Jedním z nejoriginálnějších tvůrců nových západních náboženství 20. století – nebo alespoň jejich ideové a materiální základny – byl švýcarský chemik a „otec LSD“ Albert Hofmann. Dlouholetému výzkumníkovi big pharma společnosti Sandoz (dnes Novartis) se LSD podařilo vyrobit v roce 1938 z houby paličkovnice nachové, která napříč Evropou po staletí parazitovala na obilném klasu jako takzvaný námel. Během druhé světové války, v roce 1943, pak Hofmann sám na sobě náhodně zjistil mimořádně silné psychedelické efekty této látky, která se během padesátých a šedesátých let stala jak jedním ze symbolů západní avantgardní subkultury hippies, tak i celosvětově vůbec nejoblíbenějším psychedelikem a vlajkovou lodí globálního psychedelického hnutí 20. století.
Štítek: religiozita
Kladivo na Santo Daime
Santo Daime je synkretickým náboženským hnutím, jež založil Raimundo Irineu Serra ve 30. letech 20. století v brazilské Amazonii a jež v sobě spojuje prvky křesťanství a afrických a indiánských tradic (v Brazílii působí i podobná synkretická hnutí – Barquinha a União do Vegetal).Součástí náboženské tradice Santo Daime je ceremoniální užívání psychoaktivního nápoje zvaného ayahuasca. Daimisté vnímají v rámci své duchovní praxe ayahuascu jako svátost a jako prostředek pro navázání spojení s Bohem.
Heslo francouzské revoluce a nyní Francouzské republiky zní „liberté, égalité et fraternité.“ neboli česky „svoboda, rovnost, bratrství“. Přesně o to se teď snaží původně brazilská církev Santo Daime.
K zájmu o meditaci přivedly mnoho západních buddhistů jejich zkušenosti s psychedelickými látkami. Méně z nich dnes přímo propojuje psychedelickou zkušenost s meditační praxí. Patří mezi ně americká učitelka vipassany Spring Washam, švýcarský zenový učitel Vanja Palmers, členové organizace Psychedelic Sangha v New Yorku a další. V jakém ideovém rámci se pohybuje takováto inovace buddhismu v kontextu jeho klasických, zejména mahajánových učení?
Genocida indiánů a peyotl
Západní Evropané v minulosti brutálně kolonizovali a zotročovali mnohé země všech kontinentů. Ve jménu boha definovaného církví z naprosté většiny planety vymýtili tradiční pojetí boha (veškerenstva, jednoty) a neinvazivní životní styl, neboli harmonický, v souladu s přírodou. Civilizace zalila nezměrné plochy Země betonem a přírodu a zbytky původního obyvatelstva umístila do rezervací. V době končícího antropocentrismu by to i mohlo vypadat, že se karta obrací k lepšímu, avšak většinou je to jen opět nové pozlátko, které pod bohulibými hesly o ekologičnosti spěje ve výsledku k dalšímu zalévání Země betonem.
Kriminalizací ayahuaskových obřadů se z pohledu dějin náboženství navracíme do temných dob evropského středověku a novověku, v nichž kvetlo pronásledování jinověrců, kacířů a čarodějnic. Český národ se svou husitskou, rekatolizační i nedávnou bolševickou minulostí je přitom na potlačování svobody při volbě náboženské identity zvláště citlivý. Pozvedne Česko s přibývajícími evropskými kauzami proti vyznavačům ayahuaskové spirituality opět svůj rebelantský hlas jako za Jana Husa?
Ayahuaskový šamanismus
Zjevnému náboženskému užívání přírodních psychedelik (entheogenů) bezesporu vévodí americký dvojkontinent. Současnou entheogenní religiozitu domorodých národů zde představují původní i inovované podoby domorodého šamanismu: především užívání rostlinné směsi ayahuaska v Amazonii a kaktusu peyotl od Mexika až po Kanadu. Zdejší šamani mají entheogeny za „rostlinné učitele“ a prostředky komunikace se světem duchů.
Psychedelická religiozita naráží v Evropě na protidrogovou legislativu a státní resktrikce, což už vedlo k řadě justičních kauz připomínajících staré inkviziční procesy: dnes již ne s jinověrci, heretiky a čarodějnicemi, ale s vyznavači psychedelických svátostí. Například právě probíhající kauza se třemi polskými občany souzenými v ČR kvůli ayahuaskovým rituálům vyvolává pochyby, zda není porušována náboženská svoboda.
Dnešní postmoderní pohled na svět si můžeme představit jako skládačku, ve které jsme individuální hráči, kteří potřebují poskládat jednotlivé dílky skládačky tak, aby nám to dávalo smysluplný obraz. Z tohoto chaotického, nestálého pohledu na svět se můžeme (nejen) díky šamanským praktikám jako jednotlivci vymanit a přehodnotit samotný koncept naší identity a vytvořit nové, konstruktivní přístupy pro budoucnost jednotlivců i lidstva jako celku.
Literárně je peyotlový mezkalin nezapomenutelně spojen se jménem britského spisovatele Aldouse Huxleyho. V moderní historii je užívání peyotlu spjato s Církví domorodých Američanů, nejrozšířenějším náboženstvím mezi severoamerickými Indiány. Mystický kaktus je pro ně darem Velkého ducha a posvátnou „blánou“ Matky Země. Rouškou proti viru nejsmrtelnějšímu – aroganci.
