Existují stovky nebo i tisíce článků, které popisují účinky MDMA na lidské tělo a psychiku. Spektrum uživatelů je velmi široké. Od (zne)užívání na taneční a festivalové scéně až po klinické užití v rámci léčby mnoha psychiatrických onemocnění. Věděli jste však, že užíváním můžete ovlivnit své nenarozené dítě?
Pro pochopení hloubky předchozího tvrzení je třeba drobný úvod do problematiky. Až do první poloviny 20. století byl lidský plod považován za dokonalého parazita. Všichni si tehdy mysleli, že placenta plní roli dokonalého filtru, tedy že chrání plod před všemi škodlivými substancemi a volně propouští ty prospěšné. Ženám nikdo nebránil v kouření, pití alkoholu nebo užívání rozličných léků. V některých případech to vedlo až k fatálním defektům ve vývoji, např. thalidomidová aféra (1). Až v roce 1986 pánové Barker a Osmond sestavili první oficiální teorii o tom, že by snad podmínky provázející vývoj plodu a rané dětství mohly ovlivňovat budoucí život člověka. Všimli si, že v oblastech s vysokou novorozeneckou mortalitou z roku 1910 byl o šedesát let později zaznamenán vysoký počet úmrtí na kardiovaskulární poruchy. Barkerovu teorii o vlivu výživy a endokrinních změn v průběhu těhotenství na zdraví jedince v dospělosti poté potvrdila a rozšířila řada studií z celého světa.
Již tedy víme, že určité nepříznivé podmínky dokáží ovlivnit potomstvo. Co jsou ovšem nepříznivé podmínky? Jak se definují? V odborných publikacích jsou označovány jako prenatální stres. Prenatální období je termín pro dobu před narozením. Stres je obecně definován jako zkušenost, kdy je jedinec konfrontován s určitou situací, již vyhodnotí jako potenciálně nebezpečnou a musí vynaložit psychologickou, fyziologickou a behaviorální snahu k tomu, aby se s ní vyrovnal. Psychologicky stres obvykle vytváří duševní nepohodu a nutkání situaci řešit (a ideálně vyřešit). Fyziologickými reakcemi organismus mobilizuje energetické zdroje, které mu pomáhají vyrovnat se se stresem (bojuj nebo uteč). Stres nemusí mít nutně negativní vliv! Pokud je stresová situace dobře zvládnutá a zpracovaná, může jedinci dokonce i prospět a zlepšit jeho kondici. Nicméně velmi záleží na míře stresu, četnosti a také způsobu vyrovnávání se se stresem. Značný stres, který vyžaduje extrémní nároky na tělo, je potenciálně škodlivější. Dlouhodobý stres je škodlivější než krátkodobý, a to i v nižších hladinách. Vyrovnávat se s ním dá pozitivně (cvičení, meditace, duševní pohoda, smích…) nebo negativně (kouření, pravidelné opíjení se, rvačky, sebemrskačství…). Zřejmě vás napadne, že negativní vyrovnávání se se stresem vede k ještě většímu stresu a ještě k větším škodám.
V kontextu užívání psychoaktivních látek může docházet k různým druhům stresu – v závislosti na látce, dávce, setu a settingu. Při užívání psychedelik je pravděpodobnější, že se setkáte se stresem psychologickým. Nejnáročnější zkušeností, která může mít zásadní vliv na plod, je bad trip. Pokud není dobře integrován, může vás ovlivňovat i celé měsíce po zážitku. Nicméně i bezproblémový trip je tělem intenzivně vnímán a může být vyhodnocen jako extrémně náročný, ačkoli to nemusíte vědomě vnímat. Stimulační drogy fungují na fyzické tělo nejintenzivněji, a tedy působí i značný stres. Velmi pravděpodobně se míra stresové reakce stupňuje s náročností prostředí. V domácím prostředí s kamarády nemusí být nároky příliš zvýšené. Zato v klubu nebo na festivalu s hlasitou hudbou, silnými vizuálními vjemy a tancem se fyzický stres posiluje. V laboratorních podmínkách vzrůstá stresová odpověď o 150 %, při měření v klubu na párty až o 800 %. Navíc, v závislosti na přítomnosti cizích lidí nebo nevyžádaných kontaktů, se může stupňovat i stres psychologický, psychoaktivními látkami podpořený.
Stres podstatně ovlivňuje téměř každou část lidského těla od mozku a imunitního systému až po nehty u nohou. Pro tento článek je nejdůležitější zmínit jeho vliv na geny. Výzkum prováděný na psychicky stresovaných myších prokázal, že jejich krvinky nesly změny v projevu až 3000 genů na rozdíl od nestresované kontroly. Mechanismus, kterým je toho docíleno, se nazývá epigenetika. V podstatě jde o přidávání nebo odebírání malých molekul na určité části DNA, čímž následně dochází k „zapínání” či „vypínání“ genů. Tím mohou posílit, zmírnit nebo úplně zastavit jejich projev. Tyto změny nadále zůstávají v našem těle, ale jsou zvratné. Mohou se i přenášet do další generace. V podstatě vše, co nyní prožíváte a co jste doposud prožili, se zapisuje do vašeho těla. A dáte o tom beze slov vědět vašemu potomkovi.
Ovlivnit potomka nemusíte jen v průběhu těhotenství. Nezapomeňte, že vše začíná gametami, které se také nějakou dobu vyvíjejí a po tuto dobu mohou být ovlivněny. Spermie vznikají ve varlatech muže. Vývoj spermie trvá asi 64 dní a začíná od puberty, tedy kolem 12. roku, až do konce života. Pomineme-li fakt, že varlata a soustavy spojené s reprodukcí se vyvíjejí již od početí právě toho muže, který ve své dospělosti zplodí dítě. Jakékoli životní události, kterými tento muž prošel, mohou ovlivnit jeho vlastní buňky, včetně těch spojených s reprodukčním cyklem. Tím ovlivňuje prostředí, v němž se budou dělit spermie pro jeho dítě. Přímý vliv na potomka má právě tedy oněch 64 dní, během nichž se spermie vyvíjejí. U žen je to daleko složitější. Vajíčka ženy se vyvíjejí ve dvou fázích. První fáze je již ve stádiu plodu (mezi 2.–5. měsícem těhotenství) a druhá začíná pubertou. Pokud žena očekává holčičku, svým vlastním počínáním ovlivňuje rod na dvě generace dopředu, tedy přes 100 let, protože právě v jejím těle vznikají během prvního a druhého trimestru vajíčka její dcery, z nichž bude pocházet její vnouče či vnučka. Pokud čeká chlapečka, ovlivňuje pouze jeho vývoj, a to jak fyzický, tak i mentální.
Vývoj člověka je komplexní, a jak vidno z předchozího odstavce, vývoj potomka může být ovlivněn stresem. To nás přivádí k teorii vulnerability a stresu. Zabývá se hledáním faktorů, které mají vztah k vývoji určitých symptomů. Předpokládá, že každý jedinec má určité predispozice, které mu nastavují práh pro vyrovnání se se stresem. Jakmile je tento práh překročen, dochází k vývoji patologií a defektů. O výši tohoto prahu rozhodují např. genetické predispozice, tedy co nám rodiče dali za geny, společně s jejich epigenetickými modifikacemi (zmíněno výše). Po početí dochází k vývoji plodu, během něhož jsou zárodečné tkáně ovlivňovány událostmi, které prožívá matka. Může docházet k negativnímu ovlivňování tkání všech soustav: např. k pohybovým poruchám, nedostatečnému vývoji některých částí těla, imunitním a psychickým poruchám. Při neefektivnímu zpracování stresové situace se senzitizují mozkové obvody, které budou stresové reakce zpracovávat, což může vést k náchylnosti k depresím, úzkostem aj.. Za nejkritičtější období bývá považován první trimestr, během kterého se vyvíjejí všechny tkáně ze zárodečných listů. Do konce druhého trimestru je vyvinuta většina orgánů.Ve třetím trimestru plod roste, nabírá hmotnost a sílí.
Užívání MDMA v těhotenství
Preklinické studie na zvířatech zkoumaly mláďata, jejichž matkám bylo během těhotenství podáno MDMA. Jedna studie uvádí, že mláďata trpěla novorozeneckými třesy. Z dlouhodobých účinků měla např. poškozenou paměť a problémy s učením. Docházelo také ke změnám v určitých strukturách mozku, které vedly k vyšší dráždivosti vůči novým věcem a hyperpozornosti během prostorového učení. Další studie zjistila změny v mozkových strukturách odpovědných za funkci noradrenergního systému (jeden z typu nervových přenašečů). Tyto myši měly změněné noradrenalinové transmise, které jsou klíčové pro procesy pozornosti. Studie, která vystavila těhotné samice krys vysokým dávkám MDMA, pozorovala i tělesné změny. K nim patřila snížená váha porodní i v dospělosti, snížená koncentrace glukózy v krvi a zmenšené orgány slinivka a brzlík. Mláďata si vedla hůře v kognitivních testech, pohybově byla v pořádku. Došlo u nich ke zvýšení hladin prekurzoru pro kortizol (stresový hormon). Samčí potomci měli také vyšší hladiny kortikosteronu.
Dr. Lynn T. Singer, působící na oddělení Psychiatrie a pediatrie v americkém Clevelandu, dosud vedla řadu studií zabývajících se vlivem různých drog a negativními vlivy na děti. Ve studiích zabývajících se MDMA jsou matky zkoumaných dětí bělošky ze střední socioekonomické třídy, s univerzitním vzděláním a ve stabilních partnerských vztazích. Uživatelky braly tuto ilegální látku těsně před počátkem těhotenství, nebo během něj. Děti těchto žen byly statisticky významně častěji mužského pohlaví, vykazovaly horší výsledky v motorických testech a pomalejší vývoj. Efekt byl kumulativní v závislosti na velikosti dávky. Ve studii bylo po dobu 2 let sledováno potomstvo matek, které kromě jedné uživatelky všechny přestaly s užíváním po prvním trimestru. Můžeme tedy hypoteticky předpokládat, že se jednalo o ženy, které nemusely o těhotenství vědět, šly na párty a užily extázi. Poté, co zjistily, že jsou v jiném stavu, s užíváním přestaly. Tato studie potvrdila negativní efekt MDMA na motoriku dítěte, mentální výkon však nebyl ovlivněn.
Z těchto výsledků lze usoudit, že MDMA má pravděpodobně vliv na selekci pohlaví (upřednostňuje vývoj mužského nebo eliminuje ženské), programuje potíže s motorikou a může ovlivňovat i paměť.
Kromě MDMA plod významně ovlivňuje mimo alkoholu a tabáku také kokain, pervitin, crack a marihuana. O ovlivnění plodu psychedeliky, jako jsou například psilocybin nebo LSD, není téměř žádný odborný záznam. Existuje studie z minulého století, která udává, že vyšší dávky LSD mohou ovlivňovat vývoj mozku u myších embryí. Vzhledem k politické situaci tehdejší doby není jisté, zda jde o neovlivněnou studii. O účinku např. jedu žáby kambo, ayahuasky nebo 5-MeO-DMT na vyvíjející se plod nejsou žádné relevantní záznamy. Pro získání představy o tom, jaký efekt mají tyto látky na vývoj tkání plodu, je třeba pořádného výzkumu v budoucnu.
(1) Thalidomidová aféra se odehrávala v 50. a 60. letech 20. století. Thalidomid byl lék užívaný proti ranním nevolnostem těhotných žen. Jeho vlivem došlo k znetvoření horních a dolních končetin dětí.
Lucie Ráčková
Česká psychedelická společnost
16. 8. 2018
Doporučená literatura:
– ÁDORI, Csaba, Dóra ZELENA, Júlia TÍMÁR, Zsuzsa GYARMATI, Ágnes DOMOKOS, Melinda SOBOR, Zsuzsanna FÜRST, Gábor MAKARA a György BAGDY, 2010. Intermittent prenatal MDMA exposure alters physiological but not mood related parameters in adult rat offspring. Behavioural Brain Research[online]. 206(2), 299–309. ISSN 0166-4328. Dostupné z: doi:10.1016/j.bbr.2009.09.031
– SINGER, Lynn, D. G. MOORE, Meeyoung O. MIN, J. GOODWIN, J. J. TURNER, S. FULTON a A. C. PARROTT, 2014. Longitudinal outcomes of MDMA (Ecstasy)-exposed infants in the United Kingdom. Drug and Alcohol Dependence[online]. 140, e210. ISSN 0376-8716. Dostupné z: doi:10.1016/j.drugalcdep.2014.02.583
– SINGER, Lynn T., Derek G. MOORE, Sarah FULTON, Julia GOODWIN, John J. D. TURNER, Meeyoung O. MIN a Andrew C. PARROTT, 2012. Neurobehavioral outcomes of infants exposed to MDMA (Ecstasy) and other recreational drugs during pregnancy. Neurotoxicology and Teratology[online]. 34(3), 303–310. ISSN 0892-0362. Dostupné z: doi:10.1016/j.ntt.2012.02.001
– SINGER, Lynn T., Derek G. MOORE, Meeyoung O. MIN, Julia GOODWIN, John J. D. TURNER, Sarah FULTON a Andrew C. PARROTT, 2016. Motor delays in MDMA (ecstasy) exposed infants persist to 2years. Neurotoxicology and Teratology[online]. 54, 22–28. ISSN 0892-0362. Dostupné z: doi:10.1016/j.ntt.2016.01.003
– THOMPSON, V. B., J. B. KOPRICH, E. Y. CHEN, J. H. KORDOWER, B. T. TERPSTRA a J. W. LIPTON, 2012. Prenatal exposure to MDMA alters noradrenergic neurodevelopment in the rat. Neurotoxicology and Teratology[online]. 34(1), 206–213. ISSN 0892-0362. Dostupné z: doi:10.1016/j.ntt.2011.09.005
– THOMPSON, Valerie B., Justin HEIMAN, James B. CHAMBERS, Stephen C. BENOIT, William R. BUESING, Mantana K. NORMAN, Andrew B. NORMAN a Jack W. LIPTON, 2009. Long-term behavioral consequences of prenatal MDMA exposure. Physiology & Behavior[online]. 96(4), 593–601. ISSN 0031-9384. Dostupné z: doi:10.1016/j.physbeh.2008.12.013