasca obsahuje celou řadu dalších látek, bývá připravována mnoha způsoby a je i různými způsoby podávána (jednorázově versus opakovaně), takže se tato data nedají dát do jasné souvislosti s imunomodulačním účinkem čistého DMT.
Kromě tryptaminů byla zkoumána další rodina psychedelik, a to lysergamidy. Konkrétně byl zkoumán její nejznámější zástupce – LSD. První studie prokazující imunomodulační efekt LSD byla provedena na králících a bylo zjištěno, že stimulované B-lymfocyty produkují protilátky s nižší molekulární hmotností než obvykle. LSD tedy zasáhlo do transkripce genů pro dané protilátky.
Další výzkumy ukázaly protizánětlivý účinek, protože B-lymfocyty vystavené LSD in vitro produkovaly méně prozánětlivých cytokinů a došlo k blokování aktivace cytotoxických lymfocytů. Dále bylo prokázáno, že nízké dávky LSD zvyšují činnost NK-buněk v organismu, zatímco vysoké dávky jejich aktivitu snižují.
Ačkoliv zatím nebylo provedeno dost výzkumů na to, aby se dala s jistotou potvrdit možnost léčebného využití psychedelik jako imunomodulátorů, předběžné výsledky jsou velice slibné a nabádají k dalšímu výzkumu. Většina výzkumů prokazujících protizánětlivý a protinádorový účinek byla provedena na buněčných kulturách, tudíž se výsledky nedají s jistotou aplikovat na organismus jako celek.
Mechanismus účinku není zcela objasněn, ale už dnes jsou jasně vidět dvě cesty působení, a to jednak modulace mezibuněčné komunikace pomocí protizánětlivých a prozánětlivých cytokinů a na druhé straně modulace uvnitř každé buňky na úrovni signálních drah. Osobně vidím ještě třetí vliv, a to působení psychedelik na psychiku, kdy dochází k projevení potlačovaných emocí, integraci náročných prožitků a podobně, což dle mého názoru může nezanedbatelným vlivem přispět ke zdraví jako celku, zejména i stavu imunity.
Ačkoli k léčebnému využití vede ještě dlouhá cesta, už dnes se mluví o možném terapeutickém využití v léčbě Alzheimerovy choroby, roztroušené sklerózy, revmatoidní artritidy nebo psoriázy. Dále tyto výzkumy napomáhají lepšímu pochopení duševního zdraví a jeho patologií.
Vojtěch Cink
Česká psychedelická společnost
20. 7. 2018
Doporučená literatura:
– SZABO, Attila. Psychedelics and Immunomodulation: Novel Approaches and Therapeutic Opportunities. Frontiers in Immunology [online]. 2015, 6, – [cit. 2018-07-20]. DOI: 10.3389/fimmu.2015.00358. ISSN 1664-3224. Dostupné z: http://journal.frontiersin.org/Article/10.3389/fimmu.2015.00358/abstract
– Höschl Cyril a Horáček Jiří. Duše jako imunomodulátor. Vnitřní lékařství [online]. 2016; 62(Suppl 4): 36-41 [cit. 2018-07-20] Dostupné z: http://www.hoschl.cz/files/5649_cz_Imuno-CH_JH_2016%20fin.pdf