Psychedelickou komunitou zarezonoval nález Ústavního soudu z května letošního roku (1), neboť tento zrušil část ustanovení trestního zákoníku týkající se rostlin a hub obsahujících omamnou nebo psychotropní látku.
Štítek: politika
Psychedelická religiozita naráží v Evropě na protidrogovou legislativu a státní resktrikce, což už vedlo k řadě justičních kauz připomínajících staré inkviziční procesy: dnes již ne s jinověrci, heretiky a čarodějnicemi, ale s vyznavači psychedelických svátostí. Například právě probíhající kauza se třemi polskými občany souzenými v ČR kvůli ayahuaskovým rituálům vyvolává pochyby, zda není porušována náboženská svoboda.
Začněme volnou citací zesnulého komika Billa Hickse, který tvrdí, že nám média předkládají vždy stejný příběh o LSD.
Viděli jsme ho všichni: „Mladý muž na LSD si myslel, že dokáže létat, tak vyskočil z budovy. Jaká tragédie.“ Jakej to debil! Seru na něj, je to idiot. Pokud si myslel, že dokáže létat, proč nevzlétl nejprve ze země? Podívejte, kachny také neskáčou odněkud z budovy, aby odletěly na jih, ale vzlétají ze země, jo, pitomče. Je to pitomec, je mrtvej – dobře, ztratili jsme pitomce, slavme kurva! Páni, právě jsem cítil, jak se svět rozjasňuje. Ztratili jsme pitomce! Nechci znít chladně, krutě nebo brutálně, ale takový už prostě jsem. Hledá se odborná pomoc.
A co pozitivní příběh o LSD? Nechtěli byste aspoň jednou nějaký takový vidět ve zprávách? Vytvořit si názor spíše na informacích než na taktice strašení, pověrách a lžích? Myslím, že by to bylo fajn ve zprávách: „Dnes si mladý muž na LSD uvědomil, že veškerá hmota je prostě energie zhuštěná do vibrace. Že jsme všichni jedno vědomí subjektivně prožívající samo sebe. Že neexistuje nic jako smrt… život je jen sen a my jsme představa sebe sama. “ … „A nyní přichází Tomáš s počasím.“ (1)
Tento článek navazuje na předchozí článek, jehož smyslem bylo obhájit tvrzení, že „boj proti drogám“ je veden špatně, na základě lživých informací, s politicko-náboženským ideologickým motivem a že psychedelika jsou zakázána ze strachu z osvobození lidí z moderního otroctví. V tomto článku je nastíněna možnost pozitivní změny a zároveň je na příkladu Portugalska znázorněno, co se stane, když lidem dovolíte řídit se podle sebe.
Neblahou vlastností lidstva je, že se snaží každý vynález a objev využít ve vojenském průmyslu. Objevy a vynálezy psychedelik a empatogenů nejsou výjimkou.
Například LSD bylo testováno jako chemická zbraň, která měla zlomit morálku nepřítele. Toto využití má jistou zvrácenou logiku, protože člověk pod účinkem LSD by jen těžko dokázal ublížit jakékoli živé bytosti. Rovněž ho dokazují videa z armádního výzkumu, ve kterých vojáci na rozkazy reagují pouze nezadržitelným smíchem. Dalším možným využitím mělo být „sérum pravdy.”
Takové to staré dogma „drogy jsou špatné“, případně „jakmile si jednou potáhneš té marihuany, už není cesty zpět!“, opravdu škodí mnoha rodinným, či jiným vztahům. Většina konfliktů pramení z nepochopení, a proto se tento článek chce pokusit objasnit lidem, kteří vnímají třeba LSD nebo houbičky jako nebezpečnou drogu, důvod, proč to tak vnímají.
Jestliže vaše dítě užívá psychedelika a vás to nějak žere, zkuste zjistit proč. Proč vás to žere, proč na to máte negativní názor a proč jsou drogy podle vás špatné? Vyzkoušeli jste z nich nějaké? Nebo jedete legální klasiku: antidepresiva a alkohol?
Právo tvoří lidé a lidé ho také mění. Existují mnohé pohledy na podstatu a funkci lidských práv. Nikde však není napsáno, že současný katalog lidských práv, který nám přiznává mimo jiné Listina základních práv a svobod, je úplný či dostačující. A jak s tím souvisejí psychedelické látky?
Donedávna zůstávalo Norsko neoblomné, co se týče tamních konzervativních drogových zákonů. To by se ale mohlo radikálně změnit v důsledku překvapivých událostí posledních let.
Už 5. října 2016 Norsko rozvířila lehce šokující zpráva: ministr zdravotnictví Bent Høie z Konzervativní strany (Høyre) oznámil v bulvárním časopisu svou radikální změnu názoru na drogovou politiku. Norsko by prý mělo vyměnit svůj přehnaně represivní režim za něco podobného portugalské dekriminalizaci.
Rubriky
Vedro kolem Vedralové
Relativně čerstvá volba na pozici národního protidrogového koordinátora Rady vlády pro koordinaci protidrogové politiky ku překvapení mnohých padla na Jarmilu Vedralovou, úřednici z Ministerstva zdravotnictví. Otevírá řadu otázek počínaje tou nejvíce do očí bijící: Na základě jakých kritérií jsou na vládě obsazovány důležité pozice?
Policie ČR koncem roku 2015 spustila mimořádně nepodařenou kampaň proti užívání drog u mladistvých (zejména konopí a pervitinu) s názvem „Bereš? Zemřeš!“ (1)
Nějaké recenze se na ni už objevily – například Tomáš Zábranský nešetřil kritikou, když poznamenal:
„Milionkrát jim [Policii ČR] můžete na stovkách a tisících konkluzivních studií ukazovat a prokazovat, že takhle pojaté „scary“ kampaně v nejlepším případě nefungují, a často jsou kontraproduktivní – ti, co jim byli vystaveni, mají větší pravděpodobnost problémového užívání drog v budoucnosti než ti, kteří toho byli ušetřeni. Ale to je asi jedno – jim se to líbí.“ (2)