MDMA představuje fenomén, který změnil, mění a bude měnit životy milionů lidí jak v dobrém, tak ve zlém smyslu. Od dob květinového hnutí hippies z 60. let, které bylo stimulováno zejména LSD a konopím, nezpůsobila žádná látka takový sociální a kulturní poprask. Extáze (tableta často obsahující MDMA) navždy změnila kluby, hudbu, módu, design a tedy i společnost celkově.
Tento článek zkoumá aspekty historického příběhu MDMA od jeho vytvoření v německé laboratoři těsně před první světovou válkou přes jeho použití jako psychoterapeutického nástroje v 70. letech až po jeho konečný výbuch na taneční scéně světových rave party, jako jsou Goa a Ibiza. Přes marné pokusy mezinárodních vlád zastavit rave kulturu a užívání MDMA se nyní opět ve veřejném povědomí objevuje jeho terapeutický účinek a opětovně je využíván psychiatry a studován.
MDMA (3,4-methylendioxymetamfetamin) je známo v krystalické podobě anebo ve formě tablet „extáze“, které však obvykle obsahují i jiné příměsi.
Jak ukazují nedávné statistiky, již více než 100 milionů lidí na planetě užilo MDMA. Po konopí je celosvětově druhou nejužívanější psychoaktivní látkou. Přesto kolem „emka“ existuje mnoho mylných představ, které negativně ovlivnily pokusy látku použít jako legitimní a vysoce účinnou terapeutickou pomůcku. Přes enormní rozsah jeho (zne)užívání nevyvolalo MDMA ani velké množství zdravotních komplikací, ani společenských škod a výzkumy ukazují, že má poměrně nízký závislostní potenciál. (1)
MDMA jako zbraň k ovládání mysli
V literatuře neexistuje shoda ohledně rané historie MDMA.
Různí autoři připisují první syntézu MDMA různým vědcům. Jeden příběh tvrdí, že jako prvnímu se to povedlo německému chemikovi Fritzovi Haberovi, ale důkazy o tom se neobjevují ani v jeho doktorské práci (Berlín 1891), ani v jeho doprovodných článcích. (2)
Další verze tvrdí, že německá společnost Merck byla v roce 1912 požádána německou vládou, aby vytvořila lék, který by mohl potlačit chutě vojáků v německé armádě. Tomuto příběhu dává věrohodnost nespočet vědeckých prací, včetně lékařských zpráv, novinových článků, učebnic a dokonce i oficiální internetové stránky americké protidrogové správy (DEA).
I kdyby to byla pravda, tak byla extáze rychle odložena poté, co lidské pokusné subjekty začaly vykazovat bizarní vedlejší účinky. Němečtí vojáci z jednotky, která byla testována, se šklebili a svlékali si košile do rytmu pochodové kapely. Tato ukázka mohla dostačovat k tomu, aby odradila i ty nejinovativnější vědce od dalšího testování. (3)
Jak to bylo s objevem MDMA skutečně rozebere článek později. Nyní tu máme zajímavou možnost připomenout si projekt MK-Ultra.
Pro vojenské a zpravodajské účely od 40. do 60. let 20. století armády Spojených států a Německa testovaly psychoaktivní látky jako „séra pravdy“ pro výslechy a manipulaci s chováním, a to často za nelidských, násilných a smrtelných podmínek. Statisíce nic netušících pacientů se staly obětmi psychedelických experimentů, které z dnešního pohledu probíhaly za (jemně řečeno) velmi nepříznivého setu a settingu, o etických rozměrech nemluvě.
Po válce se nacističtí vědci z Německa v rámci operace Paperclip přestěhovali do USA, kde spojili síly se svými kolegy se snahou ovládat lidské vědomí. Po testech provedených v roce 1950 za použití meskalinu, MDMA, MDA, LSD a dalších látek byly některé deriváty syntetizovány armádou za účelem prozkoumání možných žádoucích efektů. Po nedostatečném testování na zvířatech byly látky podávány pacientům ve Státním psychiatrickém institutu v New Yorku (NYSPI). V letech 1952–53 při těchto testech, které byly veřejnosti utajeny, zemřel pacient. Výzkum byl přerušen a byly zahájeny postupy toxikologického testování na zvířatech. Tajné studie na zvířatech provedené v letech 1953 a 1954 odhalily, že některé z testovaných „meskalinových derivátů“ (např. MDA, MDE, DMA, 3,4,5-trimethoxyamfetamin (TMA), MDMA) byly zvažovány pro další testování na lidech. Následně se v roce 1955 armáda začala více zajímat o LSD, ale určitý zájem o sloučeniny podobné meskalinu (pro jejich schopnost měnit náladu a zvyky, aniž by narušovaly poznávací a smyslové vnímání) zůstal.
Nicméně psychedelika se neukázala jako vhodná zbraň k ovládání mysli a tento projekt byl ukončen. (4)
Příběh MDMA
Vraťme se ale k příběhu vzniku MDMA. Podle nové studie, o které informoval britský deník The Guardian, společnost Merck podnikla jedinečný krok a podnikla vlastní vyšetřování, aby zjistila skutečný příběh o vzniku MDMA. Ponořením se hluboko do firemních záznamů v jejím sídle v Darmstadtu výzkumníci společnosti Merck zjistili, že nejpopulárnější příběh o zrodu kontroverzních látek je také pověra.
Společnost Merck v roce 1912 skutečně vytvořila extázi, ale jako potenciálně život zachraňující lék, který by pomohl srážet krev a zastavoval krvácení.
Na přelomu století měla společnost Bayer, hlavní rival společnosti Merck, patent na nejúčinnější prostředek pro srážení krve a vědci společnosti Merck byli přesvědčeni, že pomocí různých kombinací chemikálií lze vytvořit ještě účinnější lék. Vývojem nového léku bez použití stejných kombinací, jaké používal Bayer, se společnost Merck vyhnula potenciálně škodlivému boji o patent.
Podle článku The Guardian o zprávě našli výzkumníci společnosti Merck původní laboratorní výroční zprávu z roku 1912 a zjistili, že skutečným otcem extáze byl německý vědec Anton Köllisch, chemik odpovědný za výzkum krevních sraženin. (5)
Stalo se tak vlastně náhodou, protože při výrobě většiny léků je zapotřebí více než jedné chemické reakce, než dosáhnete konečného produktu. Prostřednictvím tohoto procesu chemici v každém kroku procesu vytvářejí to, čemu se říká meziprodukty. Jedním z meziproduktů vytvořených Kӧllischem bylo MDMA.
Společnost Merck v té době neměla zájem o studium nebo prodej tohoto nového léku, ale stejně si ho patentovala jako součást procesu výroby jejich nového analogu. (6)
„Detektivové“ společnosti Merck tedy ukázali, že příběh o potlačení chuti k jídlu u vojáků je nepravdivý a že nová látka na vojácích zkoušena nebyla. „V jasném kontrastu s tím, co se obvykle tvrdí v literatuře o ‚extázi‘, nebylo MDMA ve společnosti Merck kolem roku 1912 studováno na zvířatech ani na lidech.“ (7)
Testy na zvířatech proběhly o 15 let později v roce 1927, když Max Oberlin, chemik společnosti Merck, narazil na původní patent MDMA a hledal látky s podobnými vlastnostmi jako adrenalin nebo efedrin. Začal provádět testy s MDMA a zaznamenal podobnou strukturu s adrenalinem (7) jakož i mnoho z účinků na fungování těla, např. na hladké svaly a hladinu cukru v krvi.
Látka byla ještě několikrát studována, jednou americkou armádou v roce 1953 a jednou Wolfgangem Fruhstorferem, dalším chemikem Mercku, v roce 1959. O MDMA jako léčivo byl stále velmi malý zájem. (8)
Extáze se do lidského organismu oficiálně dostala až počátkem 50. let, kdy americké letectvo provedlo tajné testy s MDMA a dalšími psychoaktivními látkami. Kolem MDMA se tak opět rozvinuly spekulace, že armáda testovala látku pro všechna možná bojová použití, od séra pravdy po chemické zbraně. (9)
Nelékařské, rekreační využití MDMA mohlo začít až v psychedelickém boomu na konci 60. let. V té době bylo populární MDA (methylendioxyamfetamin) a MDMA bylo používáno jako levnější alternativa. Později bylo MDA ve Spojených státech zařazeno do nejpřísnějšího Seznamu I kontrolovaných látek a stalo se tak méně dostupným, čímž se MDMA stalo populárnějším – dokud se do stejného seznamu nedostalo také. (10)
Rešerše výzkumu společnosti Merck s extází naznačuje, že první lidské testy provedené německou firmou proběhly v roce 1959. MDMA v tomto okamžiku již nebylo tajemstvím a první oficiální recept na extázi se objevil v polském vědeckém časopise v roce 1960 a o deset let později byl v Chicagu hlášen první záchyt tablet extáze.
Látka se dostala do mainstreamu koncem 70. let poté, co Shulgin, bývalý vědec z chemické společnosti Dow, látku syntetizoval a později ji na sobě vyzkoušel v prvních zaznamenaných lidských pokusech. (11)
Výzkum Alexandra Shulgina
Alexander Shulgin byl významný americký chemik a psychofarmakolog, který ve druhé polovině 20. století MDMA znovu objevil a syntetizoval pro hédonistické účely. Pracoval s různými psychoaktivními látkami a psychedeliky. Tvrdí, že syntetizoval MDMA jako součást svého výzkumu v chemické společnosti Dow a chtěl, aby jeho nová záliba vedla k rozšíření MDMA jako rekreační látky po USA. Byl ohromen jejími psychoaktivními účinky. Později s ní seznámil psychologa jménem Leo Zeff, který MDMA dále používal v psychoterapiích a seznámil s ní také další terapeuty. Psychoterapeuti, kteří MDMA používali ve své praxi, věřili, že dokáže odstranit úzkost a strach a umožnit pacientům otevřeněji komunikovat. Tito terapeuti se však snažili omezit jeho šíření, aby se nedočkalo osudu LSD nebo meskalinu, a sice kriminalizace. (12)
Nicméně Shulgin se stal velkým fanouškem MDMA a jeho nabádání ve prospěch této látky přineslo extázi do pozornosti širšího publika. Z tohoto důvodu je široce považován za „kmotra“ extáze. (13)
Boom MDMA
Rekreační užívání extáze začalo získávat na popularitě v průběhu 80. let 20. století i přes to, že koncem 70. let se chemičtí výrobci vyhýbali velkovýrobě ze strachu, že látka bude postavena mimo zákon.
Mezi lety 1970 a 1985 bylo zkonzumováno asi 500 000 dávek MDMA, načež byla látka postavena mimo zákon. Byla také vyšetřována v sérii slyšení DEA, ve kterých znalci svědčili, že měla potenciální využití v psychoterapii, a tvrdili, že by měla být klasifikována jako látka Seznamu II. Úřad však rozhodl, že by se mělo jednat o látku Seznamu I, což znamená, že se má za to, že má vysoké riziko zneužití a v současné době nemá žádné akceptované lékařské použití.
Než bylo MDMA postaveno mimo zákon, společnost s názvem Texas Group začala vyrábět a prodávat MDMA ve velkém. Vyrobila a distribuovala více MDMA, než kterákoli jiná síť dohromady, a to za pouhých osm měsíců.
Po kriminalizaci začalo užívání MDMA (zejména v texaských klubech) upadat. Jeho spojení s rave kulturou však způsobilo, že jeho popularita rostla po celé Evropě, Velké Británii a také ve Spojených státech. Zůstala oblíbenou látkou mezi návštěvníky večírků střední třídy až doteď.
Navzdory výzkumům, které jasně potvrdily užitečnost MDMA v léčení psychických poruch, se tato látka stále nachází na Seznamu I, po boku jiných a mnohem nebezpečnějších látek, které snáze způsobují velmi vážné a dokonce smrtelné vedlejší účinky.
MDMA samo o sobě může způsobit nevolnost, křeče, rozmazané vidění, zimnici a silné pocení. V některých případech může pocení vést k dehydrataci, která může být nebezpečná. V případě nadměrného příjmu tekutin naopak může ve výjimečných případech způsobit život ohrožující stav snížení koncentrace sodíku v krvi. Za určitých podmínek může být MDMA neurotoxické, což znamená, že může způsobit určité poškození nervové tkáně včetně mozku. Proto se nedoporučuje užívat mimo zákonem stanovené možnosti. (14) (15)
MDMA léčí PTSD!
Zdá se, že MDMA nejvíce funguje na léčbu PTSD (posttraumatické stresové poruchy). Podívejme se na průběžné výsledky právě probíhající studie MAPS.
Dvojitě zaslepená placebem kontrolovaná studie asistované psychoterapie s MDMA a její vliv na PTSD zjistila, že (18 týdnů po výchozím stavu) 28 ze 42 (67 %) účastníků ve skupině již nesplňovalo diagnostická kritéria pro PTSD ve srovnání s 12 z 37 (32 %) pacientů ve skupině s placebem. To ukazuje, že psychoterapie asistovaná MDMA významně zvyšuje účinky podpůrné terapie PTSD.
V mozku MDMA uvolňuje neurotransmiter serotonin (a zároveň blokuje jeho zpětné vychytávání neboli reuptake), což má za následek reciproční zvýšení hormonu zvaného oxytocin. Bylo prokázáno, že zvýšené hladiny oxytocinu mají účinky na centrum strachu a stresu v mozku – amygdaly – což vede ke snížení aktivity amygdaly a tím ke snížení schopnosti mozku zpracovávat a prožívat úzkost a trauma. Mnozí účastníci zjistili, že po léčbě tyto potlačené vzpomínky způsobovaly méně úzkosti než dříve a byli schopni je dlouhodobě řešit.
Krom toho, MDMA má pozitivní vliv na komunikaci – lidé mají pocit, jako by se zrušila dříve neznámá bariéra.
Jiná studie MDMA (vedená dr. Candice Monsonovou), tentokrát u párů, v nichž jeden z partnerů trpěl PTSD, to potvrdila. Zjistila významné zlepšení symptomů PTSD u diagnostikovaných pacientů, ale také zvýšení spokojenosti ve vztahu, vztahovou podporu a sociální intimitu.
Tyto počáteční studie PTSD účinně poskytují základ pro budoucí výzkum aplikací MDMA na širší škálu poruch, například závislosti, protože jiná studie, tentokrát dr. Bena Sessy, poukazuje na výrazné zlepšení (ne)závislosti na alkoholu po asistovaných terapiích s MDMA. (17)
Na základě těchto výzkumů FDA označila terapii s pomocí MDMA pro PTSD za tzv. „průlomovou terapii“. Toto označení usnadňuje proces vývoje nového léčiva s významným potenciálem bezpečně pomoci pacientům. Krom toho klinická studie fáze 3 prováděná MAPS s MDMA asistovanou terapií prokázala statisticky významné zlepšení symptomů PTSD po třech sezeních, přičemž MDMA bylo podáno přibližně 1700 lidským subjektům a pouze jednou se projevila závažná nežádoucí reakce. (18)
Závěr
Článek popsal rané dějiny MDMA, vyvrátil některé domněnky o jeho vzniku, zmínil nekalé úmysly americké armády, věnoval se době, kdy bylo MDMA kriminalizováno a vypuštěno do světa, a tomu, kde se dnes nachází na cestě k lékařskému využití.
MDMA bylo vytvořeno jako vedlejší produkt při pokusu o syntézu hydrastininu, styptické látky (určené k zastavení krvácení). Patent byl vydán společnosti Merck v roce 1914, přesto v té době neproběhlo žádné farmaceutické testování. K prvním testům vlivu MDMA na člověka došlo až v 50. letech, kdy je testovala americká armáda. Poté bylo v 60. letech testováno společností Merck, avšak téměř nikdo o MDMA nevěděl, dokud nepřišel A. Shulgin, který se postaral o popularizaci v USA. Následovalo využití léčivého potenciálu psychoterapeuty a rekreačního potenciálu na rave party.
Jak už to tak bývá, následně bylo MDMA zakázáno Úřadem pro kontrolu potravin a léčiv (FDA) a zařazeno do Seznamu I, tedy mezi ony „pekelné substance zla“ s nepřijatelnými riziky a bez lékařského využití. Tak následně učinilo i OSN v rámci Jednotné úmluvy o omamných látkách.
Ale stejně jako v mnoha jiných případech, i MDMA zřejmě čeká světlá budoucnost, prostá zbytečných restrikcí.
David Hmíra
pro Českou psychedelickou společnost
6. 1. 2023
Zdroje:
(1) T. Passie. The History of MDMA. Oxford University Press, Incorporated, 2023. ISBN 0198867360, 9780198867364
(2) Benzenhöfer U, Passie T. Zur Frühgeschichte von „Ecstasy“ [The early history of „Ecstasy“]. Nervenarzt. 2006 Jan;77(1):95-6, 98-9. German. doi: 10.1007/s00115-005-2001-y. PMID: 16397805
(3) (5) (7) (9) (11) (13) Merck Digs Up Truth About Role in the Birth of Ecstasy. Https://www.dw.com/ [online]. 2006 [cit. 2023-01-06]. Dostupné z: https://www.dw.com/en/merck-digs-up-truth-about-role-in-the-birth-of-ecstasy/a-2140190
(6) (8) (10) (12) Passie T, Benzenhöfer U. MDA, MDMA, and other „mescaline-like“ substances in the US military’s search for a truth drug (1940s to 1960s). Drug Test Anal. 2018 Jan;10(1):72-80. doi: 10.1002/dta.2292. Epub 2017 Dec 5. PMID: 28851034.
(14) FURMINGER, L. Over One Hundred Years of MDMA Research. Https://www.drugscience.org.uk/ [online]. 2022 [cit. 2023-01-06]. Dostupné z: https://www.drugscience.org.uk/mdma-research/
(15) RASPOLICH, J. The History of Ecstasy: How It Was Created & More. Https://serenityatsummit.com/ [online]. [cit. 2023-01-06]. Dostupné z: https://serenityatsummit.com/ecstasy/history/
(16) Wikipedia,World Drug Report use of ecstasy in 2014, United Nations Office on Drugs and Crime, http://www.unodc.org/wdr2016/field/1.2.4._Prevalence_xtc.pdf
(17) RASPOLICH, J. The History of Ecstasy: How It Was Created & More. Https://serenityatsummit.com/ [online]. [cit. 2023-01-06]. Dostupné z: https://serenityatsummit.com/ecstasy/history/
(18) MDMA 3,4-Methylenedioxymethamphetamine. Https://maps.org [online]. 2022 [cit. 2023-01-06]. Dostupné z: https://maps.org/mdma/
Pokud chcete podpořit aktivity CZEPS, můžete tak učinit na této stránce.