Prostředek k pochopení a léčení psychických nemocí, prostředek k ovládání mysli nepřítele, zázračné sérum pravdy, duchovní zážitek otevírající brány do jiných dimenzí… toto mělo být LSD. Vše z toho bylo vyvráceno a stále vlastně nevíme, co to LSD ve skutečnosti je. Podívejme se hlouběji do studií LSD v Československu. Článek se bude nejprve věnovat světovým ideologiím minulého století, kde nastíní stav společnosti a vládnoucí propagandy za dob studené války, a na základě toho se pokusí dále rozvinout objektivnější pohled na přístupy zkoumání a perzekuování LSD a drog jako takových.
Rubrika: Blog
Kolik pilulí extáze je příliš? Jedna za celý život? Jedna za rok? Jedna měsíčně? Týdně? A co takhle jedna za den? Jedna ráno, v poledne a večer? Je možné, že jste svou dělící čáru již v průběhu těchto návrhů vytyčili.
Případ, o kterém dnes píšu, překračuje všechny tyto hranice. Dnes se seznámíme s kazuistikou muže, který konzumoval až 25 tablet extáze denně. Celkově za svůj život snědl zhruba 40 000 tablet extáze (sic!). Přestože se tato kazuistika objevila v roce 2006, stále se jedná o případ doposud největšího oficiálně zaznamenaného množství zkonzumované extáze jedním člověkem.
Blottery jsou malé, obvykle čtverečkové papírky, napuštěné nějakou aktivní látkou a posléze vysušené. Typicky se užívají držením pod jazykem, takže ona látka projde skrz sliznici do krve. V mysli většiny veřejnosti jsou pevně spojené s LSD, nejznámějším z psychedelik, avšak ve skutečnosti se na nich může vyskytovat celá řada substancí, z nichž některé mohou být i vyloženě nebezpečné.
Objev ketaminu v přírodě
Mnoho látek bylo vyrobeno v laboratořích pomocí syntézy. Některé z nich byly později objeveny v přírodě. Mezi příklady psychedelik, u kterých k tomu došlo, můžeme zmínit například tryptaminy DMT a DET.
Například DMT bylo poprvé syntetizováno v roce 1931 kanadským chemikem Richardem Maskem. V roce 1946 pak mikrobiolog Oswaldo Gonçalves de Lima objevil jeho výskyt v přírodě, konkrétně v domorodém přípravku nazývaném jurema (Mimosa tenuiflora).
V nedávné době se něco podobného stalo s ketaminem.
Tento text vzniká za účelem představení hlavních myšlenek a argumentace autorů článku „Psychedelics, Sociality, and Human Evolution“, který se zabývá významem užívání psychedelicky působících látek v evoluci lidského druhu.
„Bylo to pro mě něco opravdu neznámého, potýkat se s pocitem úzkosti. Není to pro mě přirozený stav. Někteří lidé bojují s úzkostí každodenně po dobu mnoha let, ale já jsem se s ničím takovým prostě dříve nesetkal. I proto jsem neměl po ruce žádné nástroje, jak s tím pracovat. Užití psilocybinu mi dalo šanci prožít vědomí ve formě, která je jiná od způsobu, jakým ho prožívám normálně, každý den.“
Pro některé jev magický, pro jiné zase záležitost „pouhé“ evoluce. V následujícím článku bych vás rád vzal na pouť za poznáním toho, proč našemu mozku některé rostliny a houby umožňují otevřít brány vnímání a pochopit podstatu vědomí, a s trochou nadsázky i fungování samotného vesmíru.
Mnohé výzkumy naznačují, že klasická psychedelika jako psilocybin, LSD nebo DMT, ale také sloučeniny jako MDMA nebo ketamin mohou být v kontrolovaném lékařském prostředí účinnou terapií. Výzkumníci zaznamenali významný přínos těchto látek například při léčbě deprese, úzkosti, závislostí, PTSD a v paliativní péči. Mohou však psychedelika přinést naději pro léčbu demencí?
Jedním z netradičních přístupů k léčbě obtíží s alkoholem je využití psychedelik. Spojení témat závislostí a psychedelik je poslední dobou opět dost diskutované. Již ustupuje názor, že příčiny závislosti jsou jen biologické, odborníci se stále více přiklánějí k tzv. bio-psycho-socio-spirituálnímu modelu (přičina závislostí může být psychologického, sociálního i spirituálního původu nebo kombinací jednotlivých aspektů). Závislost lze považovat za možný důsledek již dříve vzniklých duševních potíží.
Nejen muchomůrka červená
V českých (ale nejen českých) atlasech hub se rozsáhle píše o jedovatosti muchomůrky červené. Ví o ní každý – je to houba s typickým, velmi snadno rozpoznatelným vzhledem a v mysli každého dítěte představuje symbol lesního nebezpečí skrývajícího se v podrostu.