Jedním z nejoriginálnějších tvůrců nových západních náboženství 20. století – nebo alespoň jejich ideové a materiální základny – byl švýcarský chemik a „otec LSD“ Albert Hofmann. Dlouholetému výzkumníkovi big pharma společnosti Sandoz (dnes Novartis) se LSD podařilo vyrobit v roce 1938 z houby paličkovnice nachové, která napříč Evropou po staletí parazitovala na obilném klasu jako takzvaný námel. Během druhé světové války, v roce 1943, pak Hofmann sám na sobě náhodně zjistil mimořádně silné psychedelické efekty této látky, která se během padesátých a šedesátých let stala jak jedním ze symbolů západní avantgardní subkultury hippies, tak i celosvětově vůbec nejoblíbenějším psychedelikem a vlajkovou lodí globálního psychedelického hnutí 20. století.
Štítek: religionistika
Heslo francouzské revoluce a nyní Francouzské republiky zní „liberté, égalité et fraternité.“ neboli česky „svoboda, rovnost, bratrství“. Přesně o to se teď snaží původně brazilská církev Santo Daime.
K zájmu o meditaci přivedly mnoho západních buddhistů jejich zkušenosti s psychedelickými látkami. Méně z nich dnes přímo propojuje psychedelickou zkušenost s meditační praxí. Patří mezi ně americká učitelka vipassany Spring Washam, švýcarský zenový učitel Vanja Palmers, členové organizace Psychedelic Sangha v New Yorku a další. V jakém ideovém rámci se pohybuje takováto inovace buddhismu v kontextu jeho klasických, zejména mahajánových učení?
Když jsem kolegům z religionistického časopisu Dingir navrhl, jestli by nechtěli napsat recenzi k deseti kapitolám o psychedelické religiozitě v knize Psychedelika a psychonautika, a oni na to přikývli, velice jsem se těšil na věcné a kritické postřehy. Bohužel musím konstatovat, že mé očekávání nebylo naplněno.
Co mají společného amazonský psychedelický šamanismus, hispánský katolicismus a africký spiritismus? Odpověď zní: ayahuaskové církve. Představíme si hlavní z nich, jejich kořeny i současné působení ve světě. A vzhledem k aktuální české „kauze ayahuaska“ s uvězněnými manžely Kordysovými se dotkneme i tématu náboženského útlaku a svobody.
Kriminalizací ayahuaskových obřadů se z pohledu dějin náboženství navracíme do temných dob evropského středověku a novověku, v nichž kvetlo pronásledování jinověrců, kacířů a čarodějnic. Český národ se svou husitskou, rekatolizační i nedávnou bolševickou minulostí je přitom na potlačování svobody při volbě náboženské identity zvláště citlivý. Pozvedne Česko s přibývajícími evropskými kauzami proti vyznavačům ayahuaskové spirituality opět svůj rebelantský hlas jako za Jana Husa?