Tento text vzniká za účelem představení hlavních myšlenek a argumentace autorů článku „Psychedelics, Sociality, and Human Evolution“, který se zabývá významem užívání psychedelicky působících látek v evoluci lidského druhu.
Štítek: shrnutí článku
Ayahuasca, psychedelikum připravované z liány Banisteropsis caapi, popřípadě dalších rostlin, má potenciál zlepšovat život v mnoha jeho aspektech. Pakliže se mezi čtenáři tohoto článku objeví takoví, kteří nemají představu, co to ayahuasca je, základní informace se mohou dočíst zde.
Lidé, kteří zakusili její sílu, pro to měli různé důvody od zvědavosti, seberozvoje až po řešení vážného problému. Nejčastěji se ve výzkumech můžeme setkat se schopností ayahuascy léčit deprese, úzkosti, závislosti nebo posttraumatickou stresovou poruchu (PTSD). O čem se však mluví výrazně méně je její možné využití při léčbě poruch příjmu potravy. Některé možné příčiny poruch příjmu potravy jsou nápadně podobné těm u závilostí nebo PTSD a depresi, úzkosti pak patří mezi jejich symptomy. Není porucha příjmu potravy jen odlišná manifestace podobných příčin jako třeba u výše zmíněných psychických obtížích?
Reakce na článek: Carhart-Harris, R. L. et al. (2014). The entropic brain: a theory of conscious states informed by neuroimaging research with psychedelic drugs. Front. Hum. Neurosci., 8, 1-20.
Díky nedávno znovuobjevenému zájmu o výzkum psychedelických látek vznikají různé teorie vědomí, které se snaží zodpovědět otázky typu co je normální vědomí dospělého jedince nebo jaký je vztah normálního vědomí k jiným, neobyčejným stavům vědomí, jako je třeba snění, akutní psychotické onemocnění nebo psychedelický stav. Tyto teorie nám pomáhají objasnit a lépe vizualizovat proces, díky kterému si uvědomujeme sebe sama (Freudovsky řečeno: nahlížíme své ego) a svět kolem nás způsobem, který je pro nás právě nejvýhodnější. Přirozeně vnímáme rozdíl mezi normálním stavem vědomí a tzv. neobyčejnými stavy vědomí, jako je kupříkladu snění nebo počátky akutní psychózy, a právě na základě pozorování těchto rozdílů se snažíme zjistit, jak samotné vědomí vzniká.
Komentář k publikaci: Szabo, Attila et al. „The Endogenous Hallucinogen and Trace Amine N,N-Dimethyltryptamine (DMT) Displays Potent Protective Effects against Hypoxia via Sigma-1 Receptor Activation in Human Primary iPSC-Derived Cortical Neurons and Microglia-Like Immune Cells.“ Frontiers in Neuroscience 10 (2016): 423. PMC. 12 Nov. 2016. DOI: 10.3389/fnins.2016.00423.
N,N-dimethyltryptamin neboli DMT je znám jako silné psychedelikum a jedna z hlavních účinných látek jihoamerického posvátného nápoje ayahuasky. Krystalická volná báze čistého DMT se mezi rekreačními uživateli psychedelik aplikuje kouřením a způsobuje relativně krátké, ale velice intenzivní a často náročné psychedelické prožitky provázené odloučením od běžného smyslového vnímání, prožíváním neobyčejných světů (někdy popisovaných jako „hyperprostor“) a komplexními pseudohalucinacemi (často např. komunikace s nehmotnými entitami).
Komentář k publikaci: Carbonaro, T. M., Bradstreet, M. P., Barrett, F. S., Maclean, K. A., Jesse, R., Johnson, M. W., & Griffiths, R. R. (2016). Survey study of challenging experiences after ingesting psilocybin mushrooms: Acute and enduring positive and negative consequences. Journal of Psychopharmacology. DOI:10.1177/0269881116662634
Psilocybin je psychoaktivní látka, obsažená v houbách rodu Psilocybe (lysohlávky). Tyto houby, v minulosti lidově nazývané „houby bláznů“ nebo „maso bohů“, byly užívány po tisíciletí pro náboženské rituální účely (Schultes & Hofmann, 1993). Ačkoliv jejich užívání v mnoha zemích není v souladu se zákonem, těší se i v dnešní době stále velké oblibě. Po tabáku a konopí se lysohlávky řadí k nejčastěji užívaným nealkoholovým drogám v České republice a podle statistik z roku 2012 je alespoň jednou v životě užil každý desátý Čech ve věku 15–34 let (Úřad vlády České republiky, 2013). „Magické houbičky“ však nejsou zajímavé pouze pro rekreační uživatele. V posledních letech se obnovil výzkum účinků jejich psychoaktivní komponenty, alkaloidu psilocybinu, který má obrovský potenciál pro užití v medicíně a psychoterapii, zejména při léčbě úzkostí (Grob et al., 2011) a depresí (Carhart-Harris et al., 2016).
Komentář ke knize: Hausner, M. Výzkum psychedelik za železnou oponou (2016). V originále LSD – Highway to Mental Health.
Komentář ke článku: Lebedev, A.V., Kaelen, Lövdén, Nilsson, Feilding, Nutt, D.J. and Carhart‐Harris, R.L. 2016. LSD‐induced entropic brain activity predicts subsequent personality change. Human Brain Mapping (2016).
LSD je vůbec nejúčinnější lidstvu známá psychoaktivní molekula, která vyvolává řadu kontroverzí a dělí společnost v zásadě do tří táborů. Nezasvěcené jedince naplňuje zcela oprávněnou posvátnou bázní, která je spojená s nevypočítatelností jeho účinku. Dnes již sice víme, že užití LSD nezpůsobuje zvýšené riziko duševních chorob a nezpůsobuje žádnou závislost (Johansen a Krebs), přesto není jeho užívání zdaleka bez rizika.
Komentář k publikaci: Carhart-Harris, R. L. et al. 2016. „Psilocybin with psychological support for treatment-resistant depression: an open-label feasibility study“ Lancet Psychiatry 2016. Publikováno online 17. května 2016: http://dx.doi.org/10.1016/S2215-0366(16)30065-7
Psilocybin je přírodní alkaloid nacházející se v houbách rodu Psilocybe, známých jako lysohlávky. Tyto psychoaktivní houby byly po tisíce let využívány v spirituálním a léčebném kontextu v mnoha starobylých kulturách: šamanské využití psychoaktivních hub znázorňují již jeskynní malby z Tassili n’Ajjer v Severní Africe z období mezolitu [1]. Známé je především užívání psilocybinových hub kulturami Střední Ameriky z dob před objevením kontinentu Kryštofem Kolumbem. Bernardino de Sahagún v 16. století popsal rituální používání psilocybinových hub Aztéky, kteří je nazývali teonanácatl („maso bohů“) [2]. Pro moderní západní společnost a vědu byly psilocybinové houby takřka neznámé až do roku 1955, kdy se bankéř a amatérský mykolog R. Gordon Wasson jako první „bílý muž“ aktivně zúčastnil houbové ceremonie vedené mazatéckou šamankou Marií Sabinou. o svůj mimořádný zážitek se podělil v časopise Life v roce 1957 [3]. Albert Hoffmann, objevitel LSD, z těchto hub následně jako první izoloval psilocin a psilocybin, látky zodpovědné za psychoaktivní účinek [4].
Komentář k publikaci: Carhart-Harris, R. et al. 2016. „Neural correlates of the LSD experience revealed by multimodal neuroimaging.“ Proceedings of the National Academy of Sciences (2016). 201518377.
Nedávno uplynulo 73 let od doby, kdy se švýcarský chemik Albert Hoffman omylem potřísnil ve švýcarských chemických laboratořích firmy Sandoz malou kapkou 25. derivátu kyseliny lysergové. Po velmi neobvyklém zážitku se rozhodl užít dávku LSD, kterou považoval za minimální (250 mikrogramů), a vydal se na kole domů. Tehdy vůbec nepředpokládal, že jeho cestu z práce 19. dubna 1943 budou příznivci psychedelických látek po celém světě slavit jako tzv. „Bicycle Day“. Zakusil tehdy komplexní změněný stav vědomí, včetně změny myšlení, silných zrakových halucinací a zesílení emočního prožívání. Slavný den objevu psychoaktivních účinků LSD měl dalekosáhlý dopad na vědu, umění i společnost.
Třídenní konference Breaking Convention, která se konala v červenci v Londýně, jako by ještě neskončila. Videozáznamy z přednášek, které by ani nadčlověk nestihl všechny navštívit, postupně přibývají na kanále Vimeo a stále se objevují nové články a rozhovory s konferencí spojené. Jedním z nich je i rozhovor londýnské novinářky Reshmy Biring s profesorem Davidem Nuttem o výzkumu psychedelických látek. Byl uveřejněn na webu psypressuk.com a rozhodně stojí za přečtení.