Klasická psychedelika (pro potřeby tohoto článku užívám nejpřijímanější a nejstriktnější definici psychedelik jakožto agonistů serotoninového 5-HT2A receptoru) vyvolávají mocné změny ve vědomí, s nimiž čtenáři tohoto blogu jsou nejspíše dobře seznámeni. Méně rozšířené je ovšem povědomí o efektech psychedelik, pokud se kombinují s různými jinými látkami.
Štítek: harm-reduction
Nejužívanější psychedelika (LSD, psilocybin, DMT a meskalin) nejsou fyzicky nebezpečná. Tento fakt je poměrně široce známý, méně rozšířené je ovšem povědomí o bezpečnosti či nebezpečnosti různých jejich kombinací s jinými látkami, ačkoliv k nim v komunitě jejich uživatelů dochází poměrně často.
Australská vláda se dlouhodobě brání návrhům provozovat testovací stánky na hudebních festivalech a podobných akcích jednoduchým argumentem, že by to vedlo k rozšíření užívání drog mezi lidmi, jelikož by jim to dávalo znamení, že to je vlastně v pořádku.
V roce 2016 se na některých českých festivalech objevila jurta s nápisem PsyCare. Tehdy ještě ne všichni tušili, k čemu tato služba zabývající se tzv. „harm-reduction“, provozovaná pod hlavičkou České psychedelické společnosti, vlastně slouží. Harm-reduction přístup znamená snahu o minimalizaci rizik spojených s užíváním psychoaktivních látek a dalších rizik spjatých s pobytem na hudebních festivalech, tedy např. nadměrným hlukem či fyzickým vyčerpáním.
Rubriky
Měli bychom testovat drogy?
Veřejné služby pro testování složení drog jsou často vnímány jako kontroverzní. Měli bychom takové služby zavést a chránit tak zdraví uživatelů, nebo je nechat napospas černému trhu drog, do kterého se vědomě rozhodli vstoupit?
Testovací služby v některých zemích už fungují, velmi rozvinuté jsou například v Holandsku, Velké Británii nebo v Rakousku, ale v nějaké formě existují i v mnoha dalších zemích. Dokonce i u nás v Česku existovaly testovací programy, nicméně kvůli nepřízni legislativy a úřadů musely být ukončeny. Nezapadaly totiž do rámců zastaralé legislativy, která byla postavena na striktně prohibičním přístupu. V srdci tohoto přístupu ležel předpoklad, že užívání zakázaných drog je principiálně špatné, a proto veškeré úsilí by mělo být vynaloženo na odrazení lidí od jejich užívání. V tomto kontextu byla pak každá činnost byť jen zdánlivě podporující lidi v užívání drog vnímána negativně.
Recenze na film Filip Záruby BUFO ALVARIUS: The underground secret a komentář k aktivitám neošamana dr. Octavia Rettiga
Málokdo ví, že v mexické poušti Sonora žije živočich produkující v jedových žlázách psychedelický sekret, který se z těchto žláz vymačkává, suší a následně kouří. Sekret obsahuje směs ne zcela prozkoumaných látek jako třeba tryptaminy bufotenin (5-OH-DMT), ale především velmi potentní psychedelikum 5-MeO-DMT, které nejsou na seznamu kontrolovaných látek v ČR (na rozdíl od chemicky příbuzného dimethyltryptaminu, DMT). Tajemným živočichem, který byl známý pravděpodobně již šamanům dávných kultur (neexistují o tom ale přímé důkazy), je ropucha koloradská, tedy Bufo alvarius. Existuje i další druh žáby využívaný v rituálním kontextu, kambo, ale jedná se o zcela odlišnou medicínu, jak chemicky, tak pochopitelně i co se účinku týče.
Policie ČR koncem roku 2015 spustila mimořádně nepodařenou kampaň proti užívání drog u mladistvých (zejména konopí a pervitinu) s názvem „Bereš? Zemřeš!“ (1)
Nějaké recenze se na ni už objevily – například Tomáš Zábranský nešetřil kritikou, když poznamenal:
„Milionkrát jim [Policii ČR] můžete na stovkách a tisících konkluzivních studií ukazovat a prokazovat, že takhle pojaté „scary“ kampaně v nejlepším případě nefungují, a často jsou kontraproduktivní – ti, co jim byli vystaveni, mají větší pravděpodobnost problémového užívání drog v budoucnosti než ti, kteří toho byli ušetřeni. Ale to je asi jedno – jim se to líbí.“ (2)