Rubriky
Blog

Vyjádření České psychedelické společnosti k dezinformačnímu článku Jiřího X. Doležala o kauze ayahuaska

Odborná sekce České psychedelické společnosti sdružující experty na psychedelickou problematiku se ohrazuje proti nepravdám a dezinformacím uvedeným v článku Jiřího X. Doležala „S ayahuaskou opatrně, je to nejnebezpečnější přírodní psychedelikum u nás“ (1).

Pan Doležal v tomto článku mimo jiné uvádí, že ayahuaska je nejnebezpečnější a nejrizikovější psychedelikum dostupné v Česku. Toto tvrzení je velmi problematické. Pan Doležal sám zmiňuje, že pro přípravu ayahuasky existuje mnoho receptur, přičemž některé z nich zahrnují nebezpečné rostliny, například durman (který obsahuje atropin, skopolamin a hyoscyamin, což jsou jedovaté psychoaktivní látky formálně spadající mezi delirogeny, nikoliv psychedelika; pan Doležal také píše, že „skopolamin […] obsahuje velké množství atropinu“, což je ale nesmysl – jde o různé molekulární struktury, žádná z nich v sobě „neobsahuje“ jinou z vyčtených látek).

Patrně právě ayahuaskou s přimíchaným durmanem přiotrávil před lety skupinu lidí kontroverzní neošaman Petr Chobot – nikomu se ale naštěstí nestalo nic vážného a všichni zasažení byli brzy bez následků propuštěni domů (což jeho použití durmanu v odvaru samozřejmě neomlouvá). Podle jednání Petra Chobota rozhodně nelze soudit jednání všech undergroundových provozovatelů ayahuaskových ceremonií u nás. Navzdory názoru pana Doležala je navíc durman v ayahuasce používán i některými původními kulturami v Jižní Americe, ačkoliv se tak dle dostupných údajů děje spíše zřídka.

Kvůli této variaci v metodách přípravy nedává smysl bavit se o rizikovosti ayahuasky jako takové, jako to dělá pan Doležal – je nutné vždy vymezit, o jakou konkrétní se jedná. Zdaleka nejrozšířenější je receptura ayahuasky obsahující N,N-DMT (N,N-dimethyltryptamin, často známý také jen jako DMT;  jedná se o velmi potentní psychedelikum) a nějaký přírodní inhibitor monoaminooxidázy: typicky harmin, harmalin či tetrahydroharmin, jenž umožňuje konzumovat N,N-DMT perorálně (samo o sobě je při užití ústy totiž neaktivní). Právě kvůli těmto alkaloidům se do ayahuasky přidává liána Banisteriopsis caapi – nikoliv tedy kvůli údajné látce „banisteriopsinu“, o které píše pan Doležal. Ta patrně buď neexistuje, nebo jde o extrémně zastaralý název některého ze zmíněných inhibitorů monoaminooxidázy.

Ayahuaska vznikající touto metodou přípravy – a kterou používali při svých obřadech i manželé Kordysovi – je podle dostupných vědeckých údajů považována mezi psychoaktivními látkami za výjimečně bezpečnou a vhodnou i pro užití u klinických pacientů (2, 3). Pro smrtelnou otravu by byly potřeba dávky mnohonásobně vyšší než ty, které jsou běžné podávány (4) (a které by kvůli nevolnosti vyvolávané ayahuaskou patrně ani nebylo možné pozřít). Právě k této receptuře směřují vyjádření odborné společnosti a právě tuto recepturu má většina lidí na mysli, když o ayahuasce mluví. Přehledová studie z roku 2021 (5)  našla pouze pět popsaných případů úmrtí v důsledku požití ayahuasky na celém světě bez ohledu na užitou literaturu, což je extrémně nízké číslo, pokud zvážíme, jak rozsáhlé užívání ayahuasky je.

Autorův pokus o vysvětlení mechanismu interakce mezi dvěma základními účinnými složkami ayahuasky (liánou Banisteriopsis caapi, která je zdrojem inhibitorů enzymu monoaminooxidázy, a rostlinami Psychotria viridis či Diplopterys cabrerana, které obsahují DMT) navíc svědčí o autorovu nepochopení biologické, respektive farmakologické podstaty tohoto jevu a ještě více tak diskredituje jeho kompetenci provádět jakékoli důvěryhodné rešerše ve vztahu k odborným tématům.

V článku pana Doležala jsou velmi letmo popsány příklady osob, které měly zemřít či skončit v psychiatrické péči v důsledku užívání ayahuasky. Autor v žádném z těchto případů nezmiňuje, o kterou konkrétní recepturu ayahuasky šlo, ačkoliv si je zjevně sám vědom toho, že na konkrétní metodě přípravy velmi záleží. Dopouští se tedy buď vědomé manipulace, nebo zásadního selhání v práci s informacemi.

Manipulativní je i způsob, jakým pan Doležal píše o údajných obětech ayahuasky u nás. Michaela, oběť sražení vlakem, o které mluví, nebyla v době své smrti podle dostupných informací pod vlivem ayahuasky. Podle jedné z blízkých kamarádek Michaely, se kterou jsme hovořili (nepřála si být jmenována), není žádný důvod se domnívat, že by ayahuaska v její smrti hrála přímou roli. I sám Petr Macháček (známý jako Chrisantem), vůdce skupiny, ke které Michaela patřila, který byl přímo přítomný během přebíhání vlakových kolejí, jež nešťastnou náhodou vyústilo ve smrt Michaely, v rozhovoru pro Blesk (6)  přímo popřel, že by Michaela v té době byla pod vlivem jakékoliv psychoaktivní látky. Petr Macháček samotný, který měl podle pana Doležala uskočit před vlakem o metr, pod vlivem ayahuasky patrně také nebyl. Je teoreticky možné, že například nesprávně integrovaná psychedelická zkušenost z minulosti se mohla na nehodě nějak podílet, ale neexistují pro to přesvědčivé doklady.

Druhou z údajných obětí ayahuasky, na kterou se pan Doležal odkazuje, byl mladý muž jménem Martin (podobně jako v případě Michaely zná CZEPS celé jméno, ale z důvodů ochrany osobních údajů pozůstalých jsme se rozhodli je nezveřejnit). I on se pohyboval v okolí skupiny kolem Petra Chrisantema Macháčka. V době své smrti nebyl podle informací nám dostupných pod vlivem ayahuasky. Dlouhodobě také trpěl duševními problémy, které považujeme za pravděpodobnější příčinu jeho rozhodnutí ukončit svůj život. Opět je teoreticky možné, že nesprávně integrovaná psychedelická zkušenost mohla v takovém rozhodnutí sehrát nějakou roli, avšak ani v tomto případě nemáme doklady, které by tomu nasvědčovaly.

Situaci kolem poslední údajné oběti ayahuasky (ženy středního věku, která měla skočit pod vlak) se nám nepodařilo ověřit. Pan Doležal patrně vycházel z článku na iDnes.cz (7), který ovšem pro svá tvrzení neuvádí žádné zdroje. Pokud pan Doležal pro svoje tvrzení o nebezpečnosti ayahuasky nenašel – desítkám let jejího užívání u nás navzdory – žádné lepší doklady než tato vágní tvrzení z mediálního prostoru (tedy nikoliv např. případové studie z odborných časopisů a podobně), je to ve skutečnosti spíše doklad o její neobvyklé bezpečnosti ve srovnání s jinými psychoaktivními látkami.

Vyskytuje se zde také tvrzení, že „psychedeliky navozený stav se chápe jako experimentální psychóza.” Tzv. psychotomimetický model působení serotonergních psychedelik pochází ovšem z úplného úvodu zkoumání psychedelik kolem poloviny minulého století a dnes je již vědou považován za velice nepřesný a překonaný (8).

Absurdní je rovněž tvrzení, že „oběti ayahuasky končí v rukou psychiatrů“. Klasická psychedelika mohou v případě nedodržení zásad setu a settingu vyvolávat nepříjemné zkušenosti, avšak věda nenasvědčuje tomu, že by způsobovala dlouhodobé psychické problémy. Obrovské statistické studie zaměřující se přímo na toto téma nenašly žádný vztah mezi psychedeliky a zhoršením duševního zdraví (9–11). Je možné, že k tomu v ojedinělých případech dochází (nasvědčovaly by tomu i některé subjektivní výpovědi uživatelů), ale pokud ano, jde o statisticky neprokazatelný efekt. Je rovněž důležité zvážit, že většina lidí začíná psychedelika užívat zhruba ve stejné době, v jaké se typicky začínají projevovat duševní nemoci různého druhu, což může vyvolávat iluzorní efekt, že za problémy stojí psychedelikum, ačkoliv to tak ve skutečnosti není.

MUDr. Vojtěch Cink, přední český expert na ayahuasku, uvádí, že neeviduje jediný zdokumentovaný případ psychiatrické hospitalizace v důsledku požití ayahuasky v naší zemi. Systematická přehledová studie z roku 2017 (12)  našla na celém světě pouze několik desítek popsaných případů psychotických epizod a symptomů, jež by mohly být nějak spojené s ayahuaskou – ve velmi vysokém procentu z nich však dotyční užívali i jiné psychoaktivní látky či měli historii závažných psychiatrických onemocnění. Autoři této studie nenalezli jediný případ delší psychózy po požití ayahuasky v kontrolovaném prostředí.

Pan Doležal v článku popisuje ayahuasku jako „nejnebezpečnější a nejrizikovější“ psychedelikum u nás. To je prostá nepravda. V České republice se v omezené míře vyskytují látky z rodiny 25x-NBxx (například 25E-NBOH či 25I-NBOMe),  které patří mezi nejnebezpečnější známá psychedelika nejen u nás, ale na celém světě. Jejich užívání si vyžádalo řadu obětí, u nichž je, na rozdíl od údajných obětí ayahuasky uváděných panem Doležalem, kauzalita zcela prokázána (13–16).

Dalším  nepravdivým tvrzením v článku je, že ayahuaska způsobila ze všech přírodních drog kromě alkoholu v naší zemi největší škody. Toto tvrzení v prvé řadě zcela ignoruje obrovské zdravotní dopady tabáku na českou společnost, které jsou kromě alkoholu naprosto nesrovnatelné s dopady jakékoliv jiné psychoaktivní látky u nás užívané (17). Kromě toho, jak bylo uvedeno výše, ayahuaska (navzdory ničím nepodpořeným tvrzením pana Doležala) nemá významný doložitelný negativní vliv na lidskou psychiku a její fyzická rizika jsou obdobně nízká. Zůstává tedy otázkou, odkud by ony škody měly pocházet, obzvlášť pokud uvážíme, že v Česku se užívá rovněž durman a jiné vysoce rizikové přírodní látky. Ayahuaska je navíc méně riziková než panem Doležalem vyzdvihovaná marihuana (18).

V textu také pan Doležal v podstatě „jen tak mezi řečí“ zamítá terapeutický potenciál N,N-DMT, aniž by měl jakoukoliv odbornou kvalifikaci takový potenciál posoudit. Ke svému zamítnutí používá z kontextu vytrženou, manipulativně užitou citaci z magisterské diplomové práce Zdeňka Zachovala (19): „Na hlavní otázku, respektive podotázky pro každé jednotlivé vybrané psychedelikum, zda mají serotonergní psychedelika LSD, psilocybin a DMT prokazatelné terapeutické využití, lze v rámci této studie odpovědět, že LSD a psilocybin ano, avšak DMT nikoliv.“

Zde je klíčové, jak přesně byla ona výzkumná otázka formulována. Jak uvádí pan Zachoval, u čistého DMT není terapeutický potenciál zcela prokázaný v rámci extrémně rigorózních nároků vědy na takový závěr. To ale neznamená, že pro jeho terapeutický potenciál neexistují žádné doklady. Užívání samotného DMT má navíc jiné efekty, než užívání ayahuasky, a je tedy pro posouzení terapeutického potenciálu ayahuasky nevýznamné. Pan Zachoval navíc v sekci „Diskuze“ uvádí toto: „Je ještě vhodné zmínit autorův náhled na nulový počet nalezených relevantních studií u DMT. Ten přikládá spíše relativní neznámosti této substance oproti zbylým dvěma látkám, než jejím specifickým účinkům (zejména rychlý nástup změněného stavu vědomí a kratší doba celkového zážitku). Shromážděná data uvedená v teoretické části zároveň poukazují na její možný terapeutický potenciál. DMT je také složkou, [sic] v práci zmíněného, psychedelického nápoje ayahuasca, jež byl a je předmětem vědeckého zkoumání z hlediska působení na lidskou psychiku. Jelikož však obsahuje celou řadu dalších psychoaktivních komponent (např. 5-MeO-DMT, harmin, harmalin či tetrahydroharmin), nebyl zařazen do této přehledové studie.” To svědčí o tom, že se zde pan Doležal dopouští argumentačního klamu známého pod anglickým názvem cherry picking, v češtině někdy uváděného jako „vyzobávání rozinek“ nebo „klam neúplných důkazů“.

Diplomová práce, kterou pan Doležal cituje, tedy ve skutečnosti není relevantní k tématu, o kterém píše. Ohledně terapeutického potenciálu ayahuasky probíhá aktivní výzkum a dlouhá řada studií silně ukazuje na jeho existenci (zde citovaný výčet je ilustrační a není ani zdaleka vyčerpávající) (20–25).

Jako příklad subjektivně nepříjemné zkušenosti uvádí autor článku zkušenost popsanou v knize TiHKAL (26) od manželů Shulginových. Tato zkušenost ale proběhla pod vlivem 5-MeO-DMT, nikoliv N,N-DMT, které se vyskytuje v nejrozšířenější receptuře ayahuasky. Ačkoliv názvy těchto dvou látek jsou podobné (protože si jsou blízce chemicky příbuzné), mezi efekty 5-MeO-DMT a N,N-DMT existují obrovské fenomenologické rozdíly a obě látky se od sebe významně farmakologicky liší.

5-MeO-DMT se v ayahuasce vyskytovat může, ale podle experta na ayahuasku Vojtěcha Cinka jen velmi vzácně, zejména v té, která je užívána v Česku, a rozhodně ne v množství 30 mg na osobu, které bylo užito ve zkušenosti citované panel Doležalem. Taková dávka by se navíc při perorálním užití (tj. při pití ayahuasky) nemohla žádným myslitelným způsobem dostat z konzumovaného nápoje do těla – v případě citované zkušenosti bylo 5-MeO-DMT užito vaporizací, což vede k daleko vyšší maximální hladině látky v plazmě v důsledku odlišného metabolismu inhalované látky oproti látce užité perorálně. Používat popis zkušenosti s 5-MeO-DMT jako doklad pro údajnou rizikovost N,N-DMT jde proti zdravému rozumu.

Pan Doležal také opakovaně v článku tvrdí, že marihuana je psychedelikum. To ale není v souladu s vědeckým konsenzem, ač jde o poměrně rozšířený omyl. THC (tetrahydrokanabinol, hlavní účinná látka marihuany) spadá mezi kanabinoidy, které se od psychedelik zásadně farmakologicky a fenomenologicky liší.

Na závěr můžeme snad jen dodat, že průvodci psychedelickou zkušeností se neříká „seatter“, jak se mylně domnívá pan Doležal, ale „sitter“, což je odvozeno od anglického slovesa „sit“. Jde tedy o někoho, kdo „sedí“ se svým svěřencem a dává na něj pozor.

Vzhledem k výše uvedenému vyjadřujeme znepokojení nad skutečností, že tento článek byl na portálu Forum 24 uveřejněn. Jeho hluboké faktické nedostatky svědčí o nedostatku odborného vzdělání autora a vyvolávají silné pochyby o autorově schopnosti pracovat s jakýmikoli daty v rámci novinářské rešerše. Minimálně k vysoce odborným tématům, kterým zjevně nerozumí, by se tedy Jiří X. Doležal neměl ve všeobecném veřejném zájmu vyjadřovat. Zveřejnění článku pak také ukazuje na zásadní pochybení redakce zmíněného portálu a nerespektování nejdůležitější mediální zásady – publikovat pouze pravdu.

Odborná sekce CZEPS
26. 10. 2022

Zdroje: