Myceliální mysl a houboví kazatelé
„Houby jsou všude, přesto je přehlédnete. Jsou ve vás i okolí. Vyživují vás i všechno to, díky čemu jste naživu. Zatímco čtete tato slova, houby čile dávají životu směr, jako to dělají už více než miliardu let. Požírají kámen, vytvářejí půdu, vstřebávají jedy, živí a usmrcují rostliny, přežívají ve vesmíru, vyvolávají halucinace, podílejí se na výrobě jídla a léků, ovládají chování živočichů a ovlivňují složení zemské atmosféry. Houby představují klíč k porozumění planetě, na níž žijeme, i tomu, jak myslíme, co cítíme a jak se chováme… čím více se toho o nich dovídáme, tím méně toho bez nich dává smysl.“
Schválně, uhodli byste, kdo napsal tato slova?
Rubriky
Albert Hofmann
Albert Hofmann je především znám jako objevitel psychedelických účinků LSD, syntézou různých lysergamidů a izolací a následnou syntézou psilocybinu. Jeho význam byl ale mnohem větší.
Stal se autorem více než sta odborných článků a několika knih. V roce 2007 sestavil deník The Daily Telegraph žebříček sta největších žijících géniů. Albert Hofmann v něm sdílel první místo s Timem Berners-Leem.
Australská vláda se dlouhodobě brání návrhům provozovat testovací stánky na hudebních festivalech a podobných akcích jednoduchým argumentem, že by to vedlo k rozšíření užívání drog mezi lidmi, jelikož by jim to dávalo znamení, že to je vlastně v pořádku.
Literárně je peyotlový mezkalin nezapomenutelně spojen se jménem britského spisovatele Aldouse Huxleyho. V moderní historii je užívání peyotlu spjato s Církví domorodých Američanů, nejrozšířenějším náboženstvím mezi severoamerickými Indiány. Mystický kaktus je pro ně darem Velkého ducha a posvátnou „blánou“ Matky Země. Rouškou proti viru nejsmrtelnějšímu – aroganci.
Systém s velkým S v tomto článku představuje Matrix (myšlenku stejnojmenného filmu). Realita, které hromadně věříme, že existuje.
Historie stručně
Psychedelika jsou na planetě od pradávna a jsou součástí lidské duchovní, kulturní a mentální evoluce. Některé z těchto látek má každý z nás přirozeně v těle, prakticky se jim nelze vyhnout. Pouze vláda Spojených států se o to pokusila. V šedesátých letech je označila za největší nebezpečí a přinutila celý svět s nimi vést válku. A hned druzí nejhorší byli komunisti.
Objevení psychických účinků LSD švýcarským chemikem Albertem Hofmannem v roce 1943 nese mnoho rysů zakladatelského mýtu. Je to příběh o sjednocení vědy a spirituality, člověka a přírody skrze nečekanou extaticko-iniciační zkušenost. Hofmann se stává vzorem nového typu člověka, vědce-mystika-psychonauta a jeho proslulý LSD cyklovýlet je jednou z nejsoučasnějších aktualizací mýtu o věčném návratu člověka do posvátného prostoru a času v hlubinách lidské duše.
Rubriky
Psychedelika a teorie traumatu
Trauma je velmi široký pojem. V medicíně může jít o jakýkoli zásah do organismu a traumatem se tak stává cokoli od říznutí se do prstu až po těžké úrazy. V psychologii však máme na mysli trauma psychické, jehož zdrojem bývá velmi silný, děsivý, nebezpečný a život ohrožující zážitek, který přesahuje naši osobnost a závažně narušuje integritu našeho těla i duše. Jedinec se může cítit zcela bezmocný, neukotvený, ztracený a bez naděje. V tomto článku si přiblížíme, jaké jsou druhy psychického traumatu a jak nám může pomoci tzv. psychedeliky asistovaná psychoterapie.
„Meditace je příprava k témuž cíli, po kterém se toužilo a který byl dosažen v eleusinských mystériích. Podle toho se zdá v budoucnosti proveditelné, že za pomoci LSD bude mystická vize, vrchol meditace, přístupná zvyšujícímu se počtu lidí. Vidím pravý význam LSD v možnosti získání materiální pomoci pro meditaci, mířící k mystické zkušenosti, hlubší obsáhlejší realitě.“ —Albert Hofmann
Od počátku byla psychedelika spojována s psychoterapií a psychologové na ně nahlíželi různými způsoby. V 50. letech, kdy existovala pouze psychoanalýza, bylo na tyto látky nahlíženo výhradně skrze psychoanalytickou terminologii. Postupem času se začala více začleňovat a nově vzniklé psychologické směry začaly jejich fenomenologii popisovat. V tuto chvíli se o jejich užití uvažuje v rámci tzv. psychedeliky asistované psychoterapie.
Rod Psilocybe je poměrně rozšířený, jeho druhy se vyskytují v Severní, Střední i Jižní Americe, prakticky v celé Evropě, dále se vyskytují na několika místech Afriky, Indie, Japonska, Austrálie a Indonésie. Nejstarším písemným pramenem jejich užívání je záznam z roku 1502 o korunovaci aztéckého panovníka Montezumy II. Užívání psychoaktivních hub bylo tvrdě potíráno křesťanstvím a takřka upadlo v zapomnění.