Poruchy příjmu potravy je souhrnný název pro duševní onemocnění, z nichž nejrozšířenější a nejznámější jsou mentální bulimie, mentální anorexie a záchvatovité přejídání. Z hlediska počtu úmrtí se jedná o jednu z nejrizikovějších skupin diagnóz. Léčba je navíc poměrně komplikovaná. Zdá se ale, že spolu s úsvitem psychedelických látek v medicíně začíná svítat i nová naděje pro jejich léčbu. Pojďme se společně podívat, jakým způsobem mohou tyto látky pomoci.
Když jsem kolegům z religionistického časopisu Dingir navrhl, jestli by nechtěli napsat recenzi k deseti kapitolám o psychedelické religiozitě v knize Psychedelika a psychonautika, a oni na to přikývli, velice jsem se těšil na věcné a kritické postřehy. Bohužel musím konstatovat, že mé očekávání nebylo naplněno.
MDMA představuje fenomén, který změnil, mění a bude měnit životy milionů lidí jak v dobrém, tak ve zlém smyslu. Od dob květinového hnutí hippies z 60. let, které bylo stimulováno zejména LSD a konopím, nezpůsobila žádná látka takový sociální a kulturní poprask. Extáze (tableta často obsahující MDMA) navždy změnila kluby, hudbu, módu, design a tedy i společnost celkově.
Mohly by být autentické popisy osobních psychedelických zkušeností, populárně označované jako „tripreporty“, považovány za specifický literární žánr? Ať už si o tom myslíme, co chceme, jedno je jisté: vydáním Bran vnímání v roce 1954 z pera britského spisovatele Aldouse Huxleyho se tripreporty mezi světovou literaturu už zařadily. Proto se musíme ptát jinak: jsou Brány vnímání spíše ojedinělým „přírodním úkazem“, nebo toto dílo skutečně definovalo novou literární formu?
Obsah tohoto článku pramení z velké částí z autobiografické zkušenosti autora, který od roku 1999 navštěvuje amazonské kmeny na území Peru, Ekvádoru, Bolívie, Brazílie a Kolumbie s cílem hlubšího seznámení se s entheogenním šamanismem, založeným na užívání psychoaktivních rostlin. Dalším zdrojem informací, jež byly použity v textu, jsou starší i novější vědecké studie zabývající se psychedeliky a etnobotanikou, kulturní antropologií a fenoménem vědomí z multidisciplinárních pohledů.
Co mají společného amazonský psychedelický šamanismus, hispánský katolicismus a africký spiritismus? Odpověď zní: ayahuaskové církve. Představíme si hlavní z nich, jejich kořeny i současné působení ve světě. A vzhledem k aktuální české „kauze ayahuaska“ s uvězněnými manžely Kordysovými se dotkneme i tématu náboženského útlaku a svobody.
Jiří X. Doležal naší garantce Evě Césarové odeslal v sobotu 5.11.2022 večer v 21:17 e-mail s dotazy. Celé neupravené znění dopisu i odpověď garantů CZEPS odeslanou v neděli 6.11.2022 v 17:22 pro transparentnost vůči našim členům, příznivcům, médiím i veřejnosti níže zveřejňujeme.
Odborná sekce České psychedelické společnosti sdružující experty na psychedelickou problematiku se ohrazuje proti nepravdám a dezinformacím uvedeným v článku Jiřího X. Doležala „S ayahuaskou opatrně, je to nejnebezpečnější přírodní psychedelikum u nás“ (1).
V dějinách zmítaných válkami a epidemiemi hledali lékaři a další zdravotníci nové způsoby, jak efektivně a bez nežádoucích vedlejších účinků mírnit pooperační bolesti a zkrátit dobu rekonvalescence. V roce 1962 to už vypadalo nadějně, avšak následné tak zvané zneužívání této látky zatrhla americká DEA v rámci slavné Válce proti drogám. Avšak ta se časem umírnila a v tomto století jsme svědky otevřenějšího, ale kontrolovaného přístupu.
Asi žádné téma, které více či méně rezonuje společností, se na sociálních sítích či v jiných (nejen) internetových diskuzích neobejde bez komentářů. A tak je to v pořádku. Všichni máme právo projevit vlastní názor. Ne každý pohled je však podložen snahou zjistit si objektivní skutečnosti a snahou vyjadřovat se opravdu jen k tomu, o čem již něco vím. Mohli jsme to pozorovat v souvislosti s pandemii covidu či válkou na Ukrajině a nejinak je tomu i v případě probíhající trestní věci manželů Kordysových podávajících v rámci svých šamanských obřadů rituální nápoj Ayahuasca. A zdá se, že snaha proniknout hlouběji do tématu nebyla ani na straně soudu.