Blog České psychedelické společnostiAlbert Hofmann je především znám jako objevitel psychedelických účinků LSD, syntézou různých lysergamidů a izolací a následnou syntézou psilocybinu. Jeho význam byl ale mnohem větší.
Stal se autorem více než sta odborných článků a několika knih. V roce 2007 sestavil deník The Daily Telegraph žebříček sta největších žijících géniů. Albert Hofmann v něm sdílel první místo s Timem Berners-Leem.
Australská vláda se dlouhodobě brání návrhům provozovat testovací stánky na hudebních festivalech a podobných akcích jednoduchým argumentem, že by to vedlo k rozšíření užívání drog mezi lidmi, jelikož by jim to dávalo znamení, že to je vlastně v pořádku.
Literárně je peyotlový mezkalin nezapomenutelně spojen se jménem britského spisovatele Aldouse Huxleyho. V moderní historii je užívání peyotlu spjato s Církví domorodých Američanů, nejrozšířenějším náboženstvím mezi severoamerickými Indiány. Mystický kaktus je pro ně darem Velkého ducha a posvátnou „blánou“ Matky Země. Rouškou proti viru nejsmrtelnějšímu – aroganci.
Systém s velkým S v tomto článku představuje Matrix (myšlenku stejnojmenného filmu). Realita, které hromadně věříme, že existuje.
Historie stručně
Psychedelika jsou na planetě od pradávna a jsou součástí lidské duchovní, kulturní a mentální evoluce. Některé z těchto látek má každý z nás přirozeně v těle, prakticky se jim nelze vyhnout. Pouze vláda Spojených států se o to pokusila. V šedesátých letech je označila za největší nebezpečí a přinutila celý svět s nimi vést válku. A hned druzí nejhorší byli komunisti.
Objevení psychických účinků LSD švýcarským chemikem Albertem Hofmannem v roce 1943 nese mnoho rysů zakladatelského mýtu. Je to příběh o sjednocení vědy a spirituality, člověka a přírody skrze nečekanou extaticko-iniciační zkušenost. Hofmann se stává vzorem nového typu člověka, vědce-mystika-psychonauta a jeho proslulý LSD cyklovýlet je jednou z nejsoučasnějších aktualizací mýtu o věčném návratu člověka do posvátného prostoru a času v hlubinách lidské duše.
Trauma je velmi široký pojem. V medicíně může jít o jakýkoli zásah do organismu a traumatem se tak stává cokoli od říznutí se do prstu až po těžké úrazy. V psychologii však máme na mysli trauma psychické, jehož zdrojem bývá velmi silný, děsivý, nebezpečný a život ohrožující zážitek, který přesahuje naši osobnost a závažně narušuje integritu našeho těla i duše. Jedinec se může cítit zcela bezmocný, neukotvený, ztracený a bez naděje. V tomto článku si přiblížíme, jaké jsou druhy psychického traumatu a jak nám může pomoci tzv. psychedeliky asistovaná psychoterapie.
„Meditace je příprava k témuž cíli, po kterém se toužilo a který byl dosažen v eleusinských mystériích. Podle toho se zdá v budoucnosti proveditelné, že za pomoci LSD bude mystická vize, vrchol meditace, přístupná zvyšujícímu se počtu lidí. Vidím pravý význam LSD v možnosti získání materiální pomoci pro meditaci, mířící k mystické zkušenosti, hlubší obsáhlejší realitě.“ —Albert Hofmann
Od počátku byla psychedelika spojována s psychoterapií a psychologové na ně nahlíželi různými způsoby. V 50. letech, kdy existovala pouze psychoanalýza, bylo na tyto látky nahlíženo výhradně skrze psychoanalytickou terminologii. Postupem času se začala více začleňovat a nově vzniklé psychologické směry začaly jejich fenomenologii popisovat. V tuto chvíli se o jejich užití uvažuje v rámci tzv. psychedeliky asistované psychoterapie.
Rod Psilocybe je poměrně rozšířený, jeho druhy se vyskytují v Severní, Střední i Jižní Americe, prakticky v celé Evropě, dále se vyskytují na několika místech Afriky, Indie, Japonska, Austrálie a Indonésie. Nejstarším písemným pramenem jejich užívání je záznam z roku 1502 o korunovaci aztéckého panovníka Montezumy II. Užívání psychoaktivních hub bylo tvrdě potíráno křesťanstvím a takřka upadlo v zapomnění.
Tento článek navazuje na předchozí článek, jehož smyslem bylo obhájit tvrzení, že „boj proti drogám“ je veden špatně, na základě lživých informací, s politicko-náboženským ideologickým motivem a že psychedelika jsou zakázána ze strachu z osvobození lidí z moderního otroctví. V tomto článku je nastíněna možnost pozitivní změny a zároveň je na příkladu Portugalska znázorněno, co se stane, když lidem dovolíte řídit se podle sebe.